Něco na tom Welzlovi je. Český polárník, vynálezce a dobrodruh Jan Eskymo Welzl budil pozornost už za svého života, popularizaci i ověřování jeho příhod se věnovaly a stále věnují desítky welzlologů (sic!) po celém světě. Osudy „arktického Bismarcka“ inspirovaly kromě literátů a dokumentaristů taky divadelní tvůrce – a to nejen v minulosti (inscenace Velký vandr v divadle Husa na provázku), ale i v této sezoně, která přinesla hned dvě inscenace věnované slavnému předobrazu všestranného Járy Cimrmana. Po zářijové premiéře inscenace Eskymo je Welzl v Šumperku uvedlo Dejvické divadlo hru Karla Františka Tománka nazvanou Wanted Welzl.

Po sedmileté odmlce se australský režisér Peter Weir (Rok nebezpečného života, Společnost mrtvých básníků, Truman Show) vrací s dlouho připravovaným skutečným příběhem uprchlíků ze sibiřského gulagu. Ti překonali pěšky, o hladu a žízni a většinou bez oddechu 6500 kilometrů dlouhou pouť za svobodou přes Sibiř, poušť Gobi a Himaláje do Indie. Film Útěk ze Sibiře je památníkem jejich hrdinství.

V závěru týdne nás čekají největší křesťanské svátky – Velikonoce. Zejména Vltava nabídne spoustu pořadů. Především půjde o Janovy a Matoušovy pašije J. S. Bacha. Na bílou sobotu si ale můžeme poslechnout také Pašijové hry velikonoční v podání Plastic People of the Universe. A chybět nebude ani Stabat mater v mnoha zhudebněních, včetně nejslavnějšího Dvořákova. Z rozhlasových her stojí za poslech Teskné variace A. P. Čechova ve čtvrtek ve 22 hodin, a také Labutí píseň Davida Greiga v úterý ve 21:50, pokaždé na Vltavě.

Čtvrtý ročník Katedry činoherního divadla v DISKu představil svou další absolventskou inscenaci, tentokrát Tři sestry Antona Pavloviče Čechova. Režie Martina Huby přivedla na zdejší scénu hrdiny velmi mladé, někdy velmi naivní, ale přesto prezentující přímo esenci dekadence. Práce, kterou tvůrčí tým na inscenaci odvedl, je ukázkou, že obezřetné a především dobře promyšlené zacházení s klasickým textem může přinést nečekaně čerstvé ovoce.

Pokud vám nic neřekne jméno amerického režiséra Edwarda Zwicka (*1952), jistě si vybavíte jeho hvězdně obsazenou romanci Legenda o vášni či Posledního samuraje s Tomem Cruisem. Filmař, který v poslední době točil spíše válečná dramata (Krvavý diamant, Odpor), se nyní poprvé od svého celovečerního debutu vrací k žánru romantické komedie snímkem Láska a jiné závislosti.

Jestli na vás právě dopadla jarní deprese, nejlepší lék je rozhodně zajít do kina. Průměrných romantických komedií i akčních řežeb je vždycky dost, ty vám neutečou. Co ale zajít na dost neotřelý westernový „animák“? Dámy a pánové, přináším vám zvěsti, že do českých kin právě přichází nějaký divný cizinec, má kolty proklatě nízko u pasu a dlouho se tu neohřeje, tak se na něj běžte rychle kouknout, určitě se dobře pobavíte.

Pro novátorského režiséra Zacka Snydera bylo vždy typické, že si uměl každým svým novým filmem získat neochvějnou věrnost dalších fanoušků. Svěží nadšení z tvorby žánrových sofistikovaných děl, která aspirovala na to, aby se stala kultovními, mu vycházelo s každým filmem již od Úsvitu mrtvých. Proto není divu, že jsme se (ano, i já jsem patřila do jeho armády věrných) neskonale těšili na jeho nové dílko Sucker Punch. Jaká je však skutečnost, které musíme čelit? Stejná jako peklo, se kterým bojuje hlavní hrdinka.