Ten, kdo žije na sídlišti, možná chápe ten nepříjemný pocit, který se dostaví v neděli večer, když se člověk vrací z víkendu stráveného kdekoliv jinde, jen ne mezi paneláky. Tento stav postavy této knihy dobře znají. Přestože si autorka vybrala pro svůj příběh konkrétní prostředí, není jeho zeměpisné určení zcela podstatné. Koneckonců, za popisem bratislavské Petržalky můžeme vidět nejen jakékoliv jiné sídliště, ale také spletitost lidských vztahů.

Buranteatr ve svých jarních premiérách čím dál víc tlačí na pilu nespoutané energičnosti. I Dürrenmattova černá, decentně absurdní gangsterská groteska o provázanosti zločinu se světem vědy, obchodu a vlastně vším (vyjma literatury, která nikoho moc nezajímá, ehm) by si mohla pod náporem chrlivé „buranské“ tvořivosti lehce vysloužit přídomek crazy-komedie. Kdyby ovšem takové škatulkování nenaráželo na téma hry, dnes až příliš živé a prosté bžundě se vymykající svou závažností.

Je zajímavé sledovat hosty posledního dne festivalu. V neděli lze na Světě knihy potkat několik druhů lidí: věrné (alias závisláky), kteří nemůžou vynechat ani jeden den, opozdilce – ti to dříve nestihli, šetřílky, jež nalákalo snížené nedělní vstupné, a také ty, kteří se jen neradi tlačí v davu a doufají, že se tomu vyhnou. Ti byli ale zklamaní. I nedělní program – byť ne tak bohatý na slavné autory a zajímavé besedy – totiž do Průmyslového paláce na pražském Výstavišti přilákal mnoho fanoušků literatury.

Žalmy v podobě audioknihy, debata s lužickosrbským spisovatelem Jurijem Kochem o tom, jestli se měla Lužice připojit k Čechám, otázka, proč už Emil Hakl nepíše básně, nebo ukázky z nového románu polské spisovatelky Olgy Tokarczukové. To a mnohem víc jste se mohli dozvědět na dalším ročníku mezinárodního knižního veletrhu Svět knihy. Pokud jste si do Průmyslového paláce v Holešovicích cestu nenašli, tady je drobné ohlédnutí za několika střípky z pátečního a sobotního programu.

O uměleckém snažení olomoucké skupiny Ananas psala Nekultura před nedávnem (1. května 2010). Po akci, o které jsme informovali, udělala naše redaktorka se dvěma aktivisty rozhovor: co je smyslem jejich tvorby? Jak na ni kolemjdoucí reagují? Jaké jsou jejich další plány? Snad následující rozhovor vyvolá diskuzi nad otázkou umělecké hodnoty podobných aktivit…

Kdy jste naposledy viděli nějaký český dětský film? A kdy jste naposledy viděli kvalitní dětský film? A nakonec: Kdy jste se naposledy těšili do kina na dětský film? Kuky se rozhodl, že se této role zhostí, utekl ze skládky a teď míří do kin. A kdo že je Kuky? Po dlouhé době jsem se při sledování filmu nechal něčím unést. Vypelichaný růžový medvídek, který na mě shlížel už pár měsíců z plakátů, si mě prostě získal.

Režisérský tandem SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) ve spolupráci s choreografkou Adélou Laštovkovou Stodolovou uvedl v Olomouci v rámci Divadelní flóry českou premiéru autorské inscenace Joke Killers, se kterou budou reprezentovat českou kulturu na mezinárodní výstavě EXPO 2010 v Šanghaji. Autoři inscenace navázali na loňskou spolupráci s festivalem Divadelní flóra, kdy uvedli představení Malá smrt, jež bylo nápaditým fyzickým divadlem v přírodě představujícím divákům každodenní namlouvací rituály lidí, kteří hledají, ke komu vlastně patří.