U příležitosti spuštění 5. ročníku přehlídky asijských filmů FILMASIA, která se odehrává ve dnech 3. – 6. prosince 2009 v kinech Aero a Světozor, jsme se rozhodli vyzpovídat Jiřího Flígla, hlavního dramaturga festivalu, filmového publicistu a editora českých stránek o asijském filmu Rejže.cz. Mluvili jsme o filmech, zemích i penězích…

Konec roku se nezadržitelně blíží a s ním i vánoční svátky, na které se těší nejeden z nás. Vánoce jsou svátky pohody a klidu (vynecháme-li úkliduchtivé hospodyňky), proto k nim neodmyslitelně patří také dobrá kniha. Pokud ještě nemáte nakoupené vánoční dárky, můžete načerpat inspiraci na nákup dárečků pro své blízké třeba právě z knižních novinek, které vám tento měsíc představíme.

Výtvarná rubrika Nekultury.cz by vám v budoucnosti ráda představila některé (nejen) pražské galerie – velké i malé, známé, a třeba i ty úplně nové. Jako první kývla k rozhovoru Jana Böhmerová, ředitelka Leica Gallery Praha (Školská ul. 28, Praha 1). Tato komorní galerie, která se specializuje na fotografickou tvorbu, je spojená s útulnou kavárnou. V galerii visí fotografie Roberta Vana, v kavárně voní čerstvé espreso a zázvorový čaj.

„Proč nejsem Bella?!“ ptají se náctileté fanynky romantické teenagerovské ságy Stmívání, jejíž druhý díl s tajuplným názvem Nový měsíc právě běží v českých kinech. Všechny do jedné by totiž chtěly být na místě pohledné středoškolačky, do které se zamiloval nadpozemsky krásný upír Edward.

Tématem jedné z nejslavnějších komedií charakterů v dějinách dramatického textu, Molièrovy hry Tartuffe, je především manipulace. Režisér Jan Frič ve spolupráci s dramaturgyněmi Lucií Ferenzovou a Ivanou Slámovou dokázal, že kontinuitu a závažnost tohoto jevu lze snadno udržet a obhájit, i když bude mít podobu Valmonta od Bobří řeky kříženou s normalizační estrádou, koncertem bratří Nedvědů a besídkou divadla Sklep.

Rebelsky laděná bluesrocková smršť z Mali, Tinariwen, strhla nedávno téměř všechny milovníky world music, kteří se za touto světově známou hudební formací s téměř třicetiletou historií vydali přímo do pražské Roxy. 11. listopadu zde Tinariwen (v překladu „opuštěné místo“) konečně rozbalili své nádobíčko a již s první písní se společně s publikem vydali napříč proslulou saharskou pouští.

Re-romantic jako noví romantici nebo jako návrat k tomuto směru. Jeho znaky se neustále znovu vynořují, protože kořeny těchto pocitů sahají hluboko do minulosti. Koncepce výstavy je jasná, realizace však rozpačitá. V čem hledat problém?