Hrou Klauni a vlastenci Jiřího Justa zahájí stanice Vltava v úterý ve 21.30 nový cyklus Český podzim. Klauny a vlastence ale rozhlas za dramaturgie Ivana Škapy natočil už v roce 1982, vysílali se ale až na konci listopadu 1989. K poslechu lze doporučit také původní rozhlasovou hru Daniely Fischerové Andělský smích ve čtvrtek ve 20 hodin, opět na Vltavě, stejně jako v sobotu ve 20.05, ale na Praze čtyři monology o lidském i uměleckém osudu Emy Destinové Commedia Finita. Autorkou je Viktorie Hradská a účinkuje Jiřina Jirásková. A čekají nás hned dvě premiéry rozhlasových her: V sobotu ve 13:05 s reprízou v neděli ve 20:05 na Praze to bude Malý cizinec Terezy Charvátové a v neděli v 19 h na Vltavě Tvůj děda Martina Františáka v autorově režii. A určitě za poslech stojí také Hrátky s čertem Jana Drdy. Vysílá je Vltava v sobotu od 14 h.

Největším vzorem režiséra Karla Janáka je Oldřich Lipský. Oldřich Lipský natočil úspěšný dětský film Ať žijí duchové! (1977). Karel Janák natočil dětský film Ať žijí rytíři!, který se pravděpodobně také stane úspěšným. Oba snímky jsou o tom samém – o statečných dětech bojujících na starém hradě, kde někdy straší, proti zlu. Janák se nejspíš drží čínské zásady, že dokonalosti se dosahuje jedině přes kopírování starých mistrů. A dá se říct, že Janák kopíruje velice dobře, a to tak dobře, že nevadí, že kopíruje. Jeho verze Ať žijí… potěší a rozesměje jak děti, tak rodiče, což je u dětského filmu nejdůležitější.

Nedělní odpoledne minulého týdne patřilo v Disku souboru DRED a jejich dlouholetému projektu Dekalog. Inscenační projekt o deseti částech, který si pohrává s biblickými tématy a křesťanskými motivy a který je ve své podstatě založený na principu chudého divadla Jerzy Grotowského, představil svou polovinu – prvních pět různě dlouhých inscenací.

Sir Patrick Wolf. Zvukový šlechtic a mistr obleků. Je to ještě freak-folk s keltskými motivy, nebo už intimní electropop? Patrick stojí všeobjímajíc rozkročený stejně tak, jako když neví, zda je heterák, nebo gay. On totiž ví, co je. On je Patrick Wolf.

Do Domu pánů z Kunštátu přivál chladný vítr ze severu vizi architektury a designu. Konkrétně se jedná o tři tvůrce střední generace, architekty Samiho Rintalu a Dagura Eggertssona a interiérového architekta a designéra Samuli Naamanku. Všichni do posledního puntíku naplňují představu o skandinávském designu. Jejich práce se vyznačují obzvláštní citlivostí k přírodě, moderní elegancí a chtělo by se říci až chladnokrevnou jednoduchostí výrazu.

Filmový režisér Pavel Gőbl napsal svoji literární prvotinu ryze jako filmový scénář. Na tom není nic neobvyklého, scénáře se píší, filmy se točí, ale poté, co si dokončený scénář přečetl majitel literárního nakladatelství Dauphin, pan Daniel Podhradský, se věci daly rychle do pohybu. Pan nakladatel požádal autora, aby vzniklý scénář přepsal do knižní podoby – a jak se řeklo, tak se i za nedlouho stalo. Absolvent televizní a filmové režie ve Zlíně a Praze knihu napsal a na pultech vybraných knihkupectví se již několik měsíců můžeme setkávat s velmi kvalitní prvotinou, jež pro svého tvůrce získala literární cenu Magnesia Litera v kategorii objev roku.

V Divadle Petra Bezruče začala LOVEcká sezona a první na mušce se ocitla Divoká kachna. Terčem pozornosti diváků sledujících jevištní ztvárnění Ibsenova textu se stala především opulentní dekorace vtěsnaná do nevelkého kvádru a světlo fungující jako ústřední vyjadřovací i symbolický prostředek. Výraznou stylizací, zveličením trapnosti a efektivním zcizováním se Bezruči trefili do černého.