V lednovém vydání NeKulturních tipů jsem vás zvala na Deadline, první premiéru Braňa Holička na velké scéně Studia Ypsilon. Vzhledem k velmi různorodným a navzájem si odporujícím kritikám vás na toto představení upozorňuji znovu. Mě osobně tyto kritiky jenom utvrdily v tom, že se jim nedá věřit. A také mě trochu překvapilo, že profesionální kritik ani nepochopí, o co jde. Zajděte i vy do Ypsilonky 15. nebo 20. února a posuďte sami, co je pravda, a co ne. Na scéně uvidíte Tomáše Kluse, Renatu Rychlou, Barboru Vyskočilovou, Jakuba Slacha, Andreje Poláka, Daniela Švába a Petra Hojera.

Zapomeňte na katalánskou metropoli, jak ji znáte z allenovsky pohlednicového podání a la Vicky Cristina Barcelona. V tomhle filmu neuvidíte žádné ze španělských vnad, rozechvělé turistky ani umělecké floutky, kteří si s nimi pohrávají. Jediné, co tyto dva tituly spojuje, je španělský švihák a oscarový herec Javier Bardem. Zde veškerá podobnost končí, neboť Uxbalova Barcelona je zcela jiný pohár sangrie. Když z něj okusíte poprvé, ustrnete nečekanou hořkostí. Poslední lok by vás mohl snad i zabít, těžko však přestanete pít. Tušíte totiž, že pod vším tím kalem se skrývá něco průzračně skutečného.

Na základě několikaletého výzkumu vědci z fakulty aplikované lingvistiky došli ke zjištění, že kdo si v měsíci únoru nekoupí a nepřečte knížku, tomu exploduje hlava. Inu, únor bílý, lidi šílí. Nepodstupme proto takové riziko – na každém šprochu, pravdy trochu, že? – a obejděme osud obloukem! Množství únorových literárních novinek napovídá, že se o to snaží i samotní vydavatelé! Nevěříte? Bude nám vskutku líto, až vašemu knihkupci s lítostí sdělíme, že jsme vám to říkali.

Nicholas Winton je více než stoletý stařík, jenž dlouhá léta ukrýval pravdu o tom, že za druhé světové války zachránil stovky dětí. Nový dokument z dílny Matěje Mináče, „experta na wintonovskou tematiku“, dojme i cyniky s kamenným srdcem a nabízí chronologické převyprávění událostí, které vyústily v to, že dnes na zemi žije přes pět tisíc lidí, kteří se považují za Nickyho rodinu – děti a vnuci přeživších a ti, kteří po světě konají po jeho vzoru dobro.

Oscarový režisér, který natočil zábavný thriller – to může vyznít jako protimluv nebo náznak nedostatku financí na bankovním kontu. Z nesourodé směsi však může čas od času vzejít něco dobrého. Tři dny ke svobodě jsou toho příkladem. I když si Paul Haggis musel vystačit dokonce s tím, že natočil dvojče jen o dva roky staršího francouzského snímku, uchoval si svůj rukopis při psaní scénáře i komponování výsledných scén, a tak může být na dílo pyšný.

Den Drážďan připravila na neděli Vltava. Na http://www.rozhlas.cz/…zdan--846677 jsou podrobnosti. Praha nabídne v sobotu po 13. hodině první část rozhlasové hry na motivy povídky Marka Twaina Princ a chuďas a ve 20 hodin hru Jaroslava Vrchlického Noc na Karlštejně. Vltava odvysílá v úterý ve 21.30 premiéru hry Jaromíra Ptáčka Šnek na visuté hrazdě.

Pokud jste se někdy děsili starožitných hracích skříněk, na jejichž vrcholu se do úmoru točí sádrová baletka, zotročí si vás Black Swan již v několika prvních minutách. Režisér Darren Aronofsky totiž opět nezklamal. Již od úplného začátku si nenápadně buduje prostor pro famózní finále, ve kterém všechno v pravou chvíli vybalí, aby mohl rozmixovat vaše emoce doslova na kaši.