Spolek Ztracená existence nenachází své uplatnění jenom v divadelní sféře, ale také na poli hudebním jako mužský sbor Vagyny Dy Praga, jenž sklízí úspěchy na mnohých festivalech. Parta vznikla v září 1999 ze studentů Gymnázia Přípotoční. Naštěstí konec střední školy neznamenal i rozloučení s divadelní činností. Spolužáci si založili vlastní soubor, který právě v sobotu 10. října oslaví 10. narozeniny.

V úterý v Praze začne festival …příští vlna/next wave…, který skončí v pondělí 12. října. Šestnáctý ročník opět představuje pražskému publiku nové a neotřelé tendence především v českém divadelním umění. Tentokrát festival přivítá také zahraniční soubory, například divadelní skupinu ORTO-DA z Izraele.

Hudební festival Rozhlasový podzim sice skončil, ale rozhlas nám ještě dluží záznamy dvou festivalových koncertů. Svůj dluh splatí v pondělí a v úterý ve 20 hodin na Vltavě. Z rozhlasových her stojí za zmínku Panenka z porcelánu Magdaleny Frydrychové. Vysílat ji bude Vltava v úterý ve 21.30 v rámci Klubu rozhlasové hry. V sobotu večer pak hrou Celestina začne čtyřdílný cyklus her s Jiřinou Jiráskovou. Vysílá se ve 20.05 na Praze. A o 25 minut později začne Radiožurnál vysílat přímou rozhlasovou reportáž z kvalifikačního utkání o mistrovství světa Česko – Polsko.

Tentokrát jsme zůstali převážně na české půdě. Ono už je trochu tradicí, že zatímco příroda na podzim usíná, hudba a kultura obecně naopak vzkvétají. Těšit se tak můžete na jeden comeback a dvě hodně zajímavé a smysluplné akce. A na závěr i jedna, i když zahraniční, superskupina!

Galerie hlavního města Prahy před nedávnou dobou „vystartovala“ s přehlídkou současného mladého umění. V těchto dnech nabízí v prostorách Domu U Zlatého prstenu tvorbu studenta AVU Nikoly Čulíka, který se diváky snaží zaujmout velmi jednoduchými prostředky. Papírem a tužkou, stránkami vytrženými ze skicáku či linkovaného sešitu, svéráznými komentáři dění okolo a popisy duševních stavů, sexuality a tělesných vjemů.

V kolika rozměrech vlastně existujeme? A v kolika bychom být mohli? Tápání nad těmito otázkami obvykle nejenže nepřináší kýžený výsledek, ale u většiny lidí ani potěšení z poznávání. Představa více rozměrů než našich obligátních tři plus jedna je natolik složitá a pro mozek spíše bolestivá, že jedno z nejlepších řešení, jak se s tím vypořádat, je jít od toho. Další z přijatelných řešení je přečíst si Hyperprostor od Michia Kaku.

Spojení hudby a poezie není neobvyklé. Méně často se ale setkáte s tak dokonalým spojením obou žánrů, jako se to podařilo v projektu Máj Pavla Fajta a Miroslava Wanka. S tímto projektem, jehož další podtitul zní Hudba slov a poezie rytmu, jste se mohli a můžete setkat na různých festivalech v průběhu celého roku.