Hudební festival Rozhlasový podzim sice skončil, ale rozhlas nám ještě dluží záznamy dvou festivalových koncertů. Svůj dluh splatí v pondělí a v úterý ve 20 hodin na Vltavě. Z rozhlasových her stojí za zmínku Panenka z porcelánu Magdaleny Frydrychové. Vysílat ji bude Vltava v úterý ve 21.30 v rámci Klubu rozhlasové hry. V sobotu večer pak hrou Celestina začne čtyřdílný cyklus her s Jiřinou Jiráskovou. Vysílá se ve 20.05 na Praze. A o 25 minut později začne Radiožurnál vysílat přímou rozhlasovou reportáž z kvalifikačního utkání o mistrovství světa Česko – Polsko.

Tentokrát jsme zůstali převážně na české půdě. Ono už je trochu tradicí, že zatímco příroda na podzim usíná, hudba a kultura obecně naopak vzkvétají. Těšit se tak můžete na jeden comeback a dvě hodně zajímavé a smysluplné akce. A na závěr i jedna, i když zahraniční, superskupina!

Galerie hlavního města Prahy před nedávnou dobou „vystartovala“ s přehlídkou současného mladého umění. V těchto dnech nabízí v prostorách Domu U Zlatého prstenu tvorbu studenta AVU Nikoly Čulíka, který se diváky snaží zaujmout velmi jednoduchými prostředky. Papírem a tužkou, stránkami vytrženými ze skicáku či linkovaného sešitu, svéráznými komentáři dění okolo a popisy duševních stavů, sexuality a tělesných vjemů.

V kolika rozměrech vlastně existujeme? A v kolika bychom být mohli? Tápání nad těmito otázkami obvykle nejenže nepřináší kýžený výsledek, ale u většiny lidí ani potěšení z poznávání. Představa více rozměrů než našich obligátních tři plus jedna je natolik složitá a pro mozek spíše bolestivá, že jedno z nejlepších řešení, jak se s tím vypořádat, je jít od toho. Další z přijatelných řešení je přečíst si Hyperprostor od Michia Kaku.

Spojení hudby a poezie není neobvyklé. Méně často se ale setkáte s tak dokonalým spojením obou žánrů, jako se to podařilo v projektu Máj Pavla Fajta a Miroslava Wanka. S tímto projektem, jehož další podtitul zní Hudba slov a poezie rytmu, jste se mohli a můžete setkat na různých festivalech v průběhu celého roku.

Chlubit se, chlubit se, chlubit se! Proč to nedělat, když za to vaši přátelé stojí? Verbálně i neverbálně, pomocí slov či gest, prostřednictvím fotografie i diáře lze stvořit imaginární obrázek dotyčného. Že je málo barvitý? Tentokrát ne. Petr Nikl to nedovolí. Pravda, barevností sic neoplývají, zato charaktery jeho tváří jsou barvité nepřehlédnutelně. Niklův balzám na duši se značkou Moji přátelé uvedla na trh galerie Mona Lisa v Olomouci. Sortiment tohoto autora je k nahlédnutí až do 10. října 2009.

Jan Mikulášek se již nějakou dobu řadí k nejžádanějším českým divadelním režisérům. Pro své osobité vidění a nezaměnitelný rukopis bývá stále častěji oslovován, aby po svém přečetl a snad i nově vyložil stěžejní dramatická i literární díla. Z posledních jeho výrazných interpretací světové klasiky, které byly uvedeny na prknech některých (a bůhvíproč zatím jenom) moravských divadel, připomeňme např. rodinného Hamleta Husy na Provázku, munchovskou Hedu Gablerovou Národního divadla moravskoslezského či kritikou i diváky velebeného Evžena Oněgina v podání Divadla Petra Bezruče. Dalším kouskem ze série Mikuláškových výkladů stálic literárně-dramatického kánonu je i Oidipus Národního divadla moravskoslezského.