Magor Ivan Martin Jirous vzpomíná. A trvá to celých pět hodin šest minut. Mnozí by po těchto vstupních informacích možná očekávali stokrát provařené a dnes až téměř za klišé považované vyprávění o tom, jak se za minulého režimu nedobře a bídně žilo. Omyl. Nikdo si na CD novince vydavatelství Radioservis srdceryvně nestěžuje, nikdo nikoho nenapadá, neudává ani neosočuje. I tak se ale člověku, jemuž komunismus – prozatím – nezasáhl do aktivního života, skládá nekompromisně přesný obrázek, jaké to tehdy tedy asi vážně bylo.

Zásadní pojmy v tvorbě Petra Nikla, hra a dialog, tvoří nosné pilíře právě probíhající výstavy 200 dm³ dechu. Dvojvýstava, na které mohou návštěvníci zhlédnout hračky jeho maminky, a v druhé části projektu potom tvorbu samotného Nikla, se vrací k pravděpodobným kořenům jeho pohledu na svět a často také do dětství samotných příchozích.

Studenti berlínské soukromé školy divadelního a filmového herectví Reduta se nezdráhají naložit na svá bedra interpretačně těžkou antickou tragédii. To není v daném kontextu zrovna běžné. Smělost ovšem může být dvojsečná. Na jednu stranu burcuje a je nezbytná pro posunování hranic, na druhou však hrozí nepříjemné zadrhnutí příliš velkého sousta v krku. Inscenace Euripidova Oresta chce být především přímočará.

Koncem března vystoupili v Paláci Akropolis proslulí remixéři a nu-jazzoví specialisté, němečtí [re:jazz]. Nechali se uvést tuzemskou kapelou Grape. Víceméně poloprázdný sál vlažně přijal skočné funky první energické formace, aby o pár chvil později navlhl poslechovými tóny novátorských interpretů. Koncert proběhl spíše v duchu komorním, a to jak hudebně, tak atmosféricky.

Viktor Labský není pro české čtenáře jméno neznámé, vyšly tu jeho dvě povídkové knihy Rozcestí mimo civilizaci a nedávno také Milníky mimo civilizaci, které se pohybují napříč žánry a charakterizují je přívlastky jako dobrodružnost, tajemství a zneklidňující vyústění. Méně známý, ale stejně „dobrodružný“ je taktéž osud tohoto autora, který v 80. letech emigroval do Kanady, kde od té doby žije, pracuje a píše své knihy. Jeho jméno však v českých literárních příručkách nenajdete i přesto, že k české kultuře (nejen exilové) má Viktor Labský (*1951) rozhodně co říci. O tom se ostatně můžete přesvědčit v našem rozhovoru.

„Nejkontroverznější snímek festivalu v Cannes.“ Tak mimo jiné bývá označován von Trierův nejnovější film, který na loňském ročníku předávání Zlatých palem opravdu rozproudil silné emoce. Antikrist láká. Přinejmenším náročnější část publika. Láká svým názvem, láká von Trierovou pověstí podivínského génia, láká svou kontroverzí. Láká neuchopitelností. Antikrist je temný a neprostupný. Antikrist nutí k zamyšlení, a to nemají diváci, kteří se chtějí především bavit, rádi, protože je vytrhuje z jejich diváckého poklidu…

V Uměleckoprůmyslovém muzeu Moravské galerie v Brně probíhá výstava tematizující autorskou i anonymní tvorbu slovutného designérského kolosu Thonet-Mundus. V rámci výstavy bylo uspořádáno Mezinárodní symposium Thonet-Mundus a my další, během něhož přednesli své příspěvky například Luc Snoeckx, Heimo Keindl a Jiří Uhlíř. Právě ten stál v roce 2001 coby hlavní kurátor za konceptem výstavy Thonet: Porýní – Vídeň – Morava, pořádané Muzeem umění v Olomouci, nyní ve spolupráci s Martinou Strakovou vypracoval brněnskou variaci tématu.