Jen několik měsíců po poslední sbírce Pomníky z asfaltu (jejíž recenzi si na našich nekulturních stránkách můžete přečíst) vyšla Pavlu J. Hejátkovi další drobná knížka nazvaná V prachu dvaceti let… Shromažďuje zde verše, které vznikly v průběhu roku 2009 jako reflexe dvacátého výročí sametové revoluce. Kdo jiný by koneckonců měl na podobnou událost reagovat než jeden z mála českých politických básníků?

Tomáš Řehořek (1987) je mladým a nadějným filmařem. V roce 2009 natočil svůj první celovečerní film Proměny, u kterého musel v několika případech improvizovat a v několika rozhovorech prohlásil, že se tak dostal až na dřeň samotné filmařiny. V současné době pracuje pro Českou televizi, pro kterou točí dokumenty, a na podzim připravuje premiéru svého dalšího snímku, který bude pojednávat o drogové minulosti několika vzájemně blízkých přátel. Co dalšího Tomáš chystá, se dočtete v našem rozhovoru.

Včera (ve středu 21. dubna) měl ve zlínském Velkém kině premiéru nezávislý studentský snímek Seth. Velmi dobře organizovaná premiéra přilákala velké množství diváků, studentů a různých umělců nejen ze Zlína. Produkční snímku Monika Bajerová přichystala zajímavý doprovodný program v podobě výstavy obrazů Veroniky Daňkové, které se nesly v duchu scén ze smínku Seth.

I když letošní Jeden svět je již hodnou chvíli za námi a z pamětí některých účastníků snad i vymizel, témata, kterým se věnoval, zůstávají prudce aktuální. Navíc nemožnost většinu promítaných snímků někde zhlédnout nás vede k připomenutí, apelaci a rekapitulaci. Dnes přijde na přetřas Čína. Stalo se již dobrou tradicí na filmových festivalech i událostech libovolného jiného typu věnovat se čínským záležitostem, především trpícímu Tibetu, který je ve světě dobře známý díky propagaci a popularitě současného Dalajlámy.

V Brněnském kulturním centru, pod jehož střechou se nachází trojice galerií (Mladých, Kabinet a U Dobrého pastýře) se v těchto dnech symbolicky setkávají různé přístupy k umění: koncept, umění jako výsledek introspekce a hledání sebe sama, a konečně umění jako hravá reflexe viděného. Poslední přístup je vlastní Benediktu Tolarovi. Výraz z názvu Trofeje vypůjčený z myslivecké mluvy napovídá, že jde o úlovky – úlovky jako plod sběratelské a umělecké práce.

Vysoká škola múzických umení reprezentovala na Encounteru slovenské divadlo inscenací Kafkova Zámku, kterou režíroval Ján Mikuš. Kafkův text s mnoha vedlejšími postavami okleštil a pouze se čtyřmi herci zobrazil nejen základní dějovou linku Kafkova příběhu, ale především odosobněné prostředí podivínské vesnice s jejími bizarními obyvateli. Nepočetný herecký soubor sám naznačuje atmosféru ztráty identity tím, že herci jsou nuceni hrát více rolí naráz a už jen jejich fyziognomický vzhled naznačuje vzájemnou podobu všech obyvatel vsi, jejichž smýšlení je ve všem totožné.

Devátý ročník předávání literárních cen Magnesia Litera, který se uskutečnil 18. 4. ve Stavovském divadle, proběhl v rozverně pokleslém duchu. Literáti vylezli ze svých skrýší, oprášili slavnostní oděvy a rozpačitě se snažili sžít se situací, že pro tento večer jsou právě oni obletovanými hvězdami. Ač pro začínající autorku Aňu Geislerovou Litera nevybyla, na náladě jí to neubralo a všechny ceny s pomocí předávajících doputovaly ke svým majitelům.