„Samota byla jako obrana, nakažlivá a znehybňující. Lidé se na sebe dívali z dálky, nepřistoupili k sobě, neobjali se, nesdíleli svůj smutek.“ Přesně tento úryvek zachycuje jeden z nejdůležitějších motivů celé knihy. Totiž samotu a uzavřenost postav. Ovšem ne jen těch knižních. Tereza Brdečková ve své knižní novince tak trochu naroubovala do každé z těchto postav kousek každého z nás a vystavěla románovou mozaiku, která více než jazykem promlouvá poetikou a křehkostí jednotlivých životních okamžiků.

Létající Silvestr byl tématem posledního dne loňského roku na Vltavě. Vše se bude opakovat v sobotu, pochopitelně opět na Vltavě od 7 hodin až do 6. hodiny ranní v neděli. Podrobný program je na http://www2.rozhlas.cz/…l/2010-08-28 a také v Týdeníku Rozhlas. Z rozhlasových her připomínám v neděli ve 20 hodin na Praze Hrubínovu Srpnovou neděli a v úterý ve 21.30 na Vltavě Kolářovu rozhlasovou koláž Chléb náš vezdejší.

Jak už název napovídá, povídky v této knize jsou o lásce. O lásce mezi ženami a muži, o lásce v rozličných (převážně tragických) podobách. Ale přestože se různí, zda chce vztah ukončit on či ona, a jiný je také důvod, proč jej chce skončit, jsou si povídky tak podobné, jak jen jsou si podobné konce lidských vztahů – ať už jsou zcela smutné a beznadějné, nebo předznamenávají nový začátek.

Není to pouhý filmový festival, ani promenáda plná světově známých celebritek, ale jakési filmové a multižánrové představení opravdu čerstvého masa. Film je samozřejmě to hlavní, ale je také obohacen o spoustu dalších zajímavých, zábavných, snad i vzdělávacích prvků. Mezinárodní festival debutů a studentských filmů Fresh Film Fest prostě takový je. Jeho sedmý ročník se z teplého domova v Karlových Varech přemístil do Prahy a od středy 25. srpna do neděle 29. srpna si pro vás připravil hutnou dávku filmů a doprovodného programu.

Jestliže některým volné prázdninové dny již lezou ušima a co nejdříve by se vrátili do školních lavic, mohou se odreagovat dnešními tipy na stříbrné placky. Třeba seriálem Jak jsem poznal vaši matku se dá na několik hodin zaručeně zabavit, po filmu Legie budete zase dlouhou dobu nechápavě kroutit hlavou. Jak dopadnou District 9 nebo Imaginárium Dr. Parnasse, to je již na vás.

Jak by mohl vypadat život máchovského romantika v 21. století? Chodí s Márinkou, anorektičkou se sebevražednými sklony, která však nechodí s ním. Chodí s Lori, která ho vozí ve svém autě, ale nechce s ním prožít celý život. Chodí s Elou, ale po další alkoholové exhibici zjistí, že si vyšla na prohlídku hradu Houska raději bez něj. Rozervaná duše moderního Máchy je v novele Jaroslava Balvína podrobena těžkým zkouškám, a to zrovna v roce, kdy uplyne 200 let od básníkova narození.

Myslím, že titulek je dostatečně vystihující, protože přesně těmto slovům dnes recenzovaný film Kajínek odpovídá. Celé pojetí snímku jako by vypadlo z bulvárních plátků typu Blesk či ze zpravodajství TV Nova. Už jen jméno režiséra Petr Jákl mladší vzbuzuje přinejmenším rozpaky. Vždyť se jedná o bývalého kaskadéra, jenž nemá s režírováním filmů žádné zkušenosti. Nutno podotknout, že jeho bývalá profese se na snímku podepsala, a to jak v tom pozitivním, tak negativním slova smyslu.