Ve druhých lednových (a zároveň druhých letošních) hudebních novinkách se tentokrát nebudeme věnovat pozvánkám na hudební akce, ale spíše se zaměříme na pikantnosti z hudebního světa. Blíží se předávání cen Grammy, některé kapely chystají zajímavé projekty a hudební diskuze víří vydaná, ale i teprve chystaná alba.

„Poezie pro mě není hra, ale způsob existence,“ říká na jednom místě básnířka Tereza Riedlbauchová. Že to nejsou jen planá slova, o tom svědčí i její poslední sbírka Don Vítor a jiné básně – upřímnost, otevřenost, dotýkání se těch nejtajemnějších zákoutí duše, to jsou jedny z nejsilnějších momentů její poezie. O tom, co pro ni poezie znamená, jak těžké je být básnířkou, o poezii domácí i zahraniční, ale i o Paříži a Sorbonně, to vše a mnohem více se můžete dočíst v tomto rozhovoru.

„Do Prahy jsem přijela z Varšavy. Přivedla mě sem láska,“ říká Mirela Zukal, majitelka galerie U Zlatého kohouta. Sedíme spolu nad hrníčky kávy a já obdivuji malby a objekty v malé „přijímací“ místnosti v úrovni země. Hlavní část galerie se totiž rozkládá dole ve sklepení. Mirela Zukal působí vstřícně a její čeština je okořeněná polským přízvukem.

Alena Kotzmanová. Jan Nálevka. Hartmut Böhm. Zbyněk Baladrán. Liam Gillick… Tato jména nabízel svým návštěvníkům českobudějovický Dům umění. Ten od roku 1997 spravuje akciová společnost Městské kulturní domy České Budějovice. Co nabízí tato instituce dnes? Okamžitý odchod jejího dosavadního ředitele Michala Škody, který jihočeskému publiku nabízel od roku 1998 v zajímavé dramaturgii profily a díla evropsky i světově uznávaných umělců.

Inscenaci Čechovova Racka z rukou Ivana Krejčího, která se na repertoáru ostravské Arény držela bezmála tři roky, si ve své době chválili nejen diváci, ale i kritika. Vzpomínám si, že Vladimír Just ji přiřadil k nejúspěšnějším a nejčistším pokusům o Čechova za poslední dvacetiletí, a nezdráhal se ji zařadit do kategorie legendárních opusů Morávkových či Léblových. Nedlouho poté se umělecký šéf Komorní scény Arény Ivan Krejčí rozhodl vstoupit do nevyzpytatelných (nejen „spodních“) čechovovských proudů podruhé, tentokrát Višňovým sadem.

Minulý týden jsme měli možnost po relativně krátké době opět zavítat na koncert Depeche Mode. Ti již podruhé během svého aktuálního turné Sounds of the Universe zavítali do Prahy, tentokrát do O2 Areny. Že jejich hudba má stále co říct, dokazovala nejen vyprodaná hala, ale i aktuální nominace na Grammy za experimentální album. A spolu s hudbou je pevně spjata i její vizuální stránka. Proto jsme si pro vás připravili přehled stěžejních videoklipů a lehce okomentovanou diskografii.

Z vašich reakcí je patrné, že na naši práci kladete mnohem větší nároky než v dobách, kdy Nekultura vznikala. A je pravda, že od roku 2006 jsme urazili velký kus cesty. Postupně jsme zformovali početný redakční tým, který dnes čítá přes 30 členů, kteří profesionalitou svojí práce mohou konkurovat ostatním kulturním serverům. Nekultura však nezůstává u pouhého informování a vydává se zejména cestou umělecké kritiky, a to v poli tak širokém (film, hudba, divadlo, literatura, výtvarno, rozhlas…), které nemá obdoby.