Jak by mohl vypadat život máchovského romantika v 21. století? Chodí s Márinkou, anorektičkou se sebevražednými sklony, která však nechodí s ním. Chodí s Lori, která ho vozí ve svém autě, ale nechce s ním prožít celý život. Chodí s Elou, ale po další alkoholové exhibici zjistí, že si vyšla na prohlídku hradu Houska raději bez něj. Rozervaná duše moderního Máchy je v novele Jaroslava Balvína podrobena těžkým zkouškám, a to zrovna v roce, kdy uplyne 200 let od básníkova narození.

Myslím, že titulek je dostatečně vystihující, protože přesně těmto slovům dnes recenzovaný film Kajínek odpovídá. Celé pojetí snímku jako by vypadlo z bulvárních plátků typu Blesk či ze zpravodajství TV Nova. Už jen jméno režiséra Petr Jákl mladší vzbuzuje přinejmenším rozpaky. Vždyť se jedná o bývalého kaskadéra, jenž nemá s režírováním filmů žádné zkušenosti. Nutno podotknout, že jeho bývalá profese se na snímku podepsala, a to jak v tom pozitivním, tak negativním slova smyslu.

Na letošní Letní filmové škole jsem objevil nejedno filmové překvapení. Mezi ně s klidným srdcem řadím velmi povedený francouzský animák Panika v městečku, který navazuje na stejnojmenný seriál. Bohužel, v ČR tento seriál nikdy neběžel. Ale snadno ho najdete na internetu, a to i v anglické verzi. Film sice českou distribucí proběhl, ale bez nějaké větší divácké odezvy. O co se vlastně jedná?

Opět si připomeneme srpnové výročí „bratrské pomoci“. Rozhlas proto odvysílá – zejména na Vltavě a na Praze – několik pořadů, které nějak se sovětskou okupací souvisejí. Atmosféru 21. srpna nasajeme už o den dříve v pátek 20. srpna v 16 hodin ve Fonogramech, které nabídnou autentické záběry tehdejšího redaktora Československého rozhlasu Slávy Volného. Tematicky naváže tentýž den ve 20 hodin opět na Vltavě Pokračování za pět minut, na jehož programu je Odmocnina z „l“ Ludvíka Vaculíka. V neděli 22. srpna pak Praha odvysílá v 17.05 dokument o osmi srpnových dnech ostravského rozhlasu a Vltava ve 20 hodin rozhlasovou kompozici o 21. srpnu 1968 v myšlenkách, slovech a činech maďarských básníků ze skupiny Devíti. K srpnu 1968 se vztahuje také hra Benjamina Kurase Antonín a František jsou naživu. Ve vltavském programu se objeví už ve čtvrtek 19. srpna ve 20 hodin.

Název knihy promlouvá ke čtenáři s celkem až mrazivou přesností, s čím má tu čest. V nelítostném světě Krvavého poledníku teče krev proudem a lidský život neznamená víc, než kolik námahy je třeba na jeho umlčení, podplacení či trvalé zmrzačení. Divoký západ a jeho krutí hrdinové, to jsou hlavní hráči na poli Krvavého poledníku, jejž napsal známý americký autor již v osmdesátých letech minulého století. Avšak tehdy se v Americe nesetkal s příliš příznivým ohlasem. Ale dnes je tomu jinak. Vydavatelství Argo přináší drsnou klasiku poté, co si McCarthy získal čtenářskou přízeň svými posledními romány Cesta a Tahle země není pro starý, které si nedávno vzal na paškál Hollywood a vytvořil z románových předloh snímky, jež stojí v každém případě za zhlédnutí.

Trvalo dlouhých 50 let, než si skvělého scénáře Jacquese Tatiho někdo všiml a rozhodl se ho převést na plátna kin. Nelehkého úkolu se chopil talentovaný režisér animovaných filmů Sylvain Chomet (na Oskara animovaný za snímek Trio z Bellevile). Dalších 7 let trvala práce na samotném filmu. A tak konečně můžeme na vlastní kůži prožít fascinující příběh Iluzionisty a jeho mladičké obdivovatelky Alice. Jedním dechem dodávám, že se opět jedná o výborný animovaný film.

V době vzkvétajícího fenoménu profesionálních matek, kdy z nejen bulvárních časopisů pokřikují celebrity, že rození potomků se stalo naplněním jejich života, jež je neskutečně baví a kterému nejlépe je se plně obětovat a nic jiného v životě už nedělat, přichází Tom Hodgkinson s odvážným tvrzením, a to sice: člověk by na jednu stranu měl své děti respektovat, na stranu druhou kvůli nim ale dobrovolně nemusí – a co víc: NESMÍ – praštit se vším, co dělá jeho existenci na světě šťastnou. Jen šťastný a vyrovnaný jedinec podle autora totiž vychová zase šťastné a vyrovnané lidi.