Olga Špátová jako režisérka a kameramanka v jedné osobě otevřela opět velmi diskutované téma pražské knihovny na Letné a zároveň velmi barvitě zavzpomínala na jejího autora, architekta Jana Kaplického, v dokumentu Oko nad Prahou, který měl premiéru ve středu 14. dubna. Téma knihovny na Letné je opět díky tomuto dokumentu poměrně aktuální. Nejeden divák by si sice myslel, že vše smrtí jejího autora skončilo, ale opak je pravdou.

Dubnové novinky představí nepřeberné množství záživné a kvalitní hudby. Nezávislý prostor Meet Factory rozjel svůj hudební program, který hostí po roční pauze Sperm Festival s art, audio, video výplní a poté přijde řada na čistě hudební zážitek s Fuck Buttons. A.m. 180 collective zase přiveze You Say Party! We Say Die! do klubu Strahov 007. Máme se tedy nač těšit.

Jiřího Dienstbiera tentokrát poznáme jako dramatika v rozhlasové úpravě jeho hry Příjem. Vysílá se v úterý ve 21.30 na Vltavě. Hra bude (podobně jako některé četby a další hry) po odvysílání týden k poslechu na www.rozhlas.cz/vltava/stream a četby a hry na Praze jsou na http://www.rozhlas.cz/…prava/714724 opět po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Divadelní scénograf a módní redaktor Marek Cpin vystudoval brněnskou JAMU. Již na gymnáziu se setkal s režisérem Janem Mikuláškem, s nímž byl později angažován v brněnském divadle Polárka. Odtud se spolu přesunuli do Divadla u Bezručů v Ostravě, hostují však i jinde, například v Moravskoslezském divadle nebo v brněnských divadlech Reduta a Husa na provázku. Za uplynulý rok s Mikuláškem uvedli v Ostravě inscenace Divoká kachna, Oidipus a 1984.

Magor Ivan Martin Jirous vzpomíná. A trvá to celých pět hodin šest minut. Mnozí by po těchto vstupních informacích možná očekávali stokrát provařené a dnes až téměř za klišé považované vyprávění o tom, jak se za minulého režimu nedobře a bídně žilo. Omyl. Nikdo si na CD novince vydavatelství Radioservis srdceryvně nestěžuje, nikdo nikoho nenapadá, neudává ani neosočuje. I tak se ale člověku, jemuž komunismus – prozatím – nezasáhl do aktivního života, skládá nekompromisně přesný obrázek, jaké to tehdy tedy asi vážně bylo.

Zásadní pojmy v tvorbě Petra Nikla, hra a dialog, tvoří nosné pilíře právě probíhající výstavy 200 dm³ dechu. Dvojvýstava, na které mohou návštěvníci zhlédnout hračky jeho maminky, a v druhé části projektu potom tvorbu samotného Nikla, se vrací k pravděpodobným kořenům jeho pohledu na svět a často také do dětství samotných příchozích.

Studenti berlínské soukromé školy divadelního a filmového herectví Reduta se nezdráhají naložit na svá bedra interpretačně těžkou antickou tragédii. To není v daném kontextu zrovna běžné. Smělost ovšem může být dvojsečná. Na jednu stranu burcuje a je nezbytná pro posunování hranic, na druhou však hrozí nepříjemné zadrhnutí příliš velkého sousta v krku. Inscenace Euripidova Oresta chce být především přímočará.