Výstavní sál v hlavní budově Uměleckoprůmyslového muzea v Praze nabízí přehlídku 50 dámských společenských oděvů české i zahraniční provenience. Výstava nese název Glamour: Dámská společenská móda 1950–2010 ze sbírek UPM a potrvá až do 4. září. Součástí výstavy je soubor přednášek a komentovaných prohlídek. Pojďme tedy objevit tajemné kouzlo „koktejlek“, „plesovek“ a tzv. malých černých, které nám dodají neodolatelnou přitažlivost.

Sequelová mánie v Hollywoodu většinou vypadá tak, že po úspěšném prvním dílu následuje řada slabších pokračování, jejichž vznik se odvíjí od výše tržeb předchozí části. Kvůli své (nejčastěji) sestupné kvalitě se brzy stávají záležitostí spíše užšího okruhu fanoušků daného žánru. Podobně to vypadalo i u série Rychle a zběsile. Jenže když se před dvěma roky, po návratu Vina Diesela a Paula Walkera do hlavních rolí, ukázalo, že tato značka má stále obrovský komerční potenciál, bylo zřejmé, že nás ještě nějaké to dupnutí na plyn čeká.

V Galerii Václava Špály v Praze se konala 6. května vernisáž výstavy fotografií, jejichž autorem je osobnost české i světové umělecké fotografie Tono Stano. Soubor bizarních snímků, který vznikal průběžně od roku 1992, je charakteristický tím, že černé je ve skutečnosti bílé a naopak. Stanův objektiv zachycuje negativní realitu přímo na fotografický papír. Otevírá se tak jedinečný prostor mezi negativem a pozitivem se svou bizarností. Výstava potrvá do 26. června.

V pražském Clam-Gallasově paláci je do 27. května k vidění výstava obrazů výtvarníka Vladimíra Pechara Králové a knížata zemí Koruny české, která vznikla ve spolupráci s předním českým historikem Dušanem Třeštíkem. Cyklus 40 monumentálních reliéfních obrazů je na několik měsíců součástí stálé expozice Příběh Pražského hradu. Začíná praotcem Čechem a končí Jiřím z Poděbrad. Je pro něj typická vysoká reliéfní struktura.

I stalo se, že premiér nabídl svůj plat, dokud vláda nevyřeší nejpalčivější současný problém. Pokud se vám to nějak nezdá a říkáte si, že něco podobného u nás není možné, máte naprostou pravdu.

Je zde již deset let a z toho dva ve svém novém působišti severočeských Teplicích. Jisté však je, že v tom delším časovém úseku si zvládl vybudovat obdivuhodné renomé a během toho kratšího přesídlit do nových prostor stejně přirozeně, jako se lesknou šupiny animovaného sympaťáka Ranga. Není nic více nabíjejícího než zavítat na festival, kde všechno funguje do posledních detailů, na každém rohu potkáváte nejen filmové nadšence, ale i studenty animace, tvůrce a především významné zahraniční hosty. Tato kombinace pak vytváří to správné festivalové klima, kde se můžete jak vzdělávat, nechat se unášet nekonečným fantaskním světem animovaných snímků, ale i kochat krásami (i kuriozitami) lázeňských Teplic. Nehledě na to, že není žádný problém, kdykoliv se – kupříkladu ve festivalovém stanu – dát do řeči s jakýmkoliv zajímavým člověkem z oboru.

Absolventský ročník katedry alternativního a loutkového divadla DAMU udělal velmi odvážný krok a sáhl k poměrně zásadnímu filozofickému textu Jeana Clauda Carriéra „Ptačí sněm“. Před týmem pod režijním vedením Šimona Spišáka stál nelehký úkol, popasovat se s touto látkou, jejíž zpracování anglickým režisérem Peterem Brookem se stalo doslova kultovním.