Název knihy promlouvá ke čtenáři s celkem až mrazivou přesností, s čím má tu čest. V nelítostném světě Krvavého poledníku teče krev proudem a lidský život neznamená víc, než kolik námahy je třeba na jeho umlčení, podplacení či trvalé zmrzačení. Divoký západ a jeho krutí hrdinové, to jsou hlavní hráči na poli Krvavého poledníku, jejž napsal známý americký autor již v osmdesátých letech minulého století. Avšak tehdy se v Americe nesetkal s příliš příznivým ohlasem. Ale dnes je tomu jinak. Vydavatelství Argo přináší drsnou klasiku poté, co si McCarthy získal čtenářskou přízeň svými posledními romány Cesta a Tahle země není pro starý, které si nedávno vzal na paškál Hollywood a vytvořil z románových předloh snímky, jež stojí v každém případě za zhlédnutí.

Trvalo dlouhých 50 let, než si skvělého scénáře Jacquese Tatiho někdo všiml a rozhodl se ho převést na plátna kin. Nelehkého úkolu se chopil talentovaný režisér animovaných filmů Sylvain Chomet (na Oskara animovaný za snímek Trio z Bellevile). Dalších 7 let trvala práce na samotném filmu. A tak konečně můžeme na vlastní kůži prožít fascinující příběh Iluzionisty a jeho mladičké obdivovatelky Alice. Jedním dechem dodávám, že se opět jedná o výborný animovaný film.

V době vzkvétajícího fenoménu profesionálních matek, kdy z nejen bulvárních časopisů pokřikují celebrity, že rození potomků se stalo naplněním jejich života, jež je neskutečně baví a kterému nejlépe je se plně obětovat a nic jiného v životě už nedělat, přichází Tom Hodgkinson s odvážným tvrzením, a to sice: člověk by na jednu stranu měl své děti respektovat, na stranu druhou kvůli nim ale dobrovolně nemusí – a co víc: NESMÍ – praštit se vším, co dělá jeho existenci na světě šťastnou. Jen šťastný a vyrovnaný jedinec podle autora totiž vychová zase šťastné a vyrovnané lidi.

Do kin před několika měsíci vstoupil nový český dokument od svérázné dvojice režisérů Víta Klusáka a Filipa Remundy (kontroverzní Český sen). Jak si tito umělci vedli tentokrát? Dostáli svému jménu a pustili se opět na tenký led jménem česká hloupost a naivita? Jak kritizovali „čecháčství“ tentokrát? Zaměřili se na téma výstavby amerického radaru na našem území. Téma je to lákavé a skýtá velký potenciál. Co za neplechu si na nás tito bezskrupulózní tvůrci připravili?

„Přijímej s prostotou všechno, co se ti přihodí.“ Slova středověkého rabína Rašiho výstižně ilustrují nový snímek bratří Coenů, jehož hlavní hrdina připomíná svým nešťastným osudem biblickou postavu Bohem těžce zkoušeného Joba. Uznávané režisérské duo hledalo inspiraci ve vlastním dětství a situovalo děj svého filmu do prostředí židovské komunity v Minnesotě šedesátých let. Seriózní muž se na rozdíl od většiny jejich předchozích titulů obešel bez velkých hereckých hvězd, ovšem typické znaky jako černý humor a překračování hranic filmových žánrů zůstaly.

Kytice anglických nonsensů je název 20 desetiminutových pořadů, které v brněnském studiu Českého rozhlasu připravil a natočil Antonín Přidal. Dozvíme se tak leccos o „nesmyslných“ básničkách Edwarda Leara a dalších autorů. Antonín Přidal navíc sám anglické nonsensy přeložil. Pořad se vysílá od pondělí 9. srpna každý všední den ve 13.30 na Vltavě. Od čtvrtka 12. srpna bude také Vltava vysílat četbu na pokračování z Lichožroutů Pavla Šruta, a to ve všední dny v 8.30.

Spolu s několika filmovými nadšenci vystupuji z narvaného autobusu na nádraží v Uherském Hradišti. Nebe se na nás šklebí, jemně mží. Počasí se moc nevyvedlo, ale to je stejně jedno. Vždyť několik následujících dní stejně strávíme v přítmí kinosálů. 36. letní filmová škola začíná! Poté co jsem si zařídil ubytování, akreditaci a podobné nezbytnosti, vyrazil jsem přece jen vstříc městu. Musím uznat, že Uherské Hradiště je velmi pěkné.