Galerijní skatepark – těmito slovy popisuje povahu své první výstavy mladý olomoucký umělec David Grygárek. Já bych použila jiná slova – hravé recyklované umění v posprejovaném kabátě. Do tohoto kabátu Grygárek obléká všelijaké obrazy a prostorové instalace poskládané z rozličných komponentů, jejichž temná minulost se s největší pravděpodobností váže k nějakému smetišti. Nemohou se tak sice pochlubit urozeným původem, o to ctnostnější je však recyklační proces, díky němuž jednotlivá díla vznikla.

„Strach z lidí v nás utlumil strach ze zvířat…“ dedukuje jedna z postav druhé povídkové knihy českého emigranta žijícího v Kanadě, Viktora Labského. Jeho povídky čtenářsky vstřícným způsobem naznačují, že k tomu, aby se karta obrátila, někdy mnoho neschází, že strach z grizzlyho nemusí být nic proti strachu z toho, co nám mohou provést naši nejbližší. Stručně řečeno, o adrenalinové čtenářské zážitky v Labského dobrodružných příbězích není nouze.

Nejlepší produkcí 14. ročníku festivalu ostravských činoherních divadel OST-RA-VAR byla zvolena inscenace 1984. Jan Vlas v ní ztvárnil hlavní roli Winstona Smithe. Dramatizaci antiutopického románu George Orwella, která se již rok hraje v Divadle Petra Bezruče, režíroval Jan Mikulášek. Několik vrstev této zneklidňující inscenace naléhavě nutí k aktivnímu rozkrývání významů, pouhé přihlížení bez emocí je nemožné.

Dnes tu máme pozvánku na vystoupení skupiny [re:jazz], která je součástí cyklu EuroConnections a stala se mezinárodně nejúspěšnější jazzovou kapelou pocházející z Německa za poslední desetiletí. Další skupinou vystupující v Akropoli jsou Sofa Surfers – kapela, která sklízí uznání přes celé spektrum rocku, dubu i elektroniky, a jako poslední je to nejrychlejší dechovka, která přijíždí do Prahy představit své první live album a výběrovou desku Best of Gypsy Brass. Jak jinak než rumunští Fanfare Ciocarlia.

Ačkoli se zdá, že zima už konečně dala sbohem našim krajům, a na obloze se pomalu, ale jistě objevují stále teplejší sluneční paprsky, nejásejme předčasně. Dlouhodobá předpověď počasí totiž dává zapravdu lidové pranostice: „Březen – za kamna vlezem“. A tak vám všem vášnivým čtenářům i čtenářům tak trochu z nutnosti na NeKultuře doporučujeme: Vyberte si zajímavou knihu, třeba zrovna nějakou z těch, které vám v literárních novinkách na tento měsíc představujeme (a že jich je dost), najděte si doma pohodlné a vyhřáté místečko a ještě minimálně měsíc si na to jaro počkejte. Společnost dobré knihy je totiž nade vše. A kdyby vás to přece jen táhlo ven, můžete spojit procházku na čerstvém vzduchu s některou z uvedených literárních akcí. Příroda a kultura, to je totiž pro člověka to nejpřirozenější spojení!

Bílý králík, bláznivý Kloboučník, špekatá dvojčata Tydlidýn a Tydlidum, ti všichni v 3D provedení a navíc pod režijním vedením Tima Burtona. Kdo očekává konzervativní zfilmování literární předlohy, bude se muset poohlédnout někde jinde. Burtonova Alenka je vše, jen ne tradiční. Kdyby Lewis Carroll ještě žil, nestačil by se divit, co se s jeho Alenkou i říší divů stalo.

V záplavě vstřícných reakcí na nový film Pouta bude zřejmě můj text působit jako hnidopišské vrtání do slibného vzedmutí české kinematografie. Kolem skvělého tématu, výborného scénáře, mistrné kamery a pozoruhodných hereckých výkonů propukl nevídaný jásot. Ovšem nepochybuji o tom, že i sami tvůrci jistě očekávají důstojnější reakce než jen oslavné ódy šťastně se usmívajících kritiků a kritiček. Ale zanechme raději nemístného sarkasmu, který je směřován k recenzentům, a věnujme se samotnému filmu.