V jako vtipná, E jako energická, N jako neokázalá, D jako divácky vděčná, A jako aktuální. Taková je inscenace monodramatu Venduly Borůvkové Modelka XXL, kterou můžete od začátku ledna vidět ve Studiu HaDivadla. Vanda Drozdová hraje ve zmíněné inscenaci roli ženy s přiléhavým jménem Venda Koblížková, která se trápí svým vzhledem a snaží se zhubnout, aby jí každé stoupnutí na váhu nezpůsobovalo doživotní trauma.

Dürrenmattův Proces o oslí stín nabídne v sobotu ve 14 hodin Vltava. Praha pak o den později ve 20 hodin odvysílá Její pastorkyni Gabriely Preissové. V cyklu detektivek s Scherlockem Holmesem nás tentokrát čeká premiéra. Půjde o příběh Ďáblovo kopyto. Vysílá se na Vltavě ve čtvrtek ve 20 hodin. Protože začala olympiáda, informuje nás denně Radiožurnál o výsledcích a vysílá přímé reportáže z důležitých okamžiků.

Nedávná aféra kolem uzavření českobudějovické galerie pomohla výtvarnému umění do ranku mediálně zajímavých zpráv. Zájem ovšem rychle opadl po prohlášení, že galerie bude zachována aspoň do konce roku 2010. Můžeme však být klidní? Problém se pravděpodobně bude za rok opakovat, financování kulturních institucí zůstává bolavým místem veřejných financí. Zvlášť v době krize je to zpravidla první položka rozpočtů, již spravovatelé veřejných peněz seškrtají.

Milovníci zběsilých rytmů i pronikavého žesťového zvuku si jistě nenechali ujít zahajovací koncert série Respect Plus 10, která se 27. ledna 2010 tradičně rozjela v Paláci Akropolis, tentokrát ve znamení balkánské dechovky prolnuté rumunským folklorem. I v těch nejkrutějších lednových mrazech se tak někteří za doprovodu temperamentní hudby alespoň na chvíli mohli zahřát.

Vážení přátelé porna, byl jsem u toho. Pokud by se udělovaly divadelní ceny za „zhůvěřilost roku“, jedním z jasných adeptů a v tuto chvíli asi nepřekonatelných favoritů by bylo trio Kolečko-Svoboda-Wajsar, které v pražském NODu od prosince uvádí svůj muzikál Pornohvězdy. Stabilně vyprodaný sál, který nadšeně aplauduje po každém „čísle“, docela pěkně dokazuje, jak je to s tím naším národním vkusem.

Jak před mnoha lety říkali pánové Werich a Horníček, klaun – no to je řemeslo, dá to práci, je to makačka, klaun má své společenské poslání. Peter Høeg ve svém zatím posledním románu vytvořil velice zvláštního klauna. Kašpar Krone slyší, jak lidé a věci kolem něj doopravdy zní. Pozná, jaký člověk je, slyší náladu, charakter, únavu, stesk, lásku… Mnozí z nás by asi za takový sluch dali kdoví co. Ale Kašpar celý život hledá ticho. Opravdové ticho. „Ticho za modlitbou. Ticho, když jsi blízko božství.“ Jenže cesta k němu je plná hrbolů, výmolů a překážek.

Partička podivínů kočuje na rozhrkaném povozu současným Londýnem. Čas od času někde zastaví a rozloží celý svůj tajemný karavan, aby předvedli show, při které tajemný doktor Parnassus nechává vybrané jednotlivce nahlížet do fikčních světů jejich vlastní mysli. Neuchopitelný kolotoč šílených barev, fantaskních výjevů a podivných událostí, takový je nejnovější film Terryho Gilliama, poslední film Heatha Ledgera.