Paramnézie čili porucha paměti. Projevy: narušení přesnosti a jistoty. Pacient: Jan Šerých. Na první pohled nevykazuje známky této choroby. Vzpomínky osvětluje barvitě, geometrická přesnost obrazů a instalací velmi dobrá, jistota, s níž vstupuje do světa umění, přesvědčivá. Kde vězí problém? I přesto, že Paramnézie Jana Šerých již není v aktuálním stadiu, stojí za zmínku. Upřímně řečeno, jeho „choroba“ jej natolik nesužuje. Naopak se z ní rozhodl výtvarně těžit.

„Otvírám se lidem / a oni se otvírají mně / sypou se perly, rubíny, drahokamy / otvírám se až tak / že mi pukají tepny / proudí z nich zlatá krev / Všichni jenom na chvíli / zastiženi ve svých samotách.“ Jak příznačné verše pro charakteristiku poezie Terezy Riedlbauchové – otevřenost erotická a citová se mísí se symbolickými obrazy i odevzdanou melancholií. Poezie mladé básnířky v nejnovější sbírce odhaluje řadu svých neznámých podob, která z nich je ale nejopravdovější?

Měsíc uplynul jako voda a je tu další série divadelních tipů z Prahy. Krom uvedených premiér mám pro vás jednu bonusovou pozvánku. Fresh Film Fest ve spolupráci s Českou televizí uvádí v Divadle Na zábradlí retrospektivu Petra Lébla coby Ozvěny Fresh Film Festu v Karlových Varech. Malá ochutnávka byla k vidění již na letošní Next wave. Nyní probíhá každý čtvrtek od 8. 10. do 3. 12. a můžete ještě zhlédnout záznamy Léblových inscenací Fernando Krapp mi napsal dopis (5. 11.), Léčba neklidem – Divadlo Čmukaři z Modřišic / Listopadová noc (12. 11.), Racek (19. 11.) a Ivanov (3. 12.). Vstupné vždy 30 Kč.

Američan Steven Ellison (aka Flying Lotus) je jeden z nejzajímavějších umělců naší doby a jeden z těch mála šťastlivců, kvůli nimž se zavádí nové pojmy v žánrovém kulinářství. „Wonky“ je tím magickým slůvkem. Jedná se o delikátní zahradní salát, složený ze zvuků, jejichž kořeny jsou rozmáchlé v abstraktním hip hopu, dubstepu, „švihlé“ elektroniky nebo jazzu. Ellison, coby první umělec z L.A. podepsaný pod Warpem, dokázal, že i v dnešní době lze být originální, ale přitom neuvěřitelně strhující.

Společnost Člověk v tísni a lidskoprávní festival Jeden svět chystají nový projekt Dějiny, film a lidská práva, který si klade za cíl posílit výuku lidskoprávní problematiky prostřednictvím dokumentárního filmu a její zavedení do vysokoškolských osnov. Projekt je zaměřen především na studenty posledních ročníků magisterských studií a doktorandy působící na katedrách práva, historie, mezinárodních vztahů a jiných společenskovědních oborů. Součástí letošního projektu bude týdenní seminář na konci listopadu, jehož výstupem by měla být podoba konkrétních filmových seminářů pro nadcházející letní semestr.

Letní filmová škola 2009 – jubilejní ročník podle pořadového čísla, druhý ročník po „reinkarnaci“ festivalu spojené s odchodem Jiřího Králíka. Do Uherského Hradiště se také letos na přelomu července a srpna sjeli vedoucí filmových klubů, vysokoškolští pedagogové, studenti oborů více či méně souvisejících s kinematografií a samozřejmě také diváci filmově-vzdělávacími zkušenostmi nepolíbení, pro něž není „filmovka“ povinností, ale příjemnou zábavou a šancí v nemnoha dnech zhlédnout mnoho filmů.

Dřevěná mysl, coby název knihy autora, který má nejlepší za sebou, by mohl znít jako jakési postěžování. „Už mi to tak nemyslí, a tudíž ani nepíše,“ zdálo by se, že chtěl Vaculík říct. Naštěstí je to skutečně jen zdání. Jednak jsou to slova, kterými Vaculík uzavřel svou předchozí knihu fejetonů, jednak je v tom jisté poselství: Dřevo je živé. Jde to říct i lakonicky. Prostě své texty vymýšlel při zimním sekání větví, kdy každý odseknutý klacík připodobňuje ke stejně tak odlétající myšlence.