Těžko říct, co ještě se dalšího podaří inscenátorům vyždímat z ruské hry Antona Pavloviče Čechova Strýček Váňa. Režisér Martin Františák slavný text na jevišti zlínského divadla vyložil jako hořce současnou tragikomedii mužského pokolení s tu více, tu méně kulminující krizí nejen středního věku. Paradoxně tímto přístupem v celku posílil vyznění ženských postav (do nichž jsou mimochodem obsazeny oproti ostatním velmi mladé herečky), které se na pozadí chlapsky opileckého tlachání a hlubokomyslných vzlyků o životě ukazují jako zajímavé osobnosti marně hledající silné protějšky.

V sobotu máme První máj, takže i rozhlas bude vysílat májově. Už v pátek 30. dubna se bude vltavský Páteční večer od 20 hodin věnovat 200. výročí narození Karla Hynka Máchy. Vltava pak nabídne v sobotu v 9 hodin ráno monodrama Pavla Vašáka Život Lori Šomkové s Hynkem Máchou, básníkem lásky. A Praha připravila na 13. hodinu původní rozhlasovou hru na motivy Máchovy Marinky Přátelé od Kajetánů. Nebude chybět ani Máj, tentokrát ale v podobě melodramu Zdeňka Zahradníka.

Jen několik měsíců po poslední sbírce Pomníky z asfaltu (jejíž recenzi si na našich nekulturních stránkách můžete přečíst) vyšla Pavlu J. Hejátkovi další drobná knížka nazvaná V prachu dvaceti let… Shromažďuje zde verše, které vznikly v průběhu roku 2009 jako reflexe dvacátého výročí sametové revoluce. Kdo jiný by koneckonců měl na podobnou událost reagovat než jeden z mála českých politických básníků?

Tomáš Řehořek (1987) je mladým a nadějným filmařem. V roce 2009 natočil svůj první celovečerní film Proměny, u kterého musel v několika případech improvizovat a v několika rozhovorech prohlásil, že se tak dostal až na dřeň samotné filmařiny. V současné době pracuje pro Českou televizi, pro kterou točí dokumenty, a na podzim připravuje premiéru svého dalšího snímku, který bude pojednávat o drogové minulosti několika vzájemně blízkých přátel. Co dalšího Tomáš chystá, se dočtete v našem rozhovoru.

Včera (ve středu 21. dubna) měl ve zlínském Velkém kině premiéru nezávislý studentský snímek Seth. Velmi dobře organizovaná premiéra přilákala velké množství diváků, studentů a různých umělců nejen ze Zlína. Produkční snímku Monika Bajerová přichystala zajímavý doprovodný program v podobě výstavy obrazů Veroniky Daňkové, které se nesly v duchu scén ze smínku Seth.

I když letošní Jeden svět je již hodnou chvíli za námi a z pamětí některých účastníků snad i vymizel, témata, kterým se věnoval, zůstávají prudce aktuální. Navíc nemožnost většinu promítaných snímků někde zhlédnout nás vede k připomenutí, apelaci a rekapitulaci. Dnes přijde na přetřas Čína. Stalo se již dobrou tradicí na filmových festivalech i událostech libovolného jiného typu věnovat se čínským záležitostem, především trpícímu Tibetu, který je ve světě dobře známý díky propagaci a popularitě současného Dalajlámy.

V Brněnském kulturním centru, pod jehož střechou se nachází trojice galerií (Mladých, Kabinet a U Dobrého pastýře) se v těchto dnech symbolicky setkávají různé přístupy k umění: koncept, umění jako výsledek introspekce a hledání sebe sama, a konečně umění jako hravá reflexe viděného. Poslední přístup je vlastní Benediktu Tolarovi. Výraz z názvu Trofeje vypůjčený z myslivecké mluvy napovídá, že jde o úlovky – úlovky jako plod sběratelské a umělecké práce.