Dlouhých pět let trvalo, než Jan Švankmajer natočil svůj nový snímek Přežít svůj život. Švankmajer je renomovaným autorem, který je i v zahraničí uznávanou autoritou, především pak v dalekém Japonsku je jistojistě známějším umělcem, nežli v naší rodné vlasti. To je dáno tím, že Švankmajerovy snímky nejsou určeny pro každého, nejde o „lidového“ umělce, jakým je třeba Hřebejk nebo Svěrák. Naopak, Švankmajer je jedním z posledních mohykánů filmového surrealizmu. Co si na nás tentokráte přichystal?

Blíží se 200. výročí narození básníka Karla Hynka Máchy, a tak mu stanice Vltava věnuje podstatnou část sobotního vysílání. Z něho stojí za zmínku autorova nejslavnější báseň Máj. Ve 21.20 uvede Vltava její stereofonní inscenaci z roku 1986, kterou s herci Radovanem Lukavským, Vladimírem Rážem, Josefem Somrem, Viktorem Preissem a Ladislavem Frejem natočil režisér Josef Melč. V 18.30 to bude Máchova Pouť krkonošská a už ve 14.05 dramatizace Máchova Kata. Podrobný program je na http://www2.rozhlas.cz/…l/2010-11-13 a také v Týdeníku Rozhlas.

„Je to souboj uprostřed jedné víry,“ říká režisérka a vůdčí osobnost divadla Itim Ensemble Rina Yerushalmi. Na Nové scéně Národního divadla se představil izraelský soubor ITIM ENSEMBLE. Z Tel Avivu přivezl inscenaci Dybbuk. Inscenaci, která diváky nadchla mysticismem, scénografií i choreografickým zpracováním, avšak pro mnohé mohla být nepochopitelná, jaksi „odjinud“. Nejen o ní jsem si povídal s režisérkou Rinou Yerushalmi.

Listopadové Tipy uvedu Cute festivalem, který probíhá již řadu let 17. listopadu ve Studiu Ypsilon. Letos je festival tematicky tak trochu věnovaný oslavám 45. výročí Ypsilonky. Sám název nese předponu LB, což znamená, že do Prahy přijedou liberecká divadla. Liberecká proto, že kořeny Ypsilonky sahají do Liberce. Z programu rozhodně stojí za zmínku poslední předstvení GOOGLING and FUCKING Divadla F. X. Šaldy v režii ypsilonkovského režiséra Braňa Holička. Odehraje se od 22 hodin na velkém sále Studia Ypsilon.

O nejnovějším režisérském počinu Sylvestera Stalloneho se začalo mluvit dávno před premiérou a není se čemu divit. Jeho záměr obsadit do filmu zástup veteránů akčního žánru, jejichž průměrný věk se pohybuje okolo padesátky a jejichž sláva se už dávno nedotýká hvězd béčkového nebe, vyvolával mírně řečeno rozporuplné reakce. Mnohým z nich se podařilo s větším či menším úspěchem oprášit své nejslavnější postavy. Na filmové plátno se tak po letech vrátil Rocky, Rambo, Terminátor či John McClane.

Michal Viewegh si cestu do české literatury prorazil trojicí pozoruhodných próz: Báječná léta pod psa, Výchova dívek v Čechách a Účastníci zájezdu, aby potom intuitivně vycítil sílící hlad střední společenské vrstvy po kultuře, která by se plně přizpůsobila jejímu maloměšťáckému vkusu a povznesla ho na vznešený cit pro umění. I pak si ale překvapivě dokázal Viewegh udržet úroveň. Ovšem literární novinkou Biomanželka učinil ve své tvorbě snad až příliš velký krok, a to od docela čtivé limonádové literatury vhodné na letní dovolenou k pseudo-psychologickému škváru.

Není radno si zahrávat s Mexičany. Zvláště jde-li o takového borce, jakým je Machete (Mačeta). Je to ten typ chlapa, kterého když potkáte v noci na Žižkově, raději přejdete ulici. Jeho výraz se vám vpálí do mysli a bude vás strašit v nočních můrách. A ženy? Ženám se při jeho pohledu podlamují kolena a vzdychají vzrušením nad jeho mužností a rebelským charizmatem. Ne, naštvat tohoto chlapíka se nevyplácí. O tom se na vlastní kůži přesvědčí i mexická narkomafie v čele s Torrezem (Steven Seagal).