Když se osmatřicetiletá začínající spisovatelka Catherine O’Flynnová snažila vydat svou prvotinu s názvem Co se ztratilo, dlouho to vypadalo, že neuspěje. Oslovila patnáct nakladatelů a pět agentů, ale všichni ji odmítli. Ne snad proto, že by její kniha nebyla dost dobrá, ale proto, že nezapadala do žádné žánrové škatulky. O’Flynnová se však nevzdávala, a když konečně našla nakladatele, situace se zcela obrátila. Za svůj debut posbírala několik literárních ocenění a již nyní se podle něj natáčí celovečerní film.

O oblíbenosti tohoto Shakespearova raného díla svědčí fakt, že v rámci Letních shakespearovských slavností bylo inscenováno hned dvakrát. Vedle verze Ivana Rajmonta hru nastudoval a na Slezskoostravském hradě vloni poprvé předvedl i digest ostravských herců vedený Peterem Gáborem.

Fresh Film Fest už dávno není pouze mezinárodní přehlídkou studentských filmů, v posledních dvou letech se soustředí i na mezinárodní debuty – v praxi první a druhé filmy nadějných filmařů. Celkově mohou diváci vidět během pěti dní v Karlových Varech 200 filmů, z nichž celá půlka jsou filmy nestudentské. Festival uvede 30 celovečerních filmů, mezi nimiž je řada předpremiér očekávaných zahraničních titulů, samostatnou sekci budou mít na festivalu i české a druhé celovečerní filmy.

Ten nezaměnitelný dvouznakový název patří jedné z nejznámějších a nejlépe vydělávajících kapel na světě. Jejich letošní turné představující novinkové album No Line On The Horizon bylo pojmenováno 360°. Kolotoč koncertních vystoupení obvykle provázených frenetickým křikem a zběsilým máváním transparenty se v Česku neroztočil. Nemáme vhodný stadion. Tisíce fanoušků proto začátkem srpna zamířily za svými irskými modlami do polského Chorzowa.

Trávím sice prázdniny doma v Hradci Králové, ale těch možností na výpady za kulturou je povážlivě mnoho. Filmem počínaje, přes nejrůznější divadelní festivaly a představení, po koncerty, hudební festivaly a výtvarné výstavy. Jen u nás v Hradci za posledních čtrnáct dní proběhla vernisáž soch z mezinárodního Hořického sochařského sympozia pod názvem Nábřeží sochařů, výtvarně-divadelní projekt Nábřeží vody a Nábřeží jazzmanů. Přestává tak platit, že by léto bylo na kulturu chudé a nebylo o čem psát.

Václav Bartoš

Když si Endre Friedmann vybíral ve třicátých letech pseudonym, postupoval podle principu osvědčeného v reklamě: nový produkt se hlavně musí podobat něčemu, co lidé znají. A tak se zrodil fotograf Robert Capa (jehož jméno připomínalo tehdejšího úspěšného amerického režiséra Franka Capru) a z jeho partnerky se stala Gerda Taro (se jménem připomínajícím herečku Gretu Garbo). Tak zní alespoň jedna z legend. Gerda Taro pak prý dokázala prosadit Capovy snímky a spustit jeho hvězdnou kariéru.

Jiráskův Hronov, každoroční žatva toho nejlepšího, co se na českých neprofesionalizovaných jevištích v uplynulém roce urodilo, přinesl letos množství inspirativních a oproti minulým letům také převážně nadprůměrných inscenací. Poslední ročník sedmé dekády festivalu naznačil posun zejména v dramaturgii nominovaných souborů.