V Galerii Václava Špály v Praze se konala 6. května vernisáž výstavy fotografií, jejichž autorem je osobnost české i světové umělecké fotografie Tono Stano. Soubor bizarních snímků, který vznikal průběžně od roku 1992, je charakteristický tím, že černé je ve skutečnosti bílé a naopak. Stanův objektiv zachycuje negativní realitu přímo na fotografický papír. Otevírá se tak jedinečný prostor mezi negativem a pozitivem se svou bizarností. Výstava potrvá do 26. června.

V pražském Clam-Gallasově paláci je do 27. května k vidění výstava obrazů výtvarníka Vladimíra Pechara Králové a knížata zemí Koruny české, která vznikla ve spolupráci s předním českým historikem Dušanem Třeštíkem. Cyklus 40 monumentálních reliéfních obrazů je na několik měsíců součástí stálé expozice Příběh Pražského hradu. Začíná praotcem Čechem a končí Jiřím z Poděbrad. Je pro něj typická vysoká reliéfní struktura.

I stalo se, že premiér nabídl svůj plat, dokud vláda nevyřeší nejpalčivější současný problém. Pokud se vám to nějak nezdá a říkáte si, že něco podobného u nás není možné, máte naprostou pravdu.

Je zde již deset let a z toho dva ve svém novém působišti severočeských Teplicích. Jisté však je, že v tom delším časovém úseku si zvládl vybudovat obdivuhodné renomé a během toho kratšího přesídlit do nových prostor stejně přirozeně, jako se lesknou šupiny animovaného sympaťáka Ranga. Není nic více nabíjejícího než zavítat na festival, kde všechno funguje do posledních detailů, na každém rohu potkáváte nejen filmové nadšence, ale i studenty animace, tvůrce a především významné zahraniční hosty. Tato kombinace pak vytváří to správné festivalové klima, kde se můžete jak vzdělávat, nechat se unášet nekonečným fantaskním světem animovaných snímků, ale i kochat krásami (i kuriozitami) lázeňských Teplic. Nehledě na to, že není žádný problém, kdykoliv se – kupříkladu ve festivalovém stanu – dát do řeči s jakýmkoliv zajímavým člověkem z oboru.

Absolventský ročník katedry alternativního a loutkového divadla DAMU udělal velmi odvážný krok a sáhl k poměrně zásadnímu filozofickému textu Jeana Clauda Carriéra „Ptačí sněm“. Před týmem pod režijním vedením Šimona Spišáka stál nelehký úkol, popasovat se s touto látkou, jejíž zpracování anglickým režisérem Peterem Brookem se stalo doslova kultovním.

Ve středu tomu bude 100 let, co zemřel skladatel Gustav Mahler. Vltava proto připravila celodenní program, který vyvrcholí ve 20 hodin přímým přenosem Symfonie tisíců v rámci Pražského jara z vysočanské Arény. Na http://www2.rozhlas.cz/…l/2011-05-18 je podrobný program. Z rozhlasových her stojí za pozornost Zázrak a jeho reportér Markéty Fiedlerové v úterý ve 22 hodin na Vltavě a také Pan Biedermann a žháři švýcarského spisovatele Maxe Frische, která bude součástí Pátečního večera na Vltavě od 20 hodin.

Kuru je dle encyklopedického hesla onemocnění nervového systému, které téměř vymizelo, protože rituální konzumace lidských mozků se již „téměř“ nepraktikuje. A Kuru je také název vynikajícího románu belgického spisovatele Thomase Gunziga – příběh svérázné skupinky mladých lidí, jejichž osudy spojila obří antiglobalizační demonstrace proti skupině G8 v Berlíně. Kdo komu vlastně „požírá“ mozky? Demonstranti sobě navzájem, nebo „systém“ demonstrantům?