20 let demokratického zřízení oslavil Dům umění města Brna znovuotevřením zrekonstruované budovy Domu umění. Symbolicky byl provoz zahájen 17. listopadu projektem Formáty transformace 89—09. Jde o rozsáhlou výstavní akci, která zaplnila všechny galerijní prostory instituce: Dům umění, Dům pánů z Kunštátu i Galerii G99.

S vánočním časem a blížícím se koncem roku nejeden z nás rekapituluje, co vše se v daném roce povedlo, či naopak co by mělo být výzvou pro zlepšení v roce následujícím. Trochu bilancování vám přínáší i hudební rubrika – několik redaktorů se ohlédlo po letošní hudební tvorbě a sestavilo svůj soukromý žebříček tří nejlepších letos vydaných alb. Jako první přináší svůj TOP 3 Lucie Gromusová.

Ve dnech 10.–15. listopadu proběhl v Divadle U stolu již čtvrtý cyklus festivalu Sklepení, který nabízí v několika dnech ke zhlédnutí současný repertoár divadla. V rámci tohoto festivalu se v pátek 13. listopadu konala i veřejná debata na téma zaměření a směřování činnosti Divadla U stolu. Diskuze se zúčastnili teatrologové, divadelní vědci a další odborníci, kteří činnost Divadla U stolu sledují od jeho předrevolučních počátků. Diskuzi moderoval dramaturg a pedagog Petr Oslzlý, díky němuž Divadlo u stolu roku 1998 obnovilo po deseti letech existence svou činnost a stalo se součástí Centra experimentálního divadla, jehož je Oslzlý ředitelem.

Redakce Nekultury si k Vánocům nadělila klidnější pracovní tempo. Ono opakovat v předvánočním čase listopadový rekord, kdy jsme vydali šedesát textů, by bylo víc než šibeniční. Sám jsem se rozběhl pražským Palladiem a obdivoval tu úžasnou oddanost zákazníků, s níž nadšeně utrácejí vydělané tisíce za všemožné zboží, jemuž dominují zejména předražené značkové hadříky, které v Londýně, Paříži či Berlíně koupíte mnohem levněji.

Jedno otřepané rčení tvrdí, že „láska prochází žaludkem“. V románu Muriel Barberyové prochází žaludkem rovnou celý příběh, ale moc důvodů, proč si ho zamilovat, zrovna není. Autorka loni vydaného úspěšného titulu S elegancí ježka sice za svůj útlý románový debut získala Cenu za nejlepší dílo gurmánské literatury, i přesto je Pochoutka po loňské delikatese trochu trpkým soustem.

Letošní série Respekt Plus 2009, servírující průběžně nejrůznější world music pokrmy, se završila 8. prosince 2009 v pražském Paláci Akropolis, kde se téměř po roce Praze opět představila šestičlenná formace z marseillského předměstí Lo Cor de la Plana. Své osobitě pojaté trubadúrské umění kombinované s ďábelskou polyfonií i nejšílenějšími rytmickými pulzy severní Afriky či Blízkého východu předvedla tato „a capella“ šestice s maximálním nasazením a bez jakékoli přetvářky.

Jízdárnu Pražského hradu ochromil fantaskní mumraj. Stovky postav vystupují ze svých obrazů, tuhnou a jaksi osudově hledí do dáli, kde tuší lidské nitro. Jaké jsou to čáry? Vedle sebe se tu naskytli Dva muži s dítětem, Květinářky, Ubožák, Námořník, urputná Tanečnice nebo éterické Děvčátko s jahodami a proti ní Chlapec se svítilnou, pátrající možná po Strašidlech, zatímco se podél zdi plíží Fantomas a shora se snáší hejno Nevěstek. A mezi všemi těmi plátny, rámy a barvami, v nenápadném šedém obleku s knoflíkem, který má čtyři dírky, se skrývá elegán Mr. Myself, Josef Čapek – autor osobně.