Kdo sleduje tvorbu současné české dramatičky Magdaleny Frydrych Gregorové dlouhodobě, nemůže než kvitovat explikativní podtitul jejího nového kusu s názvem Teď – navždy (barová miniatura), inscenovaného režisérským tandemem SKUTR v prostorách A-studia Rubín. Všechny její dosavadní texty jsou totiž miniaturami svého druhu. Autorka zalidňuje své hry detailně charakterizovanými postavami, jejichž repliky nám dávají tušit tragédie minulosti na drobnokresbě jediné věty, jediného slova, jediného okamžiku. A můžete si být jisti, že v nich nikdy nic není takové, jakým se to zprvu jeví být.

Ve čtvrtek bude Štědrý den a rozhlas nabídne na Vánoce spoustu svátečních pořadů. Stanice Praha odvysílá pět pohádek. Kromě Sněhové královny v sobotu ve 20 hodin se budou vysílat v tradičních 13 hodin od čtvrtku do neděle každý den. Navíc zařadila Praha na štědrodenní odpoledne po 15. hodině Komedii o hvězdě Jana Kopeckého. Jde o rozhlasovou verzi lidové hry o narození Páně. Vltava připravila na Štědrý večer ve 21.30 jesličkové mysterium současného maďarského básníka Szilárda Borbélyho Dokud jezule v srdcích spí. Z hudby nebude na Vltavě chybět tradiční Rybovka, Serenáda Josefa Suka ani Pastorální symfonie Ludwiga van Beethovena. A za zmínku stojí také premiéra rozhlasové rekonstrukce inscenace Divadla Husa na provázku (Velice) modrý pták Maurice Maeterlincka. Režii (i rozhlasovou) má Vladimír Morávek.

U nahrávek mluveného slova je jedním z nejdůležitějších kritérií hodnocení jednoduchý fakt, zda onu nahrávku vydržíte poslouchat komplet do konce. Ale ne pouze jednou, alespoň pětkrát. Padá-li tedy na CD prach a vy ho umanutě opakovaně vkládáte do přehrávače, abyste si nakonec pamatovali vždy jen prvních pět vět, nepůjde o žádnou velkou hitovku. V případě dramatizací dvou detektivních povídek Agathy Christie Krysy a Modrý muškát je to jiné, zamilujete si je, ale ne hned na první poslech: nejprve vám přijdou docela dobré, ale zase nic moc extra, avšak po čase se k nim vrátíte, postupně si zapamatujete úryvky dialogů, uvědomíte si, do jakých promyšlených detailů jsou povídky dotaženy, až nakonec zjistíte, že je znáte téměř zpaměti. A je to!

Anotace k představení Svrbí v malostranském Rubínu může leckoho zmást. Píše se v ní totiž o boji za ženská práva a obludné společnosti řízené muži, což může zavádět k myšlenkám na feminizmus. Realita je ale přesně opačná, Svrbí je prošpikováno machizmem jako časopis Maxim.

Maďarští Pannonia Allstars Ska Orchestra (PASO) mají doma reputaci asi jako u nás Sto zvířat, Fast Food Orchestra a Prague Ska Conspiracy dohromady, protože další kapely hrající ska za nimi zůstávají hodně pozadu. Ostatně, PASO vznikli před sedmi lety s jednoznačným cílem být ti nejlepší.

Představit zakladatele strukturalismu komiksovou formou se zdá být dobrý nápad. Už jenom proto, že by taková kniha mohla přilákat i ty čtenáře, kteří by jinak nenašli dost odvahy k tomu, aby se dozvěděli, že antropologie není archeologie. Ve skutečnosti kniha ale žádný komiks není, alespoň ne v klasickém stylu s Fifinkou a Myšpulínem. Je to prostě knížka o Lévi-Straussovi, ve které je hodně obrázků, na nichž jde občas postavám od úst bublina s textem.

Myšlenka ztvárnit na divadle rozsáhlou a rozvětvenou knihu Rok na vsi autorské dvojice Aloise a Viléma Mrštíkových zavání megalomanstvím. V této románové kronice se objevují desítky postav a mikropříběhů, u nichž jen těžko můžeme hovořit o nějaké ústřední linii. Volná kompozice knihy je scelena jen jednotným místem událostí – moravskou vesnicí Habrůvkou a strukturována dobou děje – jedním kalendářním rokem. Ostatně prvotním záměrem bratří Mrštíkových bylo realisticky zobrazit život obyčejné (byť úpadkové) moravské vesnice se všemi lidskými aktivitami, jež jsou s jednotlivými ročními obdobími spjaty.