Za sedmero Alpami, Středozemním mořem, Saharou a stezkami pochmurných nomádů si pavouk schoval své varle na střechu a odešel pracovat na pole. Varle našla dcera a nevědouc, že je to tatínkovo, poskytla jej matce, která ten kus masa připravila k obědu. Najedla se matka, najedly se děti, a když se vrátil nic netušící pavouk… Řekněme, že nejedl maniok. Když záhy zjistil, co to společně spořádali, vzal kytaru a začal zpívat. Ponaučení zní: pokud nejsi s těmi, kdo vaří, radši se před jídlem přesvědč, co ti připravili.

Rozporuplné reakce budí v divácích kin nejnovější snímek britského režiséra Guye Ritchieho, který je pověstný svou typickou ironií a humorem z úspěšných filmů Sbal prachy a vypadni nebo Podfu©k. Pokud jde o Holmese, svůj stín Ritchie nepřekročil. Z jeho rukou vyšlo dílko značně nezralé, sloužící především zábavě než umění. To, čeho se dočkáte, je Holmesův Londýn viděný optikou počítačových her, a občas zalitujete, že dobový kontext se sebou nepřináší mohutnější výbuchy a drsnější přestřelky.

V pátek 29. ledna si připomeneme 150. výročí narození ruského spisovatele Antona Pavloviče Čechova. Vltava proto v sobotu odvysílá ve 14 hodin rozhlasovou adaptaci jeho Tří sester. Několik Čechovových povídek bude náplní vltavských Stránek na dobrou noc ve 23 hodin ve čtvrtek, v sobotu a v neděli. V neděli v 19 hodin na Vltavě nás v rámci Čajovny čeká premiéra rozhlasové hry Kateřiny Jonášové Kopule. O hodinu později pak Praha bude vysílat adaptaci kriminálního příběhu Ignáta Herrmanna Kapustův případ.

Mladý nezávislý brněnský Buranteatr, který tvoří především nedávní absolventi JAMU, považuje Tennessee Williamse za autora sobě blízkého. Koneckonců svůj divadelní život zahajoval zhruba před pěti lety právě jeho Tramvají do stanice Touha. Snad i proto si „Burani“ vybrali Williamsovo rané komorní drama, v němž se silně odráží Williamsův životní příběh. Ten je vystavěný kolem otázky, která se podle programu stala i heslem inscenace: „Jak se dostat ze zatlučené rakve a nevyrvat ani jeden hřebík?“ Neboli jak napravit svůj zpackaný život a neublížit lidem, které máme rádi?

Ve druhých lednových (a zároveň druhých letošních) hudebních novinkách se tentokrát nebudeme věnovat pozvánkám na hudební akce, ale spíše se zaměříme na pikantnosti z hudebního světa. Blíží se předávání cen Grammy, některé kapely chystají zajímavé projekty a hudební diskuze víří vydaná, ale i teprve chystaná alba.

„Poezie pro mě není hra, ale způsob existence,“ říká na jednom místě básnířka Tereza Riedlbauchová. Že to nejsou jen planá slova, o tom svědčí i její poslední sbírka Don Vítor a jiné básně – upřímnost, otevřenost, dotýkání se těch nejtajemnějších zákoutí duše, to jsou jedny z nejsilnějších momentů její poezie. O tom, co pro ni poezie znamená, jak těžké je být básnířkou, o poezii domácí i zahraniční, ale i o Paříži a Sorbonně, to vše a mnohem více se můžete dočíst v tomto rozhovoru.

„Do Prahy jsem přijela z Varšavy. Přivedla mě sem láska,“ říká Mirela Zukal, majitelka galerie U Zlatého kohouta. Sedíme spolu nad hrníčky kávy a já obdivuji malby a objekty v malé „přijímací“ místnosti v úrovni země. Hlavní část galerie se totiž rozkládá dole ve sklepení. Mirela Zukal působí vstřícně a její čeština je okořeněná polským přízvukem.