Nosorožec je absurdní komedie Eugéne Ionesca z roku 1959. Vltava ji měla uvést v úterý 1. března ve 21.30. Protože ale zemřel Arnošt Lustig, bude se ve stejném čase vysílat jeho hra Člověk ve velikosti poštovní známky. V sobotu ve 14 hodin pak bude stejná stanice vysílat komedii Friedricha Dürrenmatta o hlouposti a jejích následcích Proces o oslí stín. Ve čtvrtek ve 20 hodin si opět na Vltavě můžeme dát Salcburský guláš Jaroslava Rudiše a Petra Pýchy a mimořádně v sobotu v 9.45 má Vltava na programu rozhlasovou hru na motivy J. W. Goetha Spřízněni volbou.

V březnu není mezi pražskými divadelními premiérami zrovna z čeho vybírat, a tak zabrousím do starších představení. V souvislosti s premiérou Jiřího Havelky Wanted Welzl v Dejvickém divadle mi opět naskočila otázka, proč se na „Havelku“ chodí všude, jen ne do Ypsilonky. A tak bych vás ráda pozvala právě do Studia Ypsilon na Nadsamce Jarryho v pondělí 14. 3. 2011 od 19.30. Hra inspirovaná životem i dílem (hlavně Nadsamcem) Alfreda Jarryho diváky, kteří ji navštíví, vždycky nadchne, jde jenom o to na ni narazit v programu a nebát se koupit si na ni vstupenku. Věřte, stojí to za to!

Divadlo Rity Jasinské uvedlo jako svou nejnovější premiéru Čapkovu Bílou nemoc. Sáhlo tak po hře, která je dobře známá, ale na repertoáru divadel se v poslední době příliš neobjevovala. V úpravě a režii Pavla Ondrucha se ukazuje, že je skutečně moderní a nadčasová. Karel Čapek napsal svou alegorii o konci světa, lidské humanity a společnosti před sedmdesáti lety, v době, kdy k naplnění jeho varovných vizí nebylo daleko. Ačkoli byl text krácen, můžeme s úžasem sledovat, jak moc je jeho téma i dnes aktuální.

V kavárně Nové scény Národního divadla (alias NoNa) byly dnes před polednem vyhlášeny nominace na Magnesii Literu. Chtělo by se říci, že si mnozí literáti s blížící se jedenáctou hodinou začínali nervózně pohrávat s psacími pery, těkavě kontrolovali hodiny a aktuality na internetu. Ovšem, jak vtipně poznamenal Pavel Mandys, spoluzakladatel Magnesie Litery, novináři se o nominacích dozvěděli dříve než většina nominovaných, neboť se mu nepodařilo mnoho autorů zkontaktovat.

Na povrchu zábavná komedie s okouzlující Rachel McAdams i zamračeným Harrisonem Fordem má skutečně blízko k populární komedii Ďábel nosí Pradu, jak hlásí PR, až by jeden nařknul tvůrce z kopírovaní šablon. Ve svém jádru ale nastiňuje situaci v mediálním prostředí, v němž mizí důraz na závažné zpravodajství a lidem se raději servíruje bezduchá zábava. Byznys je byznys. Nechybí přitom sarkazmus ani přímočarý humor, vždy postavený na správných lidech.

Norské dřevo patřilo coby filmová adaptace stejnojmenného bestselleru japonského spisovatele Haruki Murakamiho k napjatě očekávaným snímkům letošní sezony. Nejinak tomu bylo i u nás, kde se již řada Murakamiho titulů dočkala českého překladu a kde samotnému autorovi byla udělena Cena Franze Kafky – svědčila o tom i beznadějně vyprodaná projekce dotyčného snímku v rámci lednové přehlídky japonského filmu v kině Lucerna. Netroufám si odhadovat, kolik jedinců z početné skupiny tuzemských fanoušků Murakamiho očekávalo snímek vyrovnávající se svou kvalitou románové předloze – vsadil bych se však, že většina z nich odcházela z kina poměrně zklamána.

Celkem deset hraných celovečerních snímků z české produkce se uchází v některé z dvanácti kategorií o zisk Českého lva za rok 2010. Minimálně o dva zářezy vede filmové klání normalizační drama Pouta Radima Špačka, které má ambice všem svým konkurentům natlouct. Nominační večer, který tradičně proběhl v pražském kinosále Lucerny, se nesl ve snaze napravit si reputaci, kvůli které letos vznikly konkurenční ceny. Směšné by bylo, kdyby Český lev dopadl identicky.