Americká režisérka Lisa Cholodenko je jednou z nejznámějších představitelek současného lesbického filmu, přestože (nebo snad právě proto) jsou její snímky určené divákům bez rozdílu sexuální orientace. Návštěvníci letošních Mezipater měli možnost zhlédnout dva její starší tituly – kritikou oceňované Vrcholné umění (1998) a hvězdně obsazené drama Laurel Canyon (2002) z prostředí hollywoodské bohémy. Film Děcka jsou v pohodě je pak teprve čtvrtým celovečerním snímkem této tvůrkyně, která začínala jako filmová střihačka a až na prahu třicítky se rozhodla vystudovat režii a scenáristiku.

Před rokem se Steven Spielberg podíval na jeden nezávislý horor, a tak se u něj bál, že se teď musíme bát všichni, a to hned podruhé. Paranormal Activity by nikdy nedosáhlo takového věhlasu, kdyby se o něm nezmínil jeden z nejslavnějších režisérů celého Hollywoodu. Hororový film nás strašil tím, že předkládá reálný materiál z událostí, během nichž milenecký pár trpěl útoky démona. Nyní má políčeno na rodinu s novorozenětem. Skočíme jim na to podruhé?

V úterý si připomeneme nedožité 70. narozeniny Franka Zappy. Vltava proto bude jeho hudbu vysílat téměř celý den. Na http://www2.rozhlas.cz/…l/2010-12-21 a také na http://www.rozhlas.cz/…ppou--818647 jsou podrobnosti. A jelikož koncem týdne už začnou Vánoce, Český rozhlas připravil pestrý program. Chybět nebude půlnoční bohoslužba s Tomášem Halíkem na Praze ani lidová hra o narození Páně – Komedie o hvězdě na Vltavě.

Když si – jak se tak říká – ujíždíte na mluveném slovu a chcete na něj psát recenze, brzy zjistíte, že se stále točíte kolem toho samého – dobrý výběr textu, pak jeho úprava nebo dramatizace, režisér, co umí v přesném detailu zachytit atmosféru, a herci, kterým k charakterizaci postav bohatě postačí pouhý hlas, ovšem kultivovaný – většinou. Celou věc neulehčuje ani ten fakt, že špatnou poslechovou knihu zkrátka nikdy nedoposloucháte. Když vás nezaujme, někde hluboko ve vás se aktivuje nelítostný pud sebezáchovy: přestanete vnímat, a hotovo, konec – je vymalováno a recenze v nedohlednu.

Již zítra proběhne od 20:30 v Kině Aero slavnostní premiéra filmů „Automatic for the people“ a „Ponurá neděle“, dvou absolventských snímků Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku. Mladí filmaři Jan Vejnar a Mikoláš Orlický zde představí své dva nejnovější filmy, které patří k tomu nejlepšímu, co letos na FAMO v Písku vzniklo. Protože premiéra symbolicky připadá na den slavnostní promoce zmíněných tvůrců, bude k oslavám o důvod víc. A Nekultura bude u toho!

Další bílé místo české kinematografie ve sportovním žánru vyplňuje příběh z prostředí rallye s Danielem Landou v roli hlavní, scenáristické a hudební. Být prvním svého druhu je výsada, ale ne vždy to slouží k užitku. Záměr totiž dalece přesahuje schopnosti tvůrců. Původně se nový režijní počin Mirjam Landy (Kvaska) nazýval Dotkni se duhy, ale z distribučních důvodů byl přejmenován na TACHO. V průběhu snímku název nezazní v žádné souvislosti, takže jen můžeme hádat, že se odkazuje ke slovu tachometr. Normálně slouží jako ukazatel rychlosti, v tomto případě se zrovna nepřetrhne – jede se volným tempem.

Nobelova cena za literaturu putovala v roce 2009 do rukou Herty Müllerové, německy píšící autorky, která se celou svou tvorbou soustředí na téma poválečných osudů rumunských Němců. Jak je všeobecné známo, Nobelova cena se neuděluje ani tak za estetickou kvalitu děl jako spíše za angažovanost jejich tvůrců, a nejen v tomto ohledu je cena ve správných rukou. Rozhoupaný dech je kniha plná otevřených ran, jizev na duši, ale i lyriky zrozené z hladu, strádání a bolesti.