Pátý večer festivalu Nultý bod a Juschka Weigel se svým představením Frequency I. Podtitul zní „moderní tanec s prvky butó“, ale nemyslím si, že je nutné vystoupení umělkyně zužovat takovýmto označením. Zkusme říci jednoduše pohybové divadlo. Protože o pohyb zde šlo především. Pravda, prvky z moderního tance, butó, indického tance, evropského společenského tance, pozemní akrobacie či šantánového juchání zde k vidění byly, ale celku se účastnily tak trochu mimochodem, jakoby náhodou. Vlastní jádro inscenace leží právě ve spojnici výše vyjmenovávaných – tedy v dynamice lidského těla.

Zlín se stává jedním z významných vrcholů pohoří Literatura na české mapě. Nejen že vzniklo nakladatelství Kniha Zlín, kde jsou vydávány zajímavé tituly, ale město se především stává tématem mnoha velice působivých knih z poslední doby. V poslední době je to třeba Gumový betlém Jaroslava Kovandy, ale zde se budeme věnovat Na krásné modré Dřevnici od Antonína Bajaji. Románu o vzpomínání na časy, na které rodiče raději nevzpomínají.

Festival Nultý bod přivezl do Prahy polskou taneční skupinu s divným názvem: Teatr Dada von Bzdülöw. Nutno jedním dechem dodat, že i představení Several Wity Observations, které tato skupina odehrála ve středu 22. 9., bylo dost podivné. Leszek Bzdyl, který tuto taneční skupinu v roce 1993 založil, jí vetkl do názvu příznačné slovo dada, doplněné o svou přezdívku z dětství: „Bzdülöw“.

Kniha Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda od Junota Díaze, amerického spisovatele původem z Dominikánské republiky, která byla před dvěma lety odměněna Pulitzerovou cenou za literaturu, vyšla nedávno poprvé v českém překladu v nakladatelství Argo. Tento nevšední román se dá opsat několika slovy: rodinná kletba, diktátorova všemoc, černá kůže a fantastický komiks.

Ruzyňský letištní Terminál 2 se v úterý 21. září proměnil na jedno velké, dosti improvizované letiště. Divadlo Letí zde ve spolupráci s Divadlem Na zábradlí předvedlo svůj nejnovější projekt Nebe nepřijímá, sestavený z her pěti významných evropských autorů, a potvrdilo, že běžné letiště může být velmi zajímavým svébytným divadlem.

Původní úvod pozvánky na druhou polovinu mezinárodního tanečně-pohybového festivalu Nultý bod, který právě v Praze probíhá, jsem po nedělním silném zážitku z představení Voyager Imre Thormanna v Akropoli nemilosrdně smazal. Jednak proto, že jsem zjistil, že slova ředitele festivalu Petra Boháče o hledání nultého bodu hereckého výrazu nejsou prázdná, a taky proto, abych dal prostor jeho osobní pozvánce na festival v rozhovoru pro Radio Wave. A mezitím, co budete poslouchat, proletíme spolu to, co na programu ještě zbývá.

Tentokrát budeme přeskakovat z časů mýtů a legend, kdy antičtí bohové byli malicherní a krutí a stíhali lidstvo útrapami, do období, v němž naše pokolení buduje těžební základny na Měsíci. Aneb ze Souboje Titánů se dostaneme k Robinu Hoodovi, od něho se přesuneme k vypiplanému nářezu Kick-Ass a celou etapu zakončíme s filmem Moon.