U příležitosti oslavy 10. narozenin Ztracené existence je tu pro vás rozhovor s jedním z aktérů Ztracené existence – Alexandrem Guhou. Lexa je absolventem oboru kulturologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a zakladatelem životního stylu alkointelektualismu. V souboru zastává funkci herce, režiséra i autora. Je podepsaný pod inscenacemi Dentální rapsodie a Privátní mejdla. Také hraje v divadelním spolku Výhodná kráva a uměleckém spolku Empty Smile. Navíc pracuje jako dramaturg, scenárista a asistent programu v TV Óčko, „archivuje“ populární hudbu v Popmuzeu a zpívá ve VDP.

Režisérský tandem Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, působící pod zkratkou SKUTR, je známý svým zaujetím pro divadelní experimenty a v českých zemích nezvyklé kombinace činohry, tance a dalších výrazových prostředků. I v případě výběru textu Černé na bílém se tvůrci drželi svojí vize moderního divadla a pustili se ještě dál, než je u nich obvyklé. Podařilo se jim rozpohybovat osmnáctičlenný orchestr Berg a s jeho pomocí vytvořit divadelní podívanou, založenou na notovém zápisu a několika úryvcích textu v partituře.

Kdo si pamatuje na hity „Computer Camp Love“ či novější „Fa Fa Fa“ , ten se jistě rychle rozvzpomene na norské chlapce, zabalené v červených teplákovkách. Tato stylová new rave kapela nazývaná Datarock opět zaútočila na pulty s hudebními nosiči a připravila novou desku s příznačným barevným názvem Red.

Kaji se a omlouvám čtenářům Nekultury, kteří tu musejí stále dokola na hlavní stránce Nekultury sledovat jeden a ten samý letní úvodník. Skončila nám okurková sezona, a tak je o čem psát. V divadelní rubrice se na nás chystá festival Next Wave, ve filmové se pak můžete těšit na dvojrecenzi filmu Protektor, a navíc také na rozhovor s Marií Doležalovou. V divadle pak upozorníme na alkointelektuální mejdlo k desetiletému výroční Ztracené existence, a taky zkritizujeme nejnovější premiéru SKUTRů. V hudební rubrice jsme byli na koncertu Bregoviće, ve výtvarné rubrice se na nás chystá rozhovor s Petrem Niklem a článek o Designbloku.

Václav Bartoš

Téma problematiky české národní mentality se táhne dějinami naší kinematografie již od hvězdné éry let šedesátých. Režisér Marek Najbrt ostře obnažil tzv. „čecháčkovskou duši“ v debutu Mistři, kde dokonale využil mýtus Čechů, Moraváků a Slezanů jako hokejového národa. Ve válečné tragikomedii Protektor postupuje ve své analýze národní maškarády ještě dál.

Vydařený film Marka Najbrta o změně lidských charakterů, který je zasazený do doby protektorátu Čech a Moravy. Hana je úspěšná filmová herečka, která si užívá své postavení, Emil pracuje jako pomocník v rozhlasu. Dne 15. března 1939 se jejich role náhle vymění, Hana kvůli svému židovskému původu musí filmový svět opustit a zůstává uvězněna v bytě. Emil naopak posílí svou funkci a stane se populárním hlasatelem rozhlasu.

Doby, kdy se Poezie naparovala na pomyslném piedestalu celé Literatury, jsou dávno pryč. Z výsluní ji vystrnadil Román a v současné době – kdo ví? I když se sbírky poezie často přesunuly v knihkupectvích do těch zastrčenějších rohů, kam návštěvníkova noha vstoupí spíše omylem než cíleně, je dobré probojovat se občas i tam. I kdyby jen proto, že je tam možné mimo všelijaké poklady najít i druhou sbírku mladého básníka Ladislava Puršla Mločí mapa.