Zásadní pojmy v tvorbě Petra Nikla, hra a dialog, tvoří nosné pilíře právě probíhající výstavy 200 dm³ dechu. Dvojvýstava, na které mohou návštěvníci zhlédnout hračky jeho maminky, a v druhé části projektu potom tvorbu samotného Nikla, se vrací k pravděpodobným kořenům jeho pohledu na svět a často také do dětství samotných příchozích.

Studenti berlínské soukromé školy divadelního a filmového herectví Reduta se nezdráhají naložit na svá bedra interpretačně těžkou antickou tragédii. To není v daném kontextu zrovna běžné. Smělost ovšem může být dvojsečná. Na jednu stranu burcuje a je nezbytná pro posunování hranic, na druhou však hrozí nepříjemné zadrhnutí příliš velkého sousta v krku. Inscenace Euripidova Oresta chce být především přímočará.

Koncem března vystoupili v Paláci Akropolis proslulí remixéři a nu-jazzoví specialisté, němečtí [re:jazz]. Nechali se uvést tuzemskou kapelou Grape. Víceméně poloprázdný sál vlažně přijal skočné funky první energické formace, aby o pár chvil později navlhl poslechovými tóny novátorských interpretů. Koncert proběhl spíše v duchu komorním, a to jak hudebně, tak atmosféricky.

Viktor Labský není pro české čtenáře jméno neznámé, vyšly tu jeho dvě povídkové knihy Rozcestí mimo civilizaci a nedávno také Milníky mimo civilizaci, které se pohybují napříč žánry a charakterizují je přívlastky jako dobrodružnost, tajemství a zneklidňující vyústění. Méně známý, ale stejně „dobrodružný“ je taktéž osud tohoto autora, který v 80. letech emigroval do Kanady, kde od té doby žije, pracuje a píše své knihy. Jeho jméno však v českých literárních příručkách nenajdete i přesto, že k české kultuře (nejen exilové) má Viktor Labský (*1951) rozhodně co říci. O tom se ostatně můžete přesvědčit v našem rozhovoru.

„Nejkontroverznější snímek festivalu v Cannes.“ Tak mimo jiné bývá označován von Trierův nejnovější film, který na loňském ročníku předávání Zlatých palem opravdu rozproudil silné emoce. Antikrist láká. Přinejmenším náročnější část publika. Láká svým názvem, láká von Trierovou pověstí podivínského génia, láká svou kontroverzí. Láká neuchopitelností. Antikrist je temný a neprostupný. Antikrist nutí k zamyšlení, a to nemají diváci, kteří se chtějí především bavit, rádi, protože je vytrhuje z jejich diváckého poklidu…

V Uměleckoprůmyslovém muzeu Moravské galerie v Brně probíhá výstava tematizující autorskou i anonymní tvorbu slovutného designérského kolosu Thonet-Mundus. V rámci výstavy bylo uspořádáno Mezinárodní symposium Thonet-Mundus a my další, během něhož přednesli své příspěvky například Luc Snoeckx, Heimo Keindl a Jiří Uhlíř. Právě ten stál v roce 2001 coby hlavní kurátor za konceptem výstavy Thonet: Porýní – Vídeň – Morava, pořádané Muzeem umění v Olomouci, nyní ve spolupráci s Martinou Strakovou vypracoval brněnskou variaci tématu.

Mezinárodní filmový festival Praha neboli Febiofest se za dobu své existence zapsal do povědomí všech českých filmových nadšenců, kteří každoročně s příchodem jara napjatě očekávají, jaké lahůdky jim Fero Fenič a jeho festival nabídne tentokrát. Febiofest, jehož skromné počátky se datují rokem 1993, se během let rozrostl v největší akci svého druhu u nás – letos kromě Prahy navštíví s vybranými snímky nejen dalších šest měst v Čechách i na Moravě, ale zavítá též na Slovensko. Těžištěm filmové přehlídky však bezesporu zůstává její pražská etapa, která se již poněkolikáté usadila v prostoru multikina CineStar (donedávna Village Cinemas) Anděl.