Spolu s několika filmovými nadšenci vystupuji z narvaného autobusu na nádraží v Uherském Hradišti. Nebe se na nás šklebí, jemně mží. Počasí se moc nevyvedlo, ale to je stejně jedno. Vždyť několik následujících dní stejně strávíme v přítmí kinosálů. 36. letní filmová škola začíná! Poté co jsem si zařídil ubytování, akreditaci a podobné nezbytnosti, vyrazil jsem přece jen vstříc městu. Musím uznat, že Uherské Hradiště je velmi pěkné.

Přestože se rozhodně nedá říci, že by měla česká literatura pro děti chudou historii, v poslední době ve světě dětské představivosti vládnou spíš filmy (zejména ty americké animované) s čestnou knižní výjimkou Harryho Pottera. Možná by se dalo namítnout, že ani příběhy tohoto mladého kouzelníka nejsou zrovna pro děti. Ani Kryštofův Vzdušný zámek rozhodně není pro ty nejmenší. Doporučení na konci knihy uvádí: „Pro čtenáře od 10 let.“ Pokud tedy máte doma ratolest v tomto radostném věku, zkuste ji na chvíli odtrhnout od obrazovky. Kryštofův Vzdušný zámek má totiž co nabídnout.

Další příběh o typickém českém hloupém Honzovi, který se vydal do světa na zkušenou, aby konečně pochopil, co obnáší skutečný život. V začátcích to vůbec nemá lehké a zkazí, na co přijde, ale nakonec se na něj usměje štěstí a on téměř bez práce získá ruku krásné princezny. Typického scénáře, který se ve vodách české kinematografie vyskytuje možná až příliš často, se tentokrát ujal Zdeněk Troška. A podle toho to také dopadlo.

Jak už sám název napovídá, nová kniha z „Ecovské edice“ nakladatelství Argo je určena pro všechny bibliofily, milovníky literatury a oddané uctívače Umberta Eca, který na sebe v rozsáhlém a velice fundovaném rozhovoru prozradí například i to, že i takový intelektuál, jako je on sám, si mezi psaním knih a esejí také rád „zapaří“ nějakou tu hru se svým synem. A hned vzápětí dozná, že zpravidla takové hry prohrává na plné čáře.

Nezapomeň na mě. Jak by mohl někdo zapomenout na film plný lásky, zklamání, nenávisti a lidského neštěstí? Ve filmu Remember me (česky Nezapomeň na mě) se snoubí poezie s drsnou a zcela nepoetickou realitou všedního dne. Láska je propletena s nenávistí a krátkodobé štěstí rychle střídá všudypřítomná smůla. Nezapomenete na příběh těžící především z kontrastů a lidských emocí. Nezapomenete, i kdybyste sebevíc chtěli.

V rámci mezinárodní tour přijely CocoRosie do Prahy představit své v pořadí čtvrté řadové album s názvem Grey Oceans. Americké sesterské duo je dnes už bezmála věrozvěstkami žánru freakfolk, vycházejícího z tradičního amerického folku, který je obohacen o nezvyklé texty, zvuky a mnohdy i nevšední hlasový projev.

Mýtus o věčném návratu téhož je klasickou tezí filozofie dějin. Jak také ne – vždyť se její platnost potvrzuje pomalu dnes a denně. Kromě módy, která se přímo vyžívá v retro stylu různých dekád dvacátého století, můžeme sledovat tento věčný návrat třeba i v myšlení lidí. Naše myšlení je stále znovu a znovu fascinováno sny, alternativní realitou stejně jako v posledním století filmovým uměním, které je v podstatě také snem, do nějž jste vtaženi a následně se z něj s jeho závěrem probudíte.