Jeho jméno si nezískává pozornost skandály, excesy ani provokací. Tento malíř přitahuje zájem milovníků umění především svým dílem. Jeho tvorba je natolik specifická, že přiměla teoretiky k vytvoření nové kategorie: vizionářský expresionizmus.

Je tu nový rok a s ním i nové tipy na měsíc leden. Tentokrát jsou trošku chudší, hlavní příčinou asi je, že většina divadel má přes Vánoce prázdniny, a tak nestíhají zkoušení a přípravy na premiéry. Minulý měsíc jsem se také zmínila o kritické situaci pro Pražské komorní divadlo. S potěšením říkám, že instituce bude pokračovat i nadále, bohužel však se značně nižší dotací, než kterou by bylo třeba na její rozvoj, a také se značnými finančními ztrátami, ke kterým došlo v době nejistoty. Nyní už mi jen dovolte popřát vám krásné čtení a spoustu výjimečných kulturních zážitků ve dnech příštích.

Z nepřeberného množství alb, s kterými nás konfrontoval rok 2009, jsem vybrala možná pro někoho ne tolik známou elektro-taneční záležitost z Apeninského poloostrova, dále jednu house-techno formaci z Britských ostrovů a do třetice rebelskou world music formaci ze saharského prostředí.

Výstava Od Botticelliho k Tizianovi v budapešťském Muzeu krásných umění nabízí malířská esa italské renesance. Leonardo, Rafael plus dvě hvězdná jména z názvu výstavy a další… od každého alespoň pár kousků. Přitom nejde o vyčerpávající pochod kilometry muzejních chodeb – výstava je sice rozsáhlá, ale kompaktní a ostře působivá.

Docela těžká volba, vybrat tři nejlepší alba za uplynulý rok. Zvlášť proto, že hudbu většinou poslouchám online, live, jako singly nebo remixy a ne moc často po albech. Má tři nejlepší alba jsou tedy ta, která jsem byl schopen přijmout úplně celá se vším všudy. Až teď jsem si všiml, že jsou to pokaždé dvojky.

Od svého kolegy a nekulturního šéfredaktora Vaška Bartoše dostávám poslední dobou samé zajímavé, ale čím dál tím náročnější úkoly. Tentokrát mne upozornil na zajímavý projekt „Let číslo 321“ divadelní společnosti Kulich, pod nímž je (mimo jiné) podepsán i bývalý šéfredaktor Nekultury Ladislav Karpianus. Dávají to prý Na Prádle a mělo by mě zajímat, jak vypadá hra z pera recenzentova. Inu, rozhodl jsem se to prozkoumat.

Se začínajícím Britským rokem začíná na Vltavě také repríza úspěšného cyklu všech Shakespearových sonetů. Pořad, ve kterém uslyšíte českou i anglickou verzi každého sonetu, trvá 9 minut a vysílá se každý všední den ve 13.30. S novým rokem čeká posluchače také několik změn. Radiožurnál zavádí staronový pořad se staronovým názvem Radiofórum, a to v neděli po 17. hodině. Praha se vrací k vysílání rozhlasových her v neděli večer a Vltava mění název pořadu Spektrum na Mozaiku. Ta se tak vysílá nejen ráno od 7 do 9, ale také od 15 do 16 hodin.