Do Domu pánů z Kunštátu přivál chladný vítr ze severu vizi architektury a designu. Konkrétně se jedná o tři tvůrce střední generace, architekty Samiho Rintalu a Dagura Eggertssona a interiérového architekta a designéra Samuli Naamanku. Všichni do posledního puntíku naplňují představu o skandinávském designu. Jejich práce se vyznačují obzvláštní citlivostí k přírodě, moderní elegancí a chtělo by se říci až chladnokrevnou jednoduchostí výrazu.

Filmový režisér Pavel Gőbl napsal svoji literární prvotinu ryze jako filmový scénář. Na tom není nic neobvyklého, scénáře se píší, filmy se točí, ale poté, co si dokončený scénář přečetl majitel literárního nakladatelství Dauphin, pan Daniel Podhradský, se věci daly rychle do pohybu. Pan nakladatel požádal autora, aby vzniklý scénář přepsal do knižní podoby – a jak se řeklo, tak se i za nedlouho stalo. Absolvent televizní a filmové režie ve Zlíně a Praze knihu napsal a na pultech vybraných knihkupectví se již několik měsíců můžeme setkávat s velmi kvalitní prvotinou, jež pro svého tvůrce získala literární cenu Magnesia Litera v kategorii objev roku.

V Divadle Petra Bezruče začala LOVEcká sezona a první na mušce se ocitla Divoká kachna. Terčem pozornosti diváků sledujících jevištní ztvárnění Ibsenova textu se stala především opulentní dekorace vtěsnaná do nevelkého kvádru a světlo fungující jako ústřední vyjadřovací i symbolický prostředek. Výraznou stylizací, zveličením trapnosti a efektivním zcizováním se Bezruči trefili do černého.

Po nějaké době příchází do kin film, který zdánlivě předvádí klasické atrakce v nové, zajímavé variaci. Dělá to takovým přitažlivým způsobem, že má člověk pocit skutečně svěžího vánku do vod stojaté kinematografické produkce. A to, co tenhle líbivý dárek zdánlivě nabízí, není zdaleka vše, co obsahuje uvnitř.

Tahle kniha není ve své postatě vůbec hloupá. A taky není o sexu – i když i o něj nakonec jde –, tahle kniha je o lásce. O obyčejné – avšak životně důležité – lásce, kterou musí člověk cítit sám k sobě, aby dokázal žít, prožívat, radovat se a skutečně milovat. Ono totiž: je mylné – i když často všude možně proklamované – se domnívat, že ten, kdo trpěl, trpí a trpět bude, je proto dobrým a morálně čistým člověkem.

Umělecký mág Petr Nikl hravě proplouvá nestálými vodami mnoha oborů. Brilantně se dokáže uplatnit ve výtvarné, divadelní, literární, hudební i filmové oblasti. Vystavuje obrazy, vystupuje v podivných performancích plných lasičkovitých zvířat, zpívá, hraje na mandolínu, píše a ilustruje knihy a neúnavně vymýšlí a instaluje většinou několik výstav najednou.

O některých filmech se mohou psát sebepochvalnější články, ale stejně to nepomůže svižnému tuzemskému uvedení. Třeba takový Milionář z chatrče, majitel osmi Oscarů, dorazil se zpožděním do kin, a nyní se značnou mezerou i na stříbrné placky. Zcela rutinní Krvavý Valentýn tu ale máme hned.