Po scéně Národního divadla se Naši furianti objevili v Praze rovněž na jevišti Divadla v Dlouhé. Známý text českého realizmu je zde inscenován na základě úpravy Miroslava Macháčka, ke kterému dramaturgicky i režijně přispěl Jan Borna. Furianti Ladislava Stroupežnického ve své době šokovali a popuzovali. Furianti v Dlouhé dnes dobře pobaví, poskytnou podnět k zamyšlení, nicméně nedokáží potlačit otázku, jestli není tradiční zpracování tohoto dramatu již poněkud bezzubé.

Ono se sice snadno řekne: „neseď pořád u tý knížky, běž se taky projít ven“, ale samotná realizace není až tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Poslechnete tedy vyšší autoritu (ať už je to partner, spolubydlící či ustaraná maminka), vezmete tajně knihu pod sako a vyrazíte do parku, kam vás táhne vidina sluncem zaplavené lavičky. Jenže ouha, na podobnou misi se vydali i ženy s ukřičenými ratolestmi, pejskaři a pochopitelně – máj se nám blíží – i milostné dvojice. Nelítostný boj o volnou lavičku a chvilku klidu může začít. Ostré lokty vítány, špunty do uší povinné. Proto než začnete snít sen o parku určeném pouze pro čtenáře a jiné tiché návštěvníky, inspirujte se v našich jarních literárních novinkách, abyste si vůbec čím měli vyplnit onu náprsní kapsu u saka.

V dnešním článku o filmových discích se narodí hned několik dítek, a tak, aby se vše drželo v rovnováze, zase několik lidí zemře. Je sice pravdou, že v kolekci Saw, akčňáku Red nebo béčkovém hororu Piraňa 3D to schytá o dost více jedinců, než se v Miminách vyklube na povrch, ale to už nechme být. Ve filmech se bude asi vždy častěji umírat, s tím už bohužel nic nenaděláme.

Přímý přenos vystoupení amerického zpěváka a improvizátora Bobbyho McFerrina ze zahajovacího koncertu desátého ročníku festivalu Jazz Fest Brno bude vysílat v úterý v 19 hodin Vltava. Stejná stanice uvede ve stejný den ve 21:30 premiéru původní rozhlasové hry Marka Epsteina Pro nepřekonatelný odpor. V neděli ve 20 hodin nabídne Praha hru Linka důvěry z roku 1966 s Danou Medřickou v režii Jiřího Horčičky. V té chvíli bude ale Vltava vysílat přímým přenosem ze Španělského sálu Pražského hradu mimořádný koncert na pomoc zemi postižené přírodní katastrofou Česká filharmonie pro Japonsko.

Poněvadž mám Pavla Kheka v oblibě díky jeho mladoboleslavským inscenacím, v nichž se ukazuje jako přemýšlivý režisér a dramaturg, vyrazil jsem si ho „prověřit“ do jeho druhého pravidelného působiště, do Městského divadla Zlín. Navštívil jsem tam dvě představení inscenací, propojených nejen osobou režiséra, ale také žánrem. Obě inscenace vycházejí ze satirických předloh, byť od sebe vzdálených pěknou řádku generací.

Většina informací se k nám dostává skrz média. Televize není výjimkou. Její obraz však předává autentickou zprávu (i když i obrazem lze manipulovat). V případě situace kolem sázkové společnosti Sazka mě zarazily prazvláštní tváře protagonistů tohoto podivného příběhu.

Romantické komedie v posledních letech nabraly spád, kterým započaly překotný vývoj, během něhož v žánrovém označení ztrácí význam pojem „romantická“. Přirozená reakce na diváctvo, které po sedmdesáti letech nehodlá sledovat stejné způsoby tokání. Stejně tak je to přirozená reakce Hollywoodu, který musí látku uzpůsobovat době, v níž nevinnost nahradily uvolněné mravy. Šedesátiletý režisér Ivan Reitman je z toho ale rozpačitý a film také.