Je-li v popředí vašeho zájmu moderní architektura a toužíte-li proniknout hlouběji k pochopení současného stavu na tomto poli stejně jako na poli urbanismu, je právě pro vás určena následující publikace. Také za ni její autor obdržel cenu Královského institutu britských architektů (RIBA). Jen je třeba upozornit, že pro svou náročnost se kniha nehodí jako oddechové čtení na dovolenou.

U příležitosti oslavy 10. narozenin Ztracené existence je tu pro vás rozhovor s jedním z aktérů Ztracené existence – Alexandrem Guhou. Lexa je absolventem oboru kulturologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a zakladatelem životního stylu alkointelektualismu. V souboru zastává funkci herce, režiséra i autora. Je podepsaný pod inscenacemi Dentální rapsodie a Privátní mejdla. Také hraje v divadelním spolku Výhodná kráva a uměleckém spolku Empty Smile. Navíc pracuje jako dramaturg, scenárista a asistent programu v TV Óčko, „archivuje“ populární hudbu v Popmuzeu a zpívá ve VDP.

Režisérský tandem Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, působící pod zkratkou SKUTR, je známý svým zaujetím pro divadelní experimenty a v českých zemích nezvyklé kombinace činohry, tance a dalších výrazových prostředků. I v případě výběru textu Černé na bílém se tvůrci drželi svojí vize moderního divadla a pustili se ještě dál, než je u nich obvyklé. Podařilo se jim rozpohybovat osmnáctičlenný orchestr Berg a s jeho pomocí vytvořit divadelní podívanou, založenou na notovém zápisu a několika úryvcích textu v partituře.

Kdo si pamatuje na hity „Computer Camp Love“ či novější „Fa Fa Fa“ , ten se jistě rychle rozvzpomene na norské chlapce, zabalené v červených teplákovkách. Tato stylová new rave kapela nazývaná Datarock opět zaútočila na pulty s hudebními nosiči a připravila novou desku s příznačným barevným názvem Red.

Kaji se a omlouvám čtenářům Nekultury, kteří tu musejí stále dokola na hlavní stránce Nekultury sledovat jeden a ten samý letní úvodník. Skončila nám okurková sezona, a tak je o čem psát. V divadelní rubrice se na nás chystá festival Next Wave, ve filmové se pak můžete těšit na dvojrecenzi filmu Protektor, a navíc také na rozhovor s Marií Doležalovou. V divadle pak upozorníme na alkointelektuální mejdlo k desetiletému výroční Ztracené existence, a taky zkritizujeme nejnovější premiéru SKUTRů. V hudební rubrice jsme byli na koncertu Bregoviće, ve výtvarné rubrice se na nás chystá rozhovor s Petrem Niklem a článek o Designbloku.

Václav Bartoš

Téma problematiky české národní mentality se táhne dějinami naší kinematografie již od hvězdné éry let šedesátých. Režisér Marek Najbrt ostře obnažil tzv. „čecháčkovskou duši“ v debutu Mistři, kde dokonale využil mýtus Čechů, Moraváků a Slezanů jako hokejového národa. Ve válečné tragikomedii Protektor postupuje ve své analýze národní maškarády ještě dál.

Vydařený film Marka Najbrta o změně lidských charakterů, který je zasazený do doby protektorátu Čech a Moravy. Hana je úspěšná filmová herečka, která si užívá své postavení, Emil pracuje jako pomocník v rozhlasu. Dne 15. března 1939 se jejich role náhle vymění, Hana kvůli svému židovskému původu musí filmový svět opustit a zůstává uvězněna v bytě. Emil naopak posílí svou funkci a stane se populárním hlasatelem rozhlasu.