Kdo by si nepamatoval tučňáky z Madagaskaru, kteří klamali tělem, plánovali vojenské mise a ještě ukradli ostatním zvířecím hrdinům popularitu diváků. Už Gromit v krátkém britském filmu Nesprávné kalhoty dobře vytušil, že tučňáci jsou zákeřné potvory, které je radno bedlivě hlídat. Pan Popper se ve svém filmu bát nemusí, jeho tučňáci a potažmo celý snímek mají jenom ty nejlepší úmysly. Začátek prázdnin tak zpříjemňuje povedený rodinný film.

Seriál Faraon ze starověkého Egypta začne v neděli vysílat Vltava, a to v 10.30 dopoledne. 30. června si připomeneme 100. výročí narození polského básníka Czeslawa Milosze. Už od soboty 25. června vysílá Vltava každý den v 18.30 četbu na pokračování z jeho románu Údolí Issy. Věnuje mu také Páteční večer, který ale začne až ve 21.45 po skončení přímého přenosu koncertu z Festivalu komorní hudby Český Krumlov 2011. Ten začne v 19.30. Ve středu ve 20 hodin nabídne Vltava přímý přenos ze Smetanovy Litomyšle. Na programu koncertu bude především Šostakovičova Symfonie č. 13 zvaná Babí Jar. Pokračuje také cyklus premiérových původních rozhlasových her Vinohradská 12, a to hrou Tomáše Zmeškala Obecní muzeum. Vysílat se bude v úterý ve 21.45 na Vltavě. Praha pak ještě nabídne v neděli ve 20 hodin hru Karla Copa Hodiny s vynikajícím Josefem Kemrem.

V rámci cyklu Báječné léto s Michalem Vieweghem připravilo Švandovo divadlo ve spolupráci se společností In film inscenaci Románu pro ženy. Sáhnout po známé a oblíbené komedii se pro potřeby „prázdninové divadelní sezóny“ jeví jako dobrý dramaturgický tah. Román pro ženy se ovšem na divadelních prknech nijak skvěle nevyjímá a navíc bohužel nepřekračuje hranice, které už předurčil stejnojmenný film režiséra Filipa Renče.

Před třemi lety tvůrci „huličské“ komedie Travička zelená ukázali, jakým způsobem je možné měnit parametry žánru, když nechali dva notorické kuřáky marihuany (Setha Rogena a Jamese Franca) dojít za hranice svých možností a stát se hrdiny akčního béčka. Ve svojí novince Princ a pruďas (stejně jako minule se jedná o dost „svérázný“ překlad) režisér David Gordon Green pracuje s mísením žánrů již od samého začátku vyprávění. A nutno říct, že se mu to daří skvěle, neboť v jeho mixu fantasy a obhroublé komedie není nijak výrazně kleštěn ani jeden z obou specifických druhů filmu.

Protože rok se s rokem sešel a na dveře již rázně buší festivalová sezóna, je na čase začít se jí pozorně věnovat. V následujících dnech a týdnech tedy budeme na stránkách Nekultury hlasitě upozorňovat na rychle se blížící smršť (nejen) hudebních laskomin. A kde jinde odstartovat, než u našeho největšího (nejen) rockově hudebního svátku?

Přijďte se podívat na výstavu umělce a jednoho z nejtalentovanějších italských tatérů Fabia Mora a můžete odcházet s uměleckých dílem na vašem vlastním těle. Do 31. srpna jsou v galerii tetovacího obchodu Tribo Tatoo k vidění díla pozdně gotických a renesančních starých mistrů v novém kabátě. F. Moro propojuje klasickou malbu s moderním pojetím. Snaží se zachovávat vznešenost předloh, nechává je ale vyvstat svěžím, uvolněným a hravým stylem. Výstřednost a dětská hravost jsou pro jeho tvorbu typické. Dá se odolat?

Vždy je trochu komplikované hodnotit snímek s tak společensky silným tématem, jakým příběh Lidic bezesporu je. Recenzent tak stojí před rozhodnutím, zda přivře oči nad estetickými a intelektuálními nedostatky díla a ocení důležitost práce tvůrců pro společnost, či si bude tvrdě trvat na svém právu předložit čtenářům svůj (co možná nejobjektivnější) pohled na film jako celek. Podobné dilema ovšem prožívá i sám tvůrce, který volí mezi pietou a svým nezcizitelným právem na uměleckou interpretaci – jen ve výjimečných případech se zdaří oboje.