Ačkoli se zdá, že zima už konečně dala sbohem našim krajům, a na obloze se pomalu, ale jistě objevují stále teplejší sluneční paprsky, nejásejme předčasně. Dlouhodobá předpověď počasí totiž dává zapravdu lidové pranostice: „Březen – za kamna vlezem“. A tak vám všem vášnivým čtenářům i čtenářům tak trochu z nutnosti na NeKultuře doporučujeme: Vyberte si zajímavou knihu, třeba zrovna nějakou z těch, které vám v literárních novinkách na tento měsíc představujeme (a že jich je dost), najděte si doma pohodlné a vyhřáté místečko a ještě minimálně měsíc si na to jaro počkejte. Společnost dobré knihy je totiž nade vše. A kdyby vás to přece jen táhlo ven, můžete spojit procházku na čerstvém vzduchu s některou z uvedených literárních akcí. Příroda a kultura, to je totiž pro člověka to nejpřirozenější spojení!

Bílý králík, bláznivý Kloboučník, špekatá dvojčata Tydlidýn a Tydlidum, ti všichni v 3D provedení a navíc pod režijním vedením Tima Burtona. Kdo očekává konzervativní zfilmování literární předlohy, bude se muset poohlédnout někde jinde. Burtonova Alenka je vše, jen ne tradiční. Kdyby Lewis Carroll ještě žil, nestačil by se divit, co se s jeho Alenkou i říší divů stalo.

V záplavě vstřícných reakcí na nový film Pouta bude zřejmě můj text působit jako hnidopišské vrtání do slibného vzedmutí české kinematografie. Kolem skvělého tématu, výborného scénáře, mistrné kamery a pozoruhodných hereckých výkonů propukl nevídaný jásot. Ovšem nepochybuji o tom, že i sami tvůrci jistě očekávají důstojnější reakce než jen oslavné ódy šťastně se usmívajících kritiků a kritiček. Ale zanechme raději nemístného sarkasmu, který je směřován k recenzentům, a věnujme se samotnému filmu.

Na úvod „Divadelních tipů“ pro měsíc březen bych vám ráda připomněla, že 27. březen je vyhlášen Světovým dnem divadla. Proto zmíněný večer rozhodně neseďte doma a zajděte si na nějaké kvalitní představení. Například do Divadla v Dlouhé na Oněgin byl Rusák, do Divadla Komedie na Goebbels/Baarová, do Divadla Na zábradlí na Tartuffe Games, do Dejvického divadla na Černou díru nebo do Národního divadla na Sluhu dvou pánů či Cyrana z Bergeracu. Jak vidíte, výběr je dost široký a zdaleka zde nezmiňuji všechno.

Po výstavě, která se ohlížela za tvorbou českých a slovenských výtvarníků uplynulých dvaceti let, připravilo Muzeum města Brna další ohlédnutí. Tentokrát za rakouským uměním s důrazem na posledních patnáct let. Ačkoli je Vídeň pro Čechy poměrně dobře dostupná, není místní umění hlavním tahákem kulturní turistiky. Umění Vídeňanů bylo nejen nám, ale i jim samým skryto, uskladněno v depozitářích. Doslova dlouho neviděno.

2. února bylo otevřeno Centrum pro nový cirkus v pražských Nuslích. Za popularizací tohoto divadelního proudu stojí především již šestý ročník festivalu nového cirkusu Letní Letná, který byl založen v roce 2004 a navázal na průkopnické činy Ctibora Turby nebo producenta Jakuba Vedrala a Divadla Continuo či na původní Pražskou divadelní pouť. Tento divadelní proud je také známý díky úspěchu inscenace Rosti Nováka La Putyka.

V sobotu ve 14 hodin si v rámci vltavského Rozhlasového jeviště poslechneme rozhlasové zpracování tragédie Viktora Dyka Zmoudření Dona Quiota. Sobotní Operní večer ve 20 hodin na Vltavě pak nabídne operu Josefa Bohuslava Foerstera Debora. A vrátíme se ještě k 200. výročí narození Fryderyka Chopina. V pondělí bude Vltava od 20 hodin vysílat přímým přenosem galakoncert z Varšavy.