V rámci cyklu Báječné léto s Michalem Vieweghem připravilo Švandovo divadlo ve spolupráci se společností In film inscenaci Románu pro ženy. Sáhnout po známé a oblíbené komedii se pro potřeby „prázdninové divadelní sezóny“ jeví jako dobrý dramaturgický tah. Román pro ženy se ovšem na divadelních prknech nijak skvěle nevyjímá a navíc bohužel nepřekračuje hranice, které už předurčil stejnojmenný film režiséra Filipa Renče.

Před třemi lety tvůrci „huličské“ komedie Travička zelená ukázali, jakým způsobem je možné měnit parametry žánru, když nechali dva notorické kuřáky marihuany (Setha Rogena a Jamese Franca) dojít za hranice svých možností a stát se hrdiny akčního béčka. Ve svojí novince Princ a pruďas (stejně jako minule se jedná o dost „svérázný“ překlad) režisér David Gordon Green pracuje s mísením žánrů již od samého začátku vyprávění. A nutno říct, že se mu to daří skvěle, neboť v jeho mixu fantasy a obhroublé komedie není nijak výrazně kleštěn ani jeden z obou specifických druhů filmu.

Protože rok se s rokem sešel a na dveře již rázně buší festivalová sezóna, je na čase začít se jí pozorně věnovat. V následujících dnech a týdnech tedy budeme na stránkách Nekultury hlasitě upozorňovat na rychle se blížící smršť (nejen) hudebních laskomin. A kde jinde odstartovat, než u našeho největšího (nejen) rockově hudebního svátku?

Přijďte se podívat na výstavu umělce a jednoho z nejtalentovanějších italských tatérů Fabia Mora a můžete odcházet s uměleckých dílem na vašem vlastním těle. Do 31. srpna jsou v galerii tetovacího obchodu Tribo Tatoo k vidění díla pozdně gotických a renesančních starých mistrů v novém kabátě. F. Moro propojuje klasickou malbu s moderním pojetím. Snaží se zachovávat vznešenost předloh, nechává je ale vyvstat svěžím, uvolněným a hravým stylem. Výstřednost a dětská hravost jsou pro jeho tvorbu typické. Dá se odolat?

Vždy je trochu komplikované hodnotit snímek s tak společensky silným tématem, jakým příběh Lidic bezesporu je. Recenzent tak stojí před rozhodnutím, zda přivře oči nad estetickými a intelektuálními nedostatky díla a ocení důležitost práce tvůrců pro společnost, či si bude tvrdě trvat na svém právu předložit čtenářům svůj (co možná nejobjektivnější) pohled na film jako celek. Podobné dilema ovšem prožívá i sám tvůrce, který volí mezi pietou a svým nezcizitelným právem na uměleckou interpretaci – jen ve výjimečných případech se zdaří oboje.

Ondřej Sokol v Činoherním klubu pokračuje v inscenování angloamerických her. Již podruhé se vrací k textům Davida Mameta (v ČK již uvedl Sexuální perverzi v Chicagu a Amerického bizona), tentokrát k jeho hře Glengarry Glen Ross, za kterou úspěšný a uznávaný americký dramatik v 80. letech obdržel Pulitzerovu cenu. Téma Glengarry Glen Ross snad ani nemůže být současnější. Konkurenční boj a špinavé obchodní praktiky na jeviště přinášejí, i když s několika výhradami, neotřelou a zábavnou podívanou.

Filmový festival, jehož třetí ročník se měl letos opět uskutečnit v jihočeském Písku, se v letošním roce konat nebude. Dle ředitele festivalu Michaela Havase je hlavním důvodem fakt, že se festivalu doposud nepodařilo uzavřít smlouvu s rozhodujícím sponzorem. O koho se mělo jednat, dále neuvádí. Festival byl přitom již v závěrečné fázi příprav a měl slíbenou podporu od evropského programu MEDIA.