Na úvod „Divadelních tipů“ pro měsíc březen bych vám ráda připomněla, že 27. březen je vyhlášen Světovým dnem divadla. Proto zmíněný večer rozhodně neseďte doma a zajděte si na nějaké kvalitní představení. Například do Divadla v Dlouhé na Oněgin byl Rusák, do Divadla Komedie na Goebbels/Baarová, do Divadla Na zábradlí na Tartuffe Games, do Dejvického divadla na Černou díru nebo do Národního divadla na Sluhu dvou pánů či Cyrana z Bergeracu. Jak vidíte, výběr je dost široký a zdaleka zde nezmiňuji všechno.

Po výstavě, která se ohlížela za tvorbou českých a slovenských výtvarníků uplynulých dvaceti let, připravilo Muzeum města Brna další ohlédnutí. Tentokrát za rakouským uměním s důrazem na posledních patnáct let. Ačkoli je Vídeň pro Čechy poměrně dobře dostupná, není místní umění hlavním tahákem kulturní turistiky. Umění Vídeňanů bylo nejen nám, ale i jim samým skryto, uskladněno v depozitářích. Doslova dlouho neviděno.

2. února bylo otevřeno Centrum pro nový cirkus v pražských Nuslích. Za popularizací tohoto divadelního proudu stojí především již šestý ročník festivalu nového cirkusu Letní Letná, který byl založen v roce 2004 a navázal na průkopnické činy Ctibora Turby nebo producenta Jakuba Vedrala a Divadla Continuo či na původní Pražskou divadelní pouť. Tento divadelní proud je také známý díky úspěchu inscenace Rosti Nováka La Putyka.

V sobotu ve 14 hodin si v rámci vltavského Rozhlasového jeviště poslechneme rozhlasové zpracování tragédie Viktora Dyka Zmoudření Dona Quiota. Sobotní Operní večer ve 20 hodin na Vltavě pak nabídne operu Josefa Bohuslava Foerstera Debora. A vrátíme se ještě k 200. výročí narození Fryderyka Chopina. V pondělí bude Vltava od 20 hodin vysílat přímým přenosem galakoncert z Varšavy.

Sebevražda spisovatele má chtě nechtě na vnímání jeho díla vliv. Autoři knihy Sebevražedná triáda jsou psychologové a optikou svého oboru se rozhodli pohlédnout na život a dílo trojice výjimečných autorek, které se rozhodly svůj život ukončit dobrovolně. Co stálo za jejich tragickou smrtí? Jak se může projevit zkušenost psychických trýzní v literárním díle? Mají všechny tři spisovatelky něco společného?

V pražské galerii 35m2, tísnící se v Café Pavlač uprostřed Žižkova, vystupují v koncepci nazvané Egyptian Reggae nad povrch zření hieroglyfy našeho světa. Vizuální kvalita abstrahovaného komunikačního fragmentu (hieroglyf jako součást konkrétního komunikačního diskurzu) je nejdůležitějším prvkem, který se rodí v tvorbě Anežky Hoškové.

Píše se rok 1967 a společenská situace ve Spojených státech se stává neudržitelnou. Svůj podíl na tom možná má i film Absolvent, který v té době zrovna nedávno vtrhnul do kin. Nejde o snímek, který by měl kdovíjaké umělecké kvality, podstatný je především jeho dopad na diváky. Ukazuje jim, že není bezpodmínečně nutné sedět v koutě a nechat ostatní dělat důležitá rozhodnutí za ně. Absolvent se snaží naznačit, že šedesátá léta jsou tím pravým okamžikem, kdy by lidé měli vstát a začít jednat tak, jak si oni sami přejí.