Esejistické texty rakouského autora Jeana Améryho, vlastním jménem Hanse Mayera, dýchají revoltou proti společensky uznávaným vzorcům a schématům. Vzpouzí se společenským dogmatům a svou intimitou se člověku drásavě prodírají až na holou tkáň. Stejně je tomu také u Améryho knihy Vztáhnout na sebe ruku, kde autor promlouvá o dobrovolné smrti. Tyto autorovy úvahy lze označit za přímé pokračování jeho předešlého díla O stárnutí.

S odstupem při pohledu na minulý úvodník si říkám, zda nebylo vykreslení uplynulého roku trochu ironické a negativní. Pak mi ale došlo, že žádná z těch událostí se mi nestala. Že nám je dění kolem jen takto podáváno médii.

První díl americké filmové trilogie Návrat do budoucnosti (Back to the Future) uvede Jameson Cult Film Club ve čtvrtek 27. ledna od 19 hodin v Retro Music Hall na Praze 2. Putovní filmový event k nám zavítal poprvé loni v listopadu. Tehdy pražskou La Fabriku přepadl kultovní Vetřelec (Alien). Diváci s napětím sledovali, zda se ze slizkých dekorací dotvářejících atmosféru nevyklube vesmírná potvůrka známá především z televize. Nadcházející projekce v Lávce bude jízdou napříč časem. Zbývá už jen pár vstupenek!

Uplynulý rok nabídl ve světě filmu rozmanitou přehlídku děl – od těch nejlepších až po ta nejhorší. Skutečný filmový fanoušek má největší potěšení z těch, která je slast sledovat a která povznášejí mysl a ducha. Měli jsme to štěstí, že řada uznávaných tvůrců ani loni nezahálela a v českých kinech se uvedla hotovými skvosty, kvůli kterým stojí za to kinematografii milovat. Možná některý z nich dostane Oscara, možná jste některé přehlédli. Všechny stojí za to vidět.

Jaroslav Rudiš napsal román o punku, o tom, čím kdysi byl, čím už není a co se z něho stalo. Konec punku v Helsinkách je o stárnutí, o přicházení o iluze, o vzpomínkách, promlčených chybách, ale i o současném světě, který z revolty dělá pěkný byznys. Je to tak, stejně jako se autor kultovního Nebe pod Berlínem dostává do těch nejlepších let, zraje i jeho tvorba. A i když se v nové knize dostává ke slovu smutek a letargie, vtip a nadhled se u Rudiše neztrácí.

Když se něco nepovede malým rybám nebo notorickým kazičům dobrého umění (Zdeněk Troška opět triumfoval), nejedná se o žádnou tragédii. Pouze naplňují kvótu. U některých jmen jsme si ale zvykli na vyšší standard. Podívejte se na přehlídku sedmi slavných režisérů, kteří se loni dopustili smutného přešlapu a donutili diváky přemýšlet nad jejich schopnostmi. Vzpomínka na to, jakými počiny nás uhranuli, činí uplynulý rok o to bolestnější.

Mike Leigh je dnes víc než jméno uznávaného britského režiséra – je to značka kvalitních hraných snímků, které však analyzují lidskou společnost s dosahem příznačným spíše pro tvorbu dokumentární. Ani jeho nejnovější snímek Další rok, zařazený do letošního ročníku Projektu 100, není v tomto ohledu výjimkou – diváci se mohou těšit na pronikavou studii lidského stáří, která však nepostrádá pravý britský humor.