Výtvarník David Böhm hraje se svým divákem hru na významy. Odmítá jedinou interpretaci svých děl a podotýká, že každý si může hledat svůj vlastní výklad. Experimentuje s náměty, technikami, materiálem i prostorem. Bez okolků tvoří a inspiraci vytrhává z okolního světa. V autorské dvojici s Jiřím Frantou se dostal do finále loňského ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého pro talentované mladé umělce. A na sklonku roku vydal svůj první komiks s názvem Ticho hrocha.

HaDivadlo uvedlo začátkem ledna premiéru Ucha, stejnojmenné dramatizace slavného trezorového filmu Karla Kachyni. Filmový scénář Jana Procházky zdramatizovala jeho dcera Lenka Procházková, režie se ujal Ondřej Elbel. Komorní drama v Elbelově podání nezobrazuje jen tísnivou atmosféru komunistické doby, stává se zároveň i psychologickou sondou do vztahu manželského páru procházejícího krizí.

Na sobotu připravila Vltava Den s Chopinem. Budeme samozřejmě především poslouchat jeho hudbu, ale Chopin se dostal také do hry Jaroslawa Iwaszkiewicze Léto v Nohantu, jejíž rozhlasovou verzi uslyšíme ve 14 hodin. Na adrese www.rozhlas.cz/program jsou podrobnější informace. Opomenout bychom neměli ani premiéru hry Marita Tusvika Plíseň na Vltavě v úterý ve 21.45. A Praha nabídne v neděli ve 20 hodin v rámci cyklu 4krát s Věrou Kubánkovou tragédii z prvních let vlády císaře Nera Britannicus. Radiožurnál odvysílá v neděli od 21.15 přímý přenos celého finálového utkání olympijského hokejového turnaje. Pokud budou naši hrát o třetí místo nebo v semifinále, nabídne přímý přenos také tohoto zápasu. Vysílat se bude také čtvrtfinále s Finskem, a to ve čtvrtek už ve 4 h, a to i na dlouhé vlně, která proto začne vysílat o hodinu dříve, než je obvyklé.

Pro příznivce současného umění je Vitásková dalším přírůstkem s ostrými zoubky. Zastánci konzervativní scény budou naopak lapat po dechu: ostříhané vlasy, spoutané ruce, mléčná extáze. Fanatické vytržení či sexuální obsese? Anything else! Témata těla a tělesnosti, vztahů mezi mužem a ženou a vymezování vlastní identity jsou primárními vyjadřovacími modely v symbolické rovině. V jejím podání však přinášejí skutečně „něco neotřelého“.

Závěr loňského roku byl nečekaně bohatý na zajímavé, skvělé, ne-li přímo výborné české filmy. Nesmíme ovšem zapomínat, že byl také plný především filmů velice průměrných, až vysloveně špatných. Právě proto by první letošní česko-slovenský film Pouta neměl v kinech zapadnout ani uniknout vaší pozornosti. Je totiž docela reálně možné, že nic lepšího ze střední Evropy již letos neuvidíte. Překonat Pouta bude zatraceně těžké.

Útlou knihu Já jsem hlad můžeme označit za zpověď, osobní deník nebo dopis pro blízkou přítelkyni. Mladá autorka vypráví o tom, co sama prožila. Její odhalení je šokující, velmi intimní a otevřené. Svou knihu, již druhou, věnuje Marii – ženě, která jí pomohla v nejtěžších chvílích. Petra Dvořáková nabízí pohled na mentální anorexii, církev, ženství a partnerské vztahy, jaký se hned tak nevidí.

Den druhý: Poslední třetina soutěže

Zahájení páteční festivalové jízdy jsem věnoval poslednímu soutěžnímu bloku. Opět se naplno projevila prozíravost a šťastná ruka dramaturgického týmu festivalu, i ve třetím soutěžním sedmeru bylo totiž sdostatek kvalitních kandidátů na vyleštěné trofeje. S velkou úlevou lze ovšem dodat, že naštěstí převládala pestrost osobních výpovědí nad vyprázdněnou opulentní pompou.