Taneční soubor DOT504, tentokrát v komornějším obsazení Lenky Vágnerové a Pavla Maška vytvořil inscenaci Mah Hunt. Oba jsou jak autory choreografie, tak jejími realizátory. Oproti stále uváděným pracím Holdin' Fast a 100 Wounded Tears jde o tvar skromnější na počet účinkujících, ale rozhodně neztrácí schopnost fascinovat tanečními výkony ani svým obsahem.

A je to tady! Literární novinky slaví své první narozeniny. Přesně před rokem se tato rubrika zrodila k tomu, aby se čtenáři NeKultury mohli lépe orientovat ve světě knih. Loni v listopadu přinesla své první knižní tipy, novinky ze světa literatury i pozvánky na zajímavé akce. Doufáme, že se vám naše rubrika stále líbí a že ji každý měsíc netrpělivě vyhlížíte. Neradi bychom totiž, aby se z ní stalo jen loňské listí… Raději si tedy podzim užívejte nad listy knih, které vám i tento měsíc doporučíme.

Třikrát se jindy producent Ondřej Trojan pustil do režie filmu a třikrát mu to vyšlo. Po netuctových snímcích Pějme píseň dohola a Želary natočil kousek Občanský průkaz na motivy stejnojmenné knihy Petra Šabacha. A i když předloha neslibovala tolik, co nedávno Irenou Pavláskovou pod názvem Zemský ráj to napohled rozpačitě zpracovaný Indiánský běh Terezy Boučkové, výsledek je diametrálně odlišný – totiž dobrý.

Pokračování adaptace světového knižního bestselleru Stiega Larssona se konečně dostává i k nám. První díl této trilogie s názvem Muži, kteří nenávidí ženy byl u nás uveden nedávno a šlo překvapivě o jeden z nejzajímavějších filmů roku. Jak tedy zfilmování novinky dopadlo? Překonala výborný první díl, nebo zůstala Dívka, co si hrála s ohněm v jeho stínu?

HaDivadlu se první premiérou letošní sezóny Jsem Kraftwerk! v režii Mariána Amslera podařilo udělat po delší době jasné dramaturgické gesto a nabrat směr, který tomuto stánku umění sluší. Dá se namítat, že se v inscenaci pro některé řeší banální problémy hrstky nanicovatých divadelníků, že jde de facto o telenovelu bez většího přesahu, ovšem, zamyslí-li se divák skutečně, vyvstane před ním možná naivní, ale jasně a s odzbrojující upřímností položená otázka bytí a nebytí, která už nějakou dobu českým jevištím chybí.

Dlouhých pět let trvalo, než Jan Švankmajer natočil svůj nový snímek Přežít svůj život. Švankmajer je renomovaným autorem, který je i v zahraničí uznávanou autoritou, především pak v dalekém Japonsku je jistojistě známějším umělcem, nežli v naší rodné vlasti. To je dáno tím, že Švankmajerovy snímky nejsou určeny pro každého, nejde o „lidového“ umělce, jakým je třeba Hřebejk nebo Svěrák. Naopak, Švankmajer je jedním z posledních mohykánů filmového surrealizmu. Co si na nás tentokráte přichystal?

Blíží se 200. výročí narození básníka Karla Hynka Máchy, a tak mu stanice Vltava věnuje podstatnou část sobotního vysílání. Z něho stojí za zmínku autorova nejslavnější báseň Máj. Ve 21.20 uvede Vltava její stereofonní inscenaci z roku 1986, kterou s herci Radovanem Lukavským, Vladimírem Rážem, Josefem Somrem, Viktorem Preissem a Ladislavem Frejem natočil režisér Josef Melč. V 18.30 to bude Máchova Pouť krkonošská a už ve 14.05 dramatizace Máchova Kata. Podrobný program je na http://www2.rozhlas.cz/…l/2010-11-13 a také v Týdeníku Rozhlas.