V kolika rozměrech vlastně existujeme? A v kolika bychom být mohli? Tápání nad těmito otázkami obvykle nejenže nepřináší kýžený výsledek, ale u většiny lidí ani potěšení z poznávání. Představa více rozměrů než našich obligátních tři plus jedna je natolik složitá a pro mozek spíše bolestivá, že jedno z nejlepších řešení, jak se s tím vypořádat, je jít od toho. Další z přijatelných řešení je přečíst si Hyperprostor od Michia Kaku.

Spojení hudby a poezie není neobvyklé. Méně často se ale setkáte s tak dokonalým spojením obou žánrů, jako se to podařilo v projektu Máj Pavla Fajta a Miroslava Wanka. S tímto projektem, jehož další podtitul zní Hudba slov a poezie rytmu, jste se mohli a můžete setkat na různých festivalech v průběhu celého roku.

Chlubit se, chlubit se, chlubit se! Proč to nedělat, když za to vaši přátelé stojí? Verbálně i neverbálně, pomocí slov či gest, prostřednictvím fotografie i diáře lze stvořit imaginární obrázek dotyčného. Že je málo barvitý? Tentokrát ne. Petr Nikl to nedovolí. Pravda, barevností sic neoplývají, zato charaktery jeho tváří jsou barvité nepřehlédnutelně. Niklův balzám na duši se značkou Moji přátelé uvedla na trh galerie Mona Lisa v Olomouci. Sortiment tohoto autora je k nahlédnutí až do 10. října 2009.

Jan Mikulášek se již nějakou dobu řadí k nejžádanějším českým divadelním režisérům. Pro své osobité vidění a nezaměnitelný rukopis bývá stále častěji oslovován, aby po svém přečetl a snad i nově vyložil stěžejní dramatická i literární díla. Z posledních jeho výrazných interpretací světové klasiky, které byly uvedeny na prknech některých (a bůhvíproč zatím jenom) moravských divadel, připomeňme např. rodinného Hamleta Husy na Provázku, munchovskou Hedu Gablerovou Národního divadla moravskoslezského či kritikou i diváky velebeného Evžena Oněgina v podání Divadla Petra Bezruče. Dalším kouskem ze série Mikuláškových výkladů stálic literárně-dramatického kánonu je i Oidipus Národního divadla moravskoslezského.

Hypnoxock je mladá nadějná dvojice ze Španělska produkující psychedelický trance plný působivých melodií a originálních nápadů. Album Synthetic Resurrection je jejich dlouhohrajícím debutem a vychází v těchto dnech u izraelského vydavatelství A. P. Records. Jak moc se jim jejich hudba povedla, o tom již recenze.

Být považován za romantického krajináře a zároveň předchůdce abstraktní malby zní trochu divně – ale přesně to se stalo anglickému malíři J. M. W. Turnerovi. Joseph Mallord William Turner žil v letech 1775–1851, takže abstrakce vypadá dost překvapivě, jenže – je to tak. Výstava v budapešťském Muzeu krásných umění (Szépművészeti Múzeum) dokonale zachycuje tu zvláštní vývojovou křivku. Přibližuje ji přitom logickým a věrohodným způsobem – vystavením Turnerových děl od rytin na náměty jeho kreseb přes krajinářské akvarely až k těm pozdním, atmosférickým obrazům.

Poslední dobou do kin každý měsíc nastupuje několik kousků z tuzemské provenience, ale tentokrát je okupace českými filmy dosti markantní. Dokumenty, dramata, komedie, všechno máme. Představíme si však jen dva potenciálně největší favority a zbytek doplácneme zahraničím.