Jan Kaplický – jméno, které v současné době zná snad každý, kdo se zajímá o veřejné dění. Autor kontroverzní „chobotnice“, osoba, kolem níž se točí nespočet politických debat, nedávno zesnulý architekt světového formátu. Jeho tvorbu je nyní možné obdivovat v přízemí galerie DOX.

Pokud jste čekali katastrofický film se vším všudy, tedy skvělými efekty a nudnými dialogy, jež pronášejí černobíle pojaté postavy, a vše zaobalené v politicky korektním balení, tak nastupte na palubu. Katastrof je film plný, možná až přesycený, ale právě proto jsme se na něj všichni tak těšili. Velké očekávání a ještě větší obavy sliboval původem německý režisér Roland Emmerich, který si amerického občanství určitě váží a svoje nudné příběhy prodává v dramatických baleních už bezmála celé desetiletí.

Mladé tvůrčí režijně-dramaturgické duo Petr Mikeska a Pavel Khek si v mladoboleslavském divadle poměrně zajímavě pohrává. Zkoušejí klasické tragédie, polozapomenuté grotesky i dramatizace prózy. Jejich pokusy jsou hodně roztěkané a výsledky nevyrovnané, ale že je jejich tvůrčí kvas plodný a dravý, dokazují některé pozoruhodné inscenace (například úspěšný Maupassantův Miláček). Jednou z aktuálních je i zpracování Zlomatky, světově úspěšné hry mladého italského autora Maria Gelardiho. Lze to vnímat především jako pokus přivést na konzervativní kamennou regionální scénu současnou dramatickou tvorbu a s ní i současná témata.

Od 18. do 22. května v pražském divadle DISK na Karlově ulici a v holešovické La Fabrice dostane slovo a prostor nastupující generace mladých umělců. Prestižní studentský festival Zlomvaz, který si během své šestnáctileté existence vydobyl pevné místo v kulturním spektru nejen Prahy, ale i celé České a Slovenské republiky, projde ve svém 17. ročníku zásadní změnou. Stane se moderní multižánrovou přehlídkou.

Koncertem americké indie kytarovky Why? skončil chvíli před půlnocí čtvrtý ročník festivalu audiovizuálních forem a nové elektronické hudby Sperm Festival. Organizátoři si letošní ročník pochvalují: „Sperm Festival 2010 se nad očekávání povedl. Od skvělé spolupráce se smíchovskou MeetFactory, která letošní ročník hostila, přes překvapivou návštěvnost, která se během tří festivalových dnů přehoupla přes 2 500 návštěvníků,“ uvedl za organizátory Michal Brenner.

Jednou z nejzajímavějších etap lidského života je pravděpodobně stáří. Většina lidí v té době již stihla vystřízlivět z mladického naivizmu a jejich pohled na svět je zcela realistický, možná jen s pachutí bolavého sarkazmu, ale s tím se musí počítat asi stejně jako s bolestí zad a kloubů. Stáří dovoluje sledovat svět a jeho neduhy z odstupu a pouze s pousmáním poznámkovat děj, jemuž se říká život.

Těžko říct, co ještě se dalšího podaří inscenátorům vyždímat z ruské hry Antona Pavloviče Čechova Strýček Váňa. Režisér Martin Františák slavný text na jevišti zlínského divadla vyložil jako hořce současnou tragikomedii mužského pokolení s tu více, tu méně kulminující krizí nejen středního věku. Paradoxně tímto přístupem v celku posílil vyznění ženských postav (do nichž jsou mimochodem obsazeny oproti ostatním velmi mladé herečky), které se na pozadí chlapsky opileckého tlachání a hlubokomyslných vzlyků o životě ukazují jako zajímavé osobnosti marně hledající silné protějšky.