Výstavy Čtrnáct S a DOXNANO! se odehrávají v lahodném prostoru pražského centra pro současné umění Dox. V lahodném, protože nedokončeném. Návštěvník se pohybuje po schodech z obnaženého betonu, po surově betonových podlahách, v sálech nerozředěných žádnými detaily. Žádné doplňky, římsy, svítidla, klimatizace. Nic tedy neruší. Jenom to umění – přesně tak, jak to má být.

Filmové soutěže jsou ve Varech v plném proudu. A soutěže samozřejmě nemohou zůstat bez porot – a v nich zasedají zajímavé osobnosti. Kolikrát jsou to skutečné filmové hvězdy. Jelikož však na festivalu zůstávají po celou dobu, nepůsobí jejich přítomnost exkluzivně a nevyvolává tolik mediální pozornosti. Navíc nepřijíždí s novým filmem. Ale myslím si, že stojí za to si představit alespoň členy hlavní poroty.

Rád bych napsal několik řádek o, na stránkách Nekultury neznámém, Zdeňku Janálovi. Svými kvalitními recenzemi, postřehy a vhledy do karlovarského festivalového dění zaujal už nejedno čtenářovo oko. Doposavad z Varů vycházely Deníky baťůžkáře – tedy články psané z pohledu běžného diváka festivalu, Zdeněk se však rozhodl na vlastní pěst vydat do novinářského zázemí festivalu a mít tak k hvězdám blíž. Večer si předpřipraví článek, aby jej během noci v novinářském centru dopsal, přidá své fotky z uplynulého dne a pak se vše vkládá na Nekulturu. Moc mu za jeho obětavou práci děkuji, už jen kvůli tomu, že si s takovým pracovním vypětím neužije festivalového křepčení jako ostatní diváci.

Václav Bartoš

Byla jednou jedna Marie, která pocházela z velice podivné rodiny, a byla jedna Aniela, která sice pocházela z jiné rodiny, ale v lecčems se jí podobala. Kromě nich byla i Jakuba se zvláštní nemocí. První se uměla proměnit, druhá se uměla zastavit, třetí si nepamatovala tváře – a všechny se měly tuze rády. No, možná ne tuze a možná ne tak zcela rády, ale rozhodně mezi nimi nějaké pouto bylo. A jaképak pouto? Inu, to už je trochu složitější.

Na počátku byl velkolepý plán natočit nezapomenutelné dílo. Životopis gangstera Johna Dillingera se měl stát hitem. Filmový časopis Empire jej označil za nejočekávanější snímek roku. Z kamene skutečné předlohy nakonec režisér Michael Mann vytesal mdlý kriminální thriller, který se filmem roku s největší pravděpodobností nestane.

Jako první se v hlavní soutěži objevil dánský snímek Martina Petera Zandvlieta Potlesk. Ten do svého celovečerního debutu obsadil herečku Papriku Steen. Obsazení hlavní role vysvětluje takto: „Paprika Steen byla klíčovým prvkem. Od začátku jsme ji chtěli pro tuhle roli. Byla psaná přímo pro ni.“ Film byl připravován v úzkém kruhu dlouholetých přátel – scénář napsal režisér se scenáristou Andersem Friethofem Augustem, produkce se ujal Mikael Rieks, jehož je Steenová manželkou. Ve filmu hraje i jejich malý syn Otto.

Sobotnímu festivalovému programu vévodila především světová premiéra filmu Dobře placená procházka. Pozornost připoutala především osobní přítomnost režiséra Miloše Formana. Film doprovodila početná delegace tvůrců – vedle režiséra spoluautor hry Jiří Suchý, dirigent Libor Pešek, kameraman Jan Malíř, střihačka Tonička Janková, hudební skladatel Marko Ivanovič, producentka Radka Kadlecová a dvě herecké zástupkyně – Dáša Zázvůrková a Tereza Hálová.