Původní úvod pozvánky na druhou polovinu mezinárodního tanečně-pohybového festivalu Nultý bod, který právě v Praze probíhá, jsem po nedělním silném zážitku z představení Voyager Imre Thormanna v Akropoli nemilosrdně smazal. Jednak proto, že jsem zjistil, že slova ředitele festivalu Petra Boháče o hledání nultého bodu hereckého výrazu nejsou prázdná, a taky proto, abych dal prostor jeho osobní pozvánce na festival v rozhovoru pro Radio Wave. A mezitím, co budete poslouchat, proletíme spolu to, co na programu ještě zbývá.

Tentokrát budeme přeskakovat z časů mýtů a legend, kdy antičtí bohové byli malicherní a krutí a stíhali lidstvo útrapami, do období, v němž naše pokolení buduje těžební základny na Měsíci. Aneb ze Souboje Titánů se dostaneme k Robinu Hoodovi, od něho se přesuneme k vypiplanému nářezu Kick-Ass a celou etapu zakončíme s filmem Moon.

Nebývá zvykem českých divadelních diváků chodit na něco tak specifického jako japonský tanec butó. Tato moderní taneční technika bývá k vidění především na světových jevištích a Praze se spíše vyhýbá. Mezinárodně uznávaný švýcarský tanečník Imre Thormann zde vystoupil v Paláci Akropolis před třemi lety. Přesto měl na své představení beznadějně vyprodáno. A tentokrát v Čechách zanechá žáky svého pondělního a úterního workshopu.

Zatímco divadelní kritici na plzeňském festivalu dohánějí to, co zejména na pražských jevištích v uplynulé sezoně nestihli, a opěvují brněnské Elementární částice, o kterých Iveta Šedová psala už v březnu, v Praze se přelil festival pouličního divadla Za dveřmi do tanečně-pohybového festivalu Nultý bod. A na svém programu má samá proslulá, ovšem u nás málo známá jména. Jejich představení slibují silný divácký zážitek.

Vítejte v Ostravě je název šestnáctihodinového bloku, který bude v sobotu od 8 do 24 hodin vysílat Vltava. V jeho rámci se odvysílá ve 14.30 rozhlasová adaptace divadelního scénáře Jana Balabána a Ivana Motýla Bezruč?! V 16.30 to bude přímý přenos vystoupení Stadlerova klarinetového kvarteta uprostřed domů v prostředí kolonie oblasti Muglinova a liščiny, z míst, která jsou známá jako Vesnička soužití. Na 20. hodinu se pak chystá přímý přenos opery Leoše Janáčka Šárka z Divadla Antonína Dvořáka v Ostravě.

Papírové knihy prý ztrácí na popularitě, nejsou in a už vůbec ne trendy. Ze zásady se tomu zdráhám uvěřit, patřím totiž k zapřísáhlým staromilcům – čtenářům fetišistům, co se rádi mazlí s došeda ohmatanými stránkami, milují oslí ouška namísto záložek a nostalgicky přičichávají k mile zatuchlému smrádku lehce navlhlých svazků – ovšem projekt Městské knihovny v Praze se mi i tak líbí.

Když jdete po ulici a potkáváte neznámé tváře, na každé z nich můžete najít něco jedinečného, něco, co onoho člověka odlišuje od tisíců dalších a hlavně od vás samotných. Pod nánosem make-upu, pod hustými vousy nebo pod kůží rozpíchanou piercingem se cosi skrývá. George Blecher si ve svých povídkách vybírá postavy obou pohlaví, různého věku, z různých poměrů a to „něco“ se v nich snaží objevit.