Dvě choreografie o Alžbětě. První o ní samé, o cestě sněhem. O touze jít dál, prodírat se bělobou. Sama celá v černém tvoří kontrast ke krajině. Postupně se vzdaluje a stává se z ní černá tečka. V ruce si nese prázdnou klícku na ptáky. Šaty do zvonu budí dojem, že se vznáší. Nabíraná ramena vrací v čase a na hlavě nosí čepeček s dvěma velkými chlopněmi. Ale třeba to jsou prazvláštní ušiska. Ovšem cesta není všechno. Důležité je i zastavit se a najít si čas na hru. Na hru se sebou samou a také s diváky. Podle nálady se zmnožit, nabídnout varianty a opět se sdružit v jednu malou potměšilou bytůstku, která se ostýchavě předvádí.

Sedmý večer obsadila Spitfire Company se svými Nedotknutelnými. Jak zvláštní to je pocítit, že autoři opravdu splnili své proklamace z programu: „Cesta do hlubin podvědomí tří postav, (…) kteří touží být spolu. A přesto (…) se všichni tři ocitají za dveřmi samoty.“ Co na tom, že cesta není nikterak hluboká, ale horší je, že se vskutku splnilo ocitnutí za dveřmi samoty. I když se mohlo zdát, že dveře stály v pozadí scény, ve skutečnosti oddělovaly diváky od jeviště a otvíraly se jen s velkým úsilím.

Dramaturgie festivalu Nultý bod letos nabídla vskutku prestižní a bohatý program, zejména co do účasti zahraničních umělců. Českou republiku v něm zastoupila mimo jiné skupina Tantehorse (dříve Teatro Pantomissimo), která dlouhodobě prověřuje možnosti těla v rámci mimického divadla. Inscenace Miřenky Čechové nazvaná Salome posouvá tento průzkum opět o krok dále – kombinuje mimické prvky s japonským tancem butó a experimentální činohrou. Zdánlivě neskloubitelné žánry propojené biblickým příběhem o Salome, která na králi Herodovi žádá za svůj tanec hlavu proroka Jochannana (novozákonního Jana Křtitele), se zde spojují v esteticky kompaktní celek.

V úterý nás čeká státní svátek – Den české státnosti, svátek svatého Václava. Rozhlas na ten den připravil několik pořadů, které stojí za poslech. Hned v 8 hodin ráno na Vltavě to bude Život a umučení svatého Václava a báby jeho svaté Ludmily, v 10 hodin na Praze přímý přenos sváteční bohoslužby ze Staré Boleslavi a ve 20 hodin na Vltavě oratorium Antonína Dvořáka Svatá Ludmila. Ve 22 hodin pak ještě sváteční den zakončí tragédie Bratři Jaroslava Vrchlického.

Pátý večer festivalu Nultý bod a Juschka Weigel se svým představením Frequency I. Podtitul zní „moderní tanec s prvky butó“, ale nemyslím si, že je nutné vystoupení umělkyně zužovat takovýmto označením. Zkusme říci jednoduše pohybové divadlo. Protože o pohyb zde šlo především. Pravda, prvky z moderního tance, butó, indického tance, evropského společenského tance, pozemní akrobacie či šantánového juchání zde k vidění byly, ale celku se účastnily tak trochu mimochodem, jakoby náhodou. Vlastní jádro inscenace leží právě ve spojnici výše vyjmenovávaných – tedy v dynamice lidského těla.

Zlín se stává jedním z významných vrcholů pohoří Literatura na české mapě. Nejen že vzniklo nakladatelství Kniha Zlín, kde jsou vydávány zajímavé tituly, ale město se především stává tématem mnoha velice působivých knih z poslední doby. V poslední době je to třeba Gumový betlém Jaroslava Kovandy, ale zde se budeme věnovat Na krásné modré Dřevnici od Antonína Bajaji. Románu o vzpomínání na časy, na které rodiče raději nevzpomínají.

Festival Nultý bod přivezl do Prahy polskou taneční skupinu s divným názvem: Teatr Dada von Bzdülöw. Nutno jedním dechem dodat, že i představení Several Wity Observations, které tato skupina odehrála ve středu 22. 9., bylo dost podivné. Leszek Bzdyl, který tuto taneční skupinu v roce 1993 založil, jí vetkl do názvu příznačné slovo dada, doplněné o svou přezdívku z dětství: „Bzdülöw“.