Není snad notoričtěji známé divadelní hry, než je Shakespearův Hamlet. Široká mnohoznačnost jeho textu nabízí tvůrcům vždy bohatou možnost výběru a upřednostnění těch prvků, které si společenská situace aktuálně žádá. Zároveň je větší či menší míra redukcí při obsáhlosti a spletitosti Hamleta pro každou inscenaci téměř nutností. Provázkovští (režie Jan Mikulášek, dramaturgie Barbara Vrbová) si jako odpověď na tradičně svízelnou, přesto neopomenutelnou předběžnou otázku „o čem Hamleta hrát?“, dali odpověď, která je z finální verze jasně čitelná – soustředili se zejména na rodinné vztahy královského rodu.

Osm měsíců trvalo posouvání a odkládání šestého filmu o Harry Potterovi, mladém kouzelníkovi s výjimečným osudem. Velkolepé premiéry, megalomanská reklamní kampaň a půlnoční předprodeje nyní běží po celém světě. Obklopen nejlepšími kamarády i prudícími učiteli se slavný kouzelník znovu potkává s Lordem Voldemortem. V ohrožení černou magií a pod tíhou povinnosti zachránit kouzelnický svět Harry Potter stihne okusit romantiku i drogový rauš.

Tento způsob léta zdá se být poněkud nešťastným… To není můj povzdech, ale známé rčení z Vančurova Rozmarného léta. Vysílat se bude od pondělí na Vltavě jako Letní četba na pokračování v 8:25 ráno. Další četbu připravil od pondělí na 19:30 Český rozhlas Leonardo. Bude to vyprávění samotného Casanovy o jeho příhodách… A Leonardo také připravilo záznam přímého přenosu starý přesně 40 let. Znovu si tak v plném rozsahu můžeme připomenout první kroky člověka na Měsíci. My, co jsme tehdy poslouchat nemohli, protože jsme byli ve věku kojeneckém, se tak s rozhlasem můžeme přenést nejen v prostoru, ale také v čase. Vysílání bude v pondělí od 20 a repríza v úterý od 13 hodin.

Čtyři festivalové dny uplynuly jako voda v řece Ostravici a lávkou spojující její břehy se již husím pochodem nešinou návštěvníci jednoho z největších hudebních festivalů. Každý den přinesl znamenitý zážitek z různorodých oblastí hudebního světa. Stěžejní osu tvořila čtveřice interpretů Michael Nyman – Jamie Cullum – KTU – David Byrne.

Dnešním dnem vám přinášíme první část rozhovoru s debutantem na poli literárním, který již stihl obdržet Magnesii Literu – jak jinak než za Objev roku. Ale Pavel Göbl není v žádném případě takový nováček, jak se může zdát. Ve světě filmu je to ostřílený bard, jenž má za sebou vlastní režijní počiny a několik napsaných scénářů. Ale pojďme se raději věnovat právě jeho přístupu k literatuře.

Alšova jihočeská galerie v prostorách Hluboké nad Vltavou představuje tvorbu Michaela Rittsteina. Výstava nesoucí tajuplný název Vlhkou stopou (o vodu se dělím s hady) představuje práce jednoho z nejzajímavějších zjevů současné české malby. Do výstavy byla zařazena i raná díla z let osmdesátých, která započala vývoj, na jehož konci stojí plátna nejnovější.

„A byl jste taky u toho, když hořelo Národní divadlo v Praze? Ne, samozřejmě že ne, jak mě to mohlo napadnout! Vy byste ho přece uhasil a dějiny by se psaly jinak!“ Takhle si kdysi utahoval brněnský dramatik Pavel Trtílek z pana Rudolfa Růžičky. Zná ho každý, kdo má v Brně něco společného s divadlem. A kdo by ho čistě náhodou neznal, ten ať si zajde do Divadelního studia Marta nebo Městského divadla v Brně a pozorně se zadívá na – pro hasiče vyhrazené – místo v hledišti. Protože právě tam pan hasič bezmála padesát let sedí a mimovolně do sebe vstřebává, oděn přitom do modré uniformy, brněnskou divadelní historii.