Blbá hra aneb Křtiny v Hřbvích je název rozhlasové montáže studiové a veřejné nahrávky divadelního představení Ivana Vyskočila. Vltava ho vysílá v sobotu od 14 hodin. Ještě o hodinu dříve nabídne Praha 1. část dramatizace Klapzubovy jedenáctky Eduarda Basse. A vltavský Páteční večer od 20 hodin je vzpomínkou na rozhlasového režiséra Josefa Červinku.

Letošní multižánrová kulturní smršť studentského festivalu Zlomvaz 2010 se Prahou sice přehnala už před třemi týdny, ale s ním na Divadelní fakultě pražské Akademie múzických umění začalo zkouškové období. I v takto nabitém období života umělecké vysoké školy děkan Jan Hančil nalezl chvilku, aby odpověděl na několik zvídavých otázek týkajících se úspěšně zakončené přehlídky umělecké tvorby studentů z Česka a Slovenska, jejíž konání Nekultura podpořila.

Američtí Thievery Corporation mají slušnou fanouškovskou základnu. Není divu: patnáct let trvající projekt je kritikou oceňován za jaksi univerzální líbivost plus za politickou angažovanost (která této líbivosti dodává váhu). Jejich pražské vystoupení však bylo spíše společenskou návštěvou než významným hudebním zážitkem.

Své rané verše, které napsal bývalý český prezident, esejista a dramatik Václav Havel před padesáti lety, předčítal autor od té doby poprvé minulou středu 2. června v rámci závěrečného večera věnovaného literární skupině Šestatřicátníků (kteří se sdružili v letech 1953–1954, tedy během nejhorších komunistických represí u nás, aby tvořili nezávisle na tehdejším režimu). „Já je opravdu budu předčítat poprvé a pevně věřím, že naposledy,“ uvedl svůj přednes Havel.

Koncem května se na různých místech republiky konaly hned tři divadelní festivaly zároveň. Příznivci divadla si tak museli vybrat mezi nabídkou pražského Zlomvazu, mezinárodní přehlídkou klasických textů na Divadelní Floře v Olomouci a zlínským festivalem Setkání/ Stretnutie zaměřeným na dramaturgické novinky a původní dramatickou tvorbu na českých a slovenských jevištích, případně mezi těmito festivaly pendlovat. Já jsem se po delším váhání rozhodla právě pro baťovské město, kam jsem se na poslední dva dny festivalu vydala.

Pražský festival Respekt, exkluzivní a průkopnická přehlídka world music s dvanáctiletou tradicí, přináší i letos hudbu z dosud nezmapovaných oblastí: pohanské rituály z jižní Itálie v čistě dámském podání skupiny Assurd, sibiřský punk s tuvinsko-britskými Yat-Kha, voodoo funk z Trinidadu, virtuozní arabské loutny oud z Palestiny i objevy z bouřlivé hudební scény Etiopie, země, jejíž hudbu jsme u nás dosud neslyšeli. Vrcholem festivalu budou světoví klasikové senegalské hudby Orchestra Baobab, veteráni dakarských klubů i světových megafestivalů.

Zelená zóna britského režiséra Paula Greengrasse (1955) je dalším z řady snímků věnovaných nedávné válce v Iráku – za všechny připomeňme alespoň vítěze letošního oscarového klání Smrt čeká všude. Režisér, který se do povědomí diváků zapsal především filmy Bourneův mýtus a Bourneovo ultimátum, svěřil představiteli titulní postavy celé trilogie o Jasonu Bourneovi, Mattu Damonovi, i hlavní roli ve svém nejnovějším snímku. Damon tak dostal od muže, který v tomto všestranném herci objevil jako první akčního hrdinu, příležitost definitivně přesvědčit diváky o tom, že mu tato herecká poloha skvěle přistane.