S novou vizuální ikonou po loňské nafukovací „bublině“ se představí 3. ročník festivalu umění ve veřejném prostoru Street For Art, který se koná od 13. do 22. května. Třípatrovou budovu z prosklených modulů nazvanou BLOX Dočasné centrum umění postaví generální partner festivalu firma Touax jako ukázku modulové architektury, aby široké veřejnosti ukázala, že nemusí jít o nevzhledné a nekvalitní buňky. Součástí bude i výstava mobilního designu nebo třeba sousedská večeře či otevřený piknik.

Taky máte při pohledu na novou básnickou sbírku domácí provenience pocit, že jméno autora už jste někdy slyšeli, ale nemůžete si vybavit nějaký silný moment z jeho předchozí knihy? Že se poetiky současných českých básníků zase až tolik neliší a v množství jmen se orientuje jen stěží? Svou třetí sbírkou nazvanou Spižírna se Tomáš T. Kůs téměř nenápadně, zato s hlubokou intenzitou básnického prožitku, přidal k autorům, jejichž dílo se vyplatí sledovat.

Nad zpracováním pěti příběhů z antické mytologie se sešlo v brněnské Polárce, zaměřené především na tvorbu pro mladší publikum, hned pět režisérů různých generací od Pavla Gejguše po J. A. Pitínského. Dramaturg Radim Toman se rozhodl, že příliš staromilské přeříkání notoricky známých příběhů by bylo trochu málo, a proto vedl svoji tvůrčí skvadru k výrazu notně modernímu. Legendy se tedy odehrávají v křiklavé stylizaci v silně kabaretním duchu. Po vážném prologu a úvodním titulku doprovozeným thrillerovou melodií tak jeviště od první až takřka do poslední kapitoly doslova třeští.

Na první pohled se hrdinové románů norského spisovatele Erlenda Loeho mohou zdát lehce vyšinutí až nenormální. Jeden po neškodném pádu z kola usoudí, že nemůže dál žít stejným způsobem, a „odstěhuje“ se do lesa, další prodělává podobnou existenciální krizi, ale řeší ji sepisováním různých seznamů a obdivováním Alanis Morissette a hlavní postava románu Fakta o Finsku se pro změnu bojí vody. Jenže při bližším pohledu je čím dál tím jasnější, že se za těmito „ujetými“ a s nadsázkou a se zvláštním humorem podanými příběhy skrývají až bolestně reálné osoby. Osoby, které se bojí osamělosti a v této době si připadají ztraceně.

Před několika dny skončil již 17. ročník Dnů evropského filmu, které letos hostila nejprve pražská kina Lucerna a Světozor (15.–22. 4.) a poté se přesunuly do Brna (23.–29. 4.). Jedna z tradičních filmových přehlídek letos nabídla svým divákům celkem 38 evropských snímků, které vznikly během posledních dvou let. Žánrově rozmanité snímky byly rozděleny do tří sekcí (což se ovšem v rovině samotných projekcí nijak neodráželo):

V úvodu „Květnových tipů“ bych vás ráda upozornila na premiéru Teatromat od Vosto5, která se odehrála ve čtvrtek 29. dubna na malé scéně Studia Ypsilon. Autorský projekt je prvním divadelním automatem, ve kterém diváci rozhodují o osudu hlavní hrdinky Aleny. Ta se rozhodla odjet do Prahy a splnit si svůj velký sen. Odpověď na otázku, zda se jí to podaří, může být i ve vašich rukou, pokud 28. května zavítáte do Ypsilonky.

Díla dvou významných osobností české moderní malby dočasně zakotvila v brněnském Domě pánů z Kunštátu. Václava Boštíka a Roberta Hliněnského spojuje neodvratné tendování k abstrakci, i když u každého z nich vyrůstalo z jiného ideového pozadí. Přesto, nebo možná právě proto se jejich díla vzájemně doplňují a zároveň jsou si letmým protipólem. Spojujícím článkem, průsečíkem různoběžek jejich tvorby je snaha o zachycení světla.