Jen vzácně se přihodí, že vznikne text o architektuře, který je napínavým literárním dobrodružstvím. Mezi zářné výjimky jistě patří kniha Třeštící New York Rema Koolhaase. Uplatnění paranoicko-kritické metody, původního vynálezu surrealistů, na historii mrakodrapů na Manhattanu je nezaměnitelným autorským gestem. Od prvního vydání této knihy uplynulo více než třicet let. Rem Koolhaas se mezitím stal respektovanou postavou světové architektury. Nedávno, přesněji v roce 2007, konečně vyšel i český překlad.

Hlukový mág Masami Akita, známý pod uměleckým jménem Merzbow, vydává alba jako na běžícím pásu. Liší se postupy, barvou zvuku i propracovaností. Jedno z jeho posledních alb Camouflage patří k těm silnějším a živočišnějším příspěvkům jeho bohaté diskografie, která již činí něco okolo 300 alb.

Dá se udělat napínavý příběh s historickou záhadou jako lehké čtení s jemným humorem a bez nutnosti vymýšlet si zcela nereálné souvislosti? Dalo by se říct: „Ano, dá se, pane Browne, a netvařte se, že ne.“ Goetz ale jistě nenapsal Intriku po anglicku jenom proto, aby ukázal, proč se Šifra mistra Leonarda dočkala tolika kyselých úsměvů. Na druhou stranu – srovnání těchto dvou knih je jedna z věcí, která čtenáře napadne už po několika kapitolách.

Stage (pondělí 24. 8., 19.00–20.00) Port O'Brien z bavorského On3 festivalu
Američtí Port O´Brien si nás s deskou All We Could Do Was Sing nadobro získali. Sami nám často píšete, jak moc jste si oblíbili hymnu I Woke Up Today. Je nám tedy ctí nabídnout záznam jejich koncertu z loňského festivalu spřízněného bavorského veřejnoprávního rádia On3. Můžete si krom hymny Radia Wave poslechnout i rané verze písní z alba Threadbare, jehož vydání je v těchto dnech na spadnutí. Jestli máte rádi špičkový akustický indierock, v pondělí večer víte, co máte dělat. Poslouchat pořad Stage Radia Wave od 19 hodin.

Jeden za všechny, všichni za jednoho! Tři autoři, tři přátelství, tři přístupy. Sešli se, aby spojili své síly a odhalili výtvarné schopnosti. Odhodláni společně vystoupit a prokázat statečná srdce: zdařilo se. V olomoucké galerii Caesar se od 4. 8. 2009 ohání výtvarnou zbrojí Peter Jonckheere, Keith Bayliss a Petr Jochmann. Útočí společným nábojem – lidskou figurou a figurativními náměty. Avšak na rozdíl od Athose, Porthose a Aramise se tito současní hrdinové ubírají každý po svých stopách.

Charlie Straight. Ta skupina, na kterou jsem za posledních pár let tak nějak podvědomě slýchal samou chválu. Samé očekávání naplnění a tak… ale jen podvědomě. Mám na Charlie Straight napsat recenzi. Jó, proč né, říkal jsem si. Vyhrabu někde jejich první desku, seženu novou, porovnám a bude.

Vzhledem k místu narození (Vítkov, okres Opava) by se dala považovat za regionální umělkyni. K Opavě se dokonce vážou i její umělecké začátky, a to jmenovitě ke střední uměleckoprůmyslové škole. Její cesta za dalším vzděláním však vedla z regionu pryč: do Prahy na Akademii výtvarných umění, kde dala o svém výtvarném talentu znát veřejnosti už během studia, což umožnilo plynulejší a příjemnější nástup ze školy na uměleckou scénu.