Největším vzorem režiséra Karla Janáka je Oldřich Lipský. Oldřich Lipský natočil úspěšný dětský film Ať žijí duchové! (1977). Karel Janák natočil dětský film Ať žijí rytíři!, který se pravděpodobně také stane úspěšným. Oba snímky jsou o tom samém – o statečných dětech bojujících na starém hradě, kde někdy straší, proti zlu. Janák se nejspíš drží čínské zásady, že dokonalosti se dosahuje jedině přes kopírování starých mistrů. A dá se říct, že Janák kopíruje velice dobře, a to tak dobře, že nevadí, že kopíruje. Jeho verze Ať žijí… potěší a rozesměje jak děti, tak rodiče, což je u dětského filmu nejdůležitější.

Nedělní odpoledne minulého týdne patřilo v Disku souboru DRED a jejich dlouholetému projektu Dekalog. Inscenační projekt o deseti částech, který si pohrává s biblickými tématy a křesťanskými motivy a který je ve své podstatě založený na principu chudého divadla Jerzy Grotowského, představil svou polovinu – prvních pět různě dlouhých inscenací.

Sir Patrick Wolf. Zvukový šlechtic a mistr obleků. Je to ještě freak-folk s keltskými motivy, nebo už intimní electropop? Patrick stojí všeobjímajíc rozkročený stejně tak, jako když neví, zda je heterák, nebo gay. On totiž ví, co je. On je Patrick Wolf.

Do Domu pánů z Kunštátu přivál chladný vítr ze severu vizi architektury a designu. Konkrétně se jedná o tři tvůrce střední generace, architekty Samiho Rintalu a Dagura Eggertssona a interiérového architekta a designéra Samuli Naamanku. Všichni do posledního puntíku naplňují představu o skandinávském designu. Jejich práce se vyznačují obzvláštní citlivostí k přírodě, moderní elegancí a chtělo by se říci až chladnokrevnou jednoduchostí výrazu.

Filmový režisér Pavel Gőbl napsal svoji literární prvotinu ryze jako filmový scénář. Na tom není nic neobvyklého, scénáře se píší, filmy se točí, ale poté, co si dokončený scénář přečetl majitel literárního nakladatelství Dauphin, pan Daniel Podhradský, se věci daly rychle do pohybu. Pan nakladatel požádal autora, aby vzniklý scénář přepsal do knižní podoby – a jak se řeklo, tak se i za nedlouho stalo. Absolvent televizní a filmové režie ve Zlíně a Praze knihu napsal a na pultech vybraných knihkupectví se již několik měsíců můžeme setkávat s velmi kvalitní prvotinou, jež pro svého tvůrce získala literární cenu Magnesia Litera v kategorii objev roku.

V Divadle Petra Bezruče začala LOVEcká sezona a první na mušce se ocitla Divoká kachna. Terčem pozornosti diváků sledujících jevištní ztvárnění Ibsenova textu se stala především opulentní dekorace vtěsnaná do nevelkého kvádru a světlo fungující jako ústřední vyjadřovací i symbolický prostředek. Výraznou stylizací, zveličením trapnosti a efektivním zcizováním se Bezruči trefili do černého.

Po nějaké době příchází do kin film, který zdánlivě předvádí klasické atrakce v nové, zajímavé variaci. Dělá to takovým přitažlivým způsobem, že má člověk pocit skutečně svěžího vánku do vod stojaté kinematografické produkce. A to, co tenhle líbivý dárek zdánlivě nabízí, není zdaleka vše, co obsahuje uvnitř.