On létá po celém světě a na své milované dítě nemá moc čas. Ona je vytížena prací a na své milované dítě také nemá moc čas. O dítě se tedy stará pečovatelka z druhého konce zeměkoule, která díky tomu může posílat peníze na druhý konec zeměkoule svým dětem, na které nemá čas. Jak prosté, jak typické, jak absurdní.

Velké příběhy byly mezi čtenáři vždy velmi oblíbené. Můžeme vyjít od mytologie a pohádek a přes Dona Quijota a Romea a Julii se dostaneme až do dnešní doby s Pánem prstenů a Harrym Potterem. V takových příbězích se člověk může „ztratit“, může se na chvíli přenést do jiného světa, který ho přitahuje tím, co mu v tomto světě chybí – ať už je to jasný rozdíl mezi dobrem a zlem, dobrodružství, ožívající fantazie nebo možnost vykonat něco velkého. Leslie Marmon Silková rozhodně vytvořila velký příběh. Jeho čtenář se ale nedostane do jiného světa, podstoupí pouť do vlastního nitra.

Sdružení výtvarníků Výtoň připravilo na velikonoční víkend neziskový zájezd do Paříže – města, které bývá již tradičně spojováno s nejvýznamnějšími světovými umělci. Zájezd se koná v rámci projektu Impresionisté a mohou se ho zúčastnit nejen výtvarníci, ale i amatérští zájemci o umění. Zveme vás na interesantní exkurzi!

Očekávat od nových verzí ve své době přelomových a dodnes uznávaných hororů skutečnou kvalitní podívanou je velký omyl. Za poslední dobu se u nás objevila dlouhá řada takových snímků, které byly sympatické tím, že se na rozdíl od ostatních hororů netajily zjevnými vykrádačkami. Jen málokterý se však stal osobitou a především důstojnou moderní verzí svého originálu (z toho bahna lze vyjmout třeba Zombieho Halloween). A jak dopadl nejnovější hororový remake, Vlkodlak režiséra Joe Johnstona?

V Paláci Akropolis uvede 30. března od 19:30 hodin legendární Derevo své nejnovější představení Harlekin. Na jevišti se kromě Dereva objeví jako host zakladatel proslulého ruského inženýrského divadla Akhe – Pavel Semtchenko. Už jenom tato kombinace slibuje neopakovatelný zážitek.

v noci z úterý na středu
Můj milý deníku… (víš, že už Tě dávno nezdrobňuji, bylo to trapné), tak nám to už zase začalo. Nikoli menstruace našeho kozla Bobeše, ale náš oblíbený festival, filmový svátek všech otrlců, tedy i nás. I proto teď, v hodinách časně ranních otvírám Tvé desky z jednorožčí kůže, abych se podělil s Tebou o zážitky ze dne prvního. Věz tedy: letos jsem se rozhodl ignorovat filmy s El Santem – tohoto mexického lidového bijce si raději někdy pozveme přímo domů. Třeba pomůže Křovákovi vymýtit hmyz. Audiovizuální maraton, nekompromisně atakující všechny vrstvy výdrže, jsem tedy zahájil až večerním programovým blokem.

V Galerii Dolmen v tyto dny probíhají dvě výstavy: přední místnost patří loňským laureátům ceny Jung Art, malířům Břetislavu Malému a Vojtovi Horálkovi. V zadní místnosti můžete obdivovat litografiie a kresby významného českého malíře a umělce, profesora Jiřího Načeradského. Umělecký prostor Galerie Dolmen se slibně rozvíjí; po jeho původu, náplni a motivaci jsme se ptali dělníka celého nápadu, uměleckého šéfa Petra Macha.