V Galerii Dolmen v tyto dny probíhají dvě výstavy: přední místnost patří loňským laureátům ceny Jung Art, malířům Břetislavu Malému a Vojtovi Horálkovi. V zadní místnosti můžete obdivovat litografiie a kresby významného českého malíře a umělce, profesora Jiřího Načeradského. Umělecký prostor Galerie Dolmen se slibně rozvíjí; po jeho původu, náplni a motivaci jsme se ptali dělníka celého nápadu, uměleckého šéfa Petra Macha.

Byli uděleni Čeští lvi. Zda jsou vítězné tituly opravdu hodnotnými uměleckými díly, která se nesmazatelně zapíší do české filmové historie, nebo jen vesměs standardními a ničím výjimečnými produkty, na které si za pár let nikdo nevzpomene, je samozřejmě diskutabilní. Co je ovšem v souvislosti s letošními cenami potěšitelné, je fakt, že drtivá většina loňských filmů (a šlo o filmy těžce nevalné úrovně) se ani neprobojovala do nominací, tak jako Operace Dunaj.

28. března budeme mít Květnou neděli. Vltava na ni připravila dva přenosy z Velikonočního dne Eurorádia, a to ve 12 a v 16 hodin. S Květnou nedělí samozřejmě souvisejí také Nedělní bohoslužby na Praze v 9 hodin, stejně jako ranní vltavské pořady: Liturgický rok v anglikánské církvi v 7 hodin, Ranní slovo v 7.35 a Duchovní hudba v 8 hodin. Nedělní vltavská Čajovna pak přinese premiéru hry Heleny Eliášové Pátek o desáté.

Je skoro přírodním zákonem, že každé kamenné divadlo čas od času „musí“ uvést velkého Čechova. Dne 6. února 2010 nazrála doba pro Městské divadlo Zlín, které v režii Martina Františáka nasadilo Strýčka Váňu. V inscenaci se od samovaru po vodku a okurky objeví vše, co by v „pořádné“ ruské hře nemělo chybět, ovšem to – jak se ukázalo – ke vzniku dobré čechovovské inscenace nestačí.

Než se čtenáři dostane do rukou novinka z nakladatelství Větrné mlýny – kniha Snaživky, může mít za to, že se ono výmluvné označení vztahuje výhradně na ženy, které se již delší dobu „snažílkují“ (sloveso přebráno se serveru Modrý koník), tedy marně pokoušejí přijít do jiného stavu. Omyl. Autor Jiří Šimáček, mimochodem režisér působící v Národním divadle v Brně, představuje ve svém, jak on sám tvrdí, „románu nejnižší formy“ snaživky úplně jiného rázu.

Skupina Oldstars připravila skutečně aktuální inscenaci. Jak pro všechny vyznavače emo stylu, tak pro všechny ty, kteří mají chuť něco podpálit. Po několika letech opětovně sáhla v režii Tomáše Staňka k textu Mariuse von Mayenburga „Tvář v plameni“. Text nastudovali již před několika lety, a coby teenagerskou výpověď ho uvedli v pražském klubu Mlejn. Tehdy měl skandální text o mladém pyromanovi Kurtovi, který má kromě problémů s rodinou, se světem a sám se sebou také poměr se svou sestrou, značný úspěch.

Jak všichni víme, spolupráce přináší ještě lepší výsledky než práce jednotlivců. Proto se Nekultura, vedena touto myšlenkou, rozhodla zahájit (zcela jistě plodnou) spolupráci se serverem Totem. A abyste vy, naši čtenáři, nebyli ošizeni o důležité informace o tomto paktu i Totemu jako takovém, vyzpovídala jsem pro vás osobu navýsost pověřenou, a to totemáckého redaktora Jana Zbořila, od kterého se mimo jiné dozvíte, jak server Totem funguje, kdo na něj přispívá – a hlavně, jak se těší na spolupráci s Nekulturou!