Je skoro přírodním zákonem, že každé kamenné divadlo čas od času „musí“ uvést velkého Čechova. Dne 6. února 2010 nazrála doba pro Městské divadlo Zlín, které v režii Martina Františáka nasadilo Strýčka Váňu. V inscenaci se od samovaru po vodku a okurky objeví vše, co by v „pořádné“ ruské hře nemělo chybět, ovšem to – jak se ukázalo – ke vzniku dobré čechovovské inscenace nestačí.

Než se čtenáři dostane do rukou novinka z nakladatelství Větrné mlýny – kniha Snaživky, může mít za to, že se ono výmluvné označení vztahuje výhradně na ženy, které se již delší dobu „snažílkují“ (sloveso přebráno se serveru Modrý koník), tedy marně pokoušejí přijít do jiného stavu. Omyl. Autor Jiří Šimáček, mimochodem režisér působící v Národním divadle v Brně, představuje ve svém, jak on sám tvrdí, „románu nejnižší formy“ snaživky úplně jiného rázu.

Skupina Oldstars připravila skutečně aktuální inscenaci. Jak pro všechny vyznavače emo stylu, tak pro všechny ty, kteří mají chuť něco podpálit. Po několika letech opětovně sáhla v režii Tomáše Staňka k textu Mariuse von Mayenburga „Tvář v plameni“. Text nastudovali již před několika lety, a coby teenagerskou výpověď ho uvedli v pražském klubu Mlejn. Tehdy měl skandální text o mladém pyromanovi Kurtovi, který má kromě problémů s rodinou, se světem a sám se sebou také poměr se svou sestrou, značný úspěch.

Jak všichni víme, spolupráce přináší ještě lepší výsledky než práce jednotlivců. Proto se Nekultura, vedena touto myšlenkou, rozhodla zahájit (zcela jistě plodnou) spolupráci se serverem Totem. A abyste vy, naši čtenáři, nebyli ošizeni o důležité informace o tomto paktu i Totemu jako takovém, vyzpovídala jsem pro vás osobu navýsost pověřenou, a to totemáckého redaktora Jana Zbořila, od kterého se mimo jiné dozvíte, jak server Totem funguje, kdo na něj přispívá – a hlavně, jak se těší na spolupráci s Nekulturou!

V Moravské galerii v Brně čeká na všechny ctitele melancholických snových výletů a znejišťujících malířských otazníků retrospektivní výstava Viktora Pivovarova. Jeho tvorba se vyznačuje odkazem na určité polohy veristického surrealizmu, na tvarosloví užívané Paulem Delvauxem, lyrikou se podobá Giorgiu di Chiricovi. Formální podobnost však skrývá příznačné odlišnosti, dané rozdílnou sociální i časovou strukturou, ve které díla jmenovaných vznikala.

Po několikaleté odmlce se na repertoár ostravské Komorní scény Arény dostala na kost regionální hra. Od dob Lipusovy nezapomenutelné Průběžné O(s)travy krve (derniérované po desetiletém uvádění v roce 2004) se sice v severomoravských divadlech inscenace věnované tamějšímu kraji objevují poměrně hojně (Z deniku Ostravaka, Bezruč?!, Těšínské niebo aj.), zkušený arénovský soubor se však své další příležitosti dočkal teprve nedávno. Dal mu ji svou novou hrou dramaturg Tomáš Vůjtek.

Je možné vecpat celý svůj život do jednoho kufru? Pro Ryana (George Clooney), moderního poustevníka, kterému jakékoliv svazky ani vztahy nic neříkají, to není sebemenší problém. Což z něho mimochodem dělá špičku ve svém oboru, profesionálního vyhazovače. Někoho, koho si najmete jako bohatý citlivý šéf, kterému by zlomilo srdce dát někomu padáka. A tak nás nový film Lítám v tom zavádí do poněkud neobvyklého a neznámého prostředí, které není až tak atraktivní jako spíše realné a skvěle vystihujicí dnešní dobu plnou pomíjivosti, ostrých loktů a kreditek.