V době vzkvétajícího fenoménu profesionálních matek, kdy z nejen bulvárních časopisů pokřikují celebrity, že rození potomků se stalo naplněním jejich života, jež je neskutečně baví a kterému nejlépe je se plně obětovat a nic jiného v životě už nedělat, přichází Tom Hodgkinson s odvážným tvrzením, a to sice: člověk by na jednu stranu měl své děti respektovat, na stranu druhou kvůli nim ale dobrovolně nemusí – a co víc: NESMÍ – praštit se vším, co dělá jeho existenci na světě šťastnou. Jen šťastný a vyrovnaný jedinec podle autora totiž vychová zase šťastné a vyrovnané lidi.

Do kin před několika měsíci vstoupil nový český dokument od svérázné dvojice režisérů Víta Klusáka a Filipa Remundy (kontroverzní Český sen). Jak si tito umělci vedli tentokrát? Dostáli svému jménu a pustili se opět na tenký led jménem česká hloupost a naivita? Jak kritizovali „čecháčství“ tentokrát? Zaměřili se na téma výstavby amerického radaru na našem území. Téma je to lákavé a skýtá velký potenciál. Co za neplechu si na nás tito bezskrupulózní tvůrci připravili?

„Přijímej s prostotou všechno, co se ti přihodí.“ Slova středověkého rabína Rašiho výstižně ilustrují nový snímek bratří Coenů, jehož hlavní hrdina připomíná svým nešťastným osudem biblickou postavu Bohem těžce zkoušeného Joba. Uznávané režisérské duo hledalo inspiraci ve vlastním dětství a situovalo děj svého filmu do prostředí židovské komunity v Minnesotě šedesátých let. Seriózní muž se na rozdíl od většiny jejich předchozích titulů obešel bez velkých hereckých hvězd, ovšem typické znaky jako černý humor a překračování hranic filmových žánrů zůstaly.

Kytice anglických nonsensů je název 20 desetiminutových pořadů, které v brněnském studiu Českého rozhlasu připravil a natočil Antonín Přidal. Dozvíme se tak leccos o „nesmyslných“ básničkách Edwarda Leara a dalších autorů. Antonín Přidal navíc sám anglické nonsensy přeložil. Pořad se vysílá od pondělí 9. srpna každý všední den ve 13.30 na Vltavě. Od čtvrtka 12. srpna bude také Vltava vysílat četbu na pokračování z Lichožroutů Pavla Šruta, a to ve všední dny v 8.30.

Spolu s několika filmovými nadšenci vystupuji z narvaného autobusu na nádraží v Uherském Hradišti. Nebe se na nás šklebí, jemně mží. Počasí se moc nevyvedlo, ale to je stejně jedno. Vždyť několik následujících dní stejně strávíme v přítmí kinosálů. 36. letní filmová škola začíná! Poté co jsem si zařídil ubytování, akreditaci a podobné nezbytnosti, vyrazil jsem přece jen vstříc městu. Musím uznat, že Uherské Hradiště je velmi pěkné.

Přestože se rozhodně nedá říci, že by měla česká literatura pro děti chudou historii, v poslední době ve světě dětské představivosti vládnou spíš filmy (zejména ty americké animované) s čestnou knižní výjimkou Harryho Pottera. Možná by se dalo namítnout, že ani příběhy tohoto mladého kouzelníka nejsou zrovna pro děti. Ani Kryštofův Vzdušný zámek rozhodně není pro ty nejmenší. Doporučení na konci knihy uvádí: „Pro čtenáře od 10 let.“ Pokud tedy máte doma ratolest v tomto radostném věku, zkuste ji na chvíli odtrhnout od obrazovky. Kryštofův Vzdušný zámek má totiž co nabídnout.

Další příběh o typickém českém hloupém Honzovi, který se vydal do světa na zkušenou, aby konečně pochopil, co obnáší skutečný život. V začátcích to vůbec nemá lehké a zkazí, na co přijde, ale nakonec se na něj usměje štěstí a on téměř bez práce získá ruku krásné princezny. Typického scénáře, který se ve vodách české kinematografie vyskytuje možná až příliš často, se tentokrát ujal Zdeněk Troška. A podle toho to také dopadlo.