Před čtrnácti dny vyrazila naše fotografka Martina Věrčáková na bohnické Mezi ploty. Proměnila se v zuřivou fotoreportérku a nafotila, co se dalo. Z několika stovek fotografií pak vybrala ty, které jsme uveřejnili v naší fotogalerii. A abyste se k nim dostali a do fotogalerie proklikali, Martina Kotolová pro vás vybrala ty nejzajímavější fotografie, přes které můžete kliknout na větší originály, popř. při kliknutí na název hudebníka či kapely se dostanete do zmíněné fotogalerie. Už při pohledu na prvních pár jmen je vidět, že bude na co koukat – Dan Bárta & Illustratosphere, Wohnout, UDG…

Václav Bartoš, šéfredaktor

„Nic není nikdy uzavřené ani hotové. Poměr dokončenosti a jistoty je pouhá iluze“.

Robert Šalanda

Lyžaři, krajiny, gotika. A ještě zašifrovaný Robert Šalanda. To všechno pohromadě v olomoucké galerii Caesar, která pozřela elixír mládí a pěstuje si svěžího ducha. Šalandova výstava s názvem Zkus to znovu, třeba jsi se spletl není žádným omylem ani chybou. Právě naopak. Divákovi nabízí originalitu, tajemno a latentní hravost.

Název filmu Milk svádí k představě nějakého zapadlého mléčného baru, ale po přečtení anotace je jasné, že půjde o úplně něco jiného. Filmoví tvůrci vypráví životní příběh politika Harveyho Milka, bojujícího za práva homosexuální menšiny v Americe 70. let, kdy přetrvávala perzekuce gayů, a homosexuální učitelé měli být dokonce hromadně propouštěni ze škol. „Normální“ většina se totiž obávala, že jiné sexuální orientaci se lze naučit a že s homosexualitou přichází také mravní a duchovní pokleslost.

Největším zážitkem posledního dne byla kromě Sopránu ze slapské přehrady A studia Rubín (o něm píše Marek Lollok) komentovaná prohlídka Dolu Hlubina, který získal v roce 2002 status národní kulturní památky. Jeho správce – státní podnik Diamo usiluje o zanesení do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Doba, kdy Ostrava žila v zajetí industriální doby, je už nenávratně pryč a dnes se pro průmyslové objekty hledá nové využití.

Nabitý festivalový program v sobě skrýval jistá nebezpečí – současně probíhalo několik produkcí a bylo na divákovi, kterým dal přednost a případně na kterých setrval. Stál jsem o to, dokoukat i druhou polovinu představení v Divadle Petra Bezruče s názvem 1984, jenže to už v dole Hlubina dohrálo Divadlo Na zábradlí Pískoviště, a herci Národního divadla moravskoslezského Vladimír Polák a Petr Sýkora se s Vendulou Novákovou (pod společnou značkou PaS de Theatre) chystali zahrát svůj deset let starý dramatický kus Dva pod balkonem ve Veroně aneb Cyrano, Hamlet a Julie.

V prostorách bývalé kanalizační čistírny v Praze Bubenči se koná další interaktivní výstava projektu Orbis Pictus, Labyrint světla. Koncept exhibice volně inspirované myšlenkami Jana Amose Komenského vytvořili Petr Nikl a Ondřej Smeykal. Své objekty zde vystavuje také například Dan Hanzlík, Jiří Konvrzek, Ueli Seiler, Zdeněk Šmíd nebo Quido Sen.

Sobotní hudební „klání“ na hradbách Vyšehradu proběhlo v příjemně komorní, avšak lehce deštivé atmosféře. Židovské rytmy orchestru Šarbilach doprovázené bubnováním dešťových kapek na paraplata obecenstva vystřídalo vystoupení kapel Akáty s Jitkou Vrbovou a Standou Chmelíkem, Celula z New Yorku v čele s trumpetistou Laco Deczim a The Tap Tap Orchestra, skupiny složené ze studentů Jedličkova ústavu. Slaňování vozíčkářů, které probíhalo nad hlavami účastníků koncertu celé odpoledne, bralo mnohým divákům dech.