Devátý ročník – a zcela vyprodaný. Tomu se hezky česky říká majstrštyk. Ten, kdo byl mezi 25 tisíci vyvolenými, může celý rok vzpomínat a těšit se na další ročník, kdo se mezi tuto nepatrnou snůšku lidí nevešel, může hořce litovat, protože o mnohé přišel. A tím se nemyslí jen spáleniny od sluníčka, parádní přívalový deštík a fronty na dámské sprchy. K vidění toho bylo spousty, ke slyšení ještě více a ke konzumaci fyzické či metafyzické nespočet!

Po třech letech spatřilo světlo světa společné dítě katedry estetiky Filosofické fakulty a katedry filosofie a přírodních věd Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Na jeho zrodu se podíleli hned tři otcové: Karel Stibral, Vlastimil Zuska a Ondřej Dadejík. Pokud vás zajímá estetika přírody, anebo ještě lépe, pokud o ní doposud nevíte vůbec nic, neváhejte a pokračujte ve čtení!

V Olomouci najdete kašnu doslova na každém kroku. Dříve bylo totiž umění hlavním způsobem reprezentace. A jelikož chtěli Olomoučtí svému městu znovu získat postavení metropole, rozhodli se vybudovat komplex sedmi kašen. Sáhli přitom k osvědčenému spojení historie s mytologií (i údajnému založení města Juliem Caesarem). Z finančních důvodů však poslední kašna zůstala jen ve fázi návrhu. K realizaci došlo teprve v roce 2002, 250 let od zrodu myšlenky.

Filmy Lítám v tom, Alenka v říši divů, Futurama a Sherlock Holmes jako novinky na DVD. Proč bychom se měli snažit něco zakecávat, když daným soupisem přehledně víte, co od dalšího článku o stříbrných plackách očekávat? K tomu všemu je teď venku takové horko, že by se mozek mohl rozhodnout stávkovat, kdyby se od něj vyžadovala větší kreativita. Proto pojďme na věc!

Belgický režisér Jaco van Dormael (nar. 1957) si vysloužil pozornost kritiky již svými krátkometrážními (hranými i dokumentárními) snímky z 80. let. Na pole celovečerního filmu sice vykročil až o několik let později, ale neméně úspěšně. Drama Toto hrdina mu v Cannes vyneslo Zlatou kameru pro nejlepší debut a snímek Osmý den se tamtéž dočkal nominace na Zlatou palmu a navíc přinesl cenu za nejlepší herecký výkon Danielu Auteuilovi a Pascalu Duquennemu.

Když jsem se loni na podzim dozvěděl, že v mém rodném Hradci Králové chystá svou další premiéru Dan Špinar, můj bývalý spolužák ze studií DAMU, řekl jsem si, že u toho musím být, a vydal se na premiéru. Mile mě překvapilo, že v Klicperově divadle dostali své velké příležitosti i další absolventi naší alma mater – scénografka Lucia Škandíková, kostýmní návrhářka Linda Jiříková-Boráros a v uměleckém souboru již domestikovaní: dramaturgyně Jana Slouková a herci Pavlína Štorková a Vojtěch Dvořák.

Ďábel chodí mezi lidmi a Bůh na ně dávno zapomněl. Prožitek slunce nepatří k běžné zkušenosti obyčejného smrtelníka a v Anglii vládne déšť a sníh, bláto, krev a pot, smutek s beznadějí. Jestli má kromě marné víry něco nemateriálního smysl, musí si to člověk chránit uvnitř sebe. Pro slabého není lehké udržet si v sobě světlo a ostatně ani holý život. Taková doba potřebuje naději a rytíře, hrdiny činu i ducha. Ti mohou být bez bázně, nikoli však bez hany. Solomon Kane o tom ví své.