Poezie Kocoura, autora nejen básní, ale i povídek a fotografií, vás příjemně povznese a jeho vzletné veršování vás osvěží. Někdy čtenáře nechává hloubavě se zamýšlet a jindy, při čtení milostných děl, nezůstane vaše oko suché. Každý si určitě najde ten svůj šálek čaje, a pokud byste měli chuť přečíst si další Kocourovu tvorbu, můžete navštívit jeho vlastní publikační webové stránky www.rajumelcu.cz, kde dává prostor i jiným amatérským autorům psaného slova a fotografie.

Chybí zápletka? Peripetií, kolizí a krizí je ale dost a každý je zvědavý, jak tohle dopadne. Postavy nejsou postavy, protože herci nejsou herci – tady se na nic nehraje. Kdokoli z účinkujících by za sebe mohl vytáhnout někoho z hlediště a na představení by se nic nezměnilo. Což je v tomhle případě vyseknutím poklony a nikoli hodnocením profesionální úrovně. Místo nasazení divadelní masky zvolilo několik odvážlivců zcela opačný postup a hráli sami sebe.

Čtvrtý den fotbalového festivalu Zlomvaz cup obohaceného o pestrý divadelní doprovodný program je 16. květnem za námi, a tak i celé sportovně-kulturní klání pro tento rok skončilo. Výkop fotbalového míče při slavnostním zahájení byl doslova i pomyslně zahrán do té správné branky při neméně slavnostním zakončení v prostorách divadla DISK. Diváci zcela zaplnili hlediště a napjatě očekávali výsledky, které se letos vyhlašovaly již pošestnácté.

Konečně je jaro, děvčata odhalila kotníky (i kolena), chlapci nastavují záda slunci, park je plný psů, dětí a veselých skřehotavých zvuků. Nu tak: chceme vás pozvat do parku speciálního, vlastně mezi paneláky, kde to v těchto dnech ožívá tvůrčím zápalem, přátelskou atmosférou, barvami a pohybem. Street for art 2009.

Vážení, ona chvíle nastala! Katolická církev, po staletích boje o moc, podrazů, zvrhlosti, poprav, vražd a pogromů, bránění rozvoje lidstva a jiných ničemností, bude téhle noci připravena o hlavu a smetena z povrchu zemského! Pokud to ovšem nebude jinak ve filmu podle bestselleru milovaného i zatracovaného Dana Browna.

Na letošním festivalu divadelních uměleckých škol Zlomvaz (13.–16. 5.) se vyskytovaly výhradně dva fenomény – naprostý úspěch nebo propadák. Výhodou pro propadáky bylo, že většina z nich neměla přestávku, nešlo pak přesně určit, zda diváci odcházejí z představení znechucení či vyčerpaní, anebo zasaženi dech beroucím zážitkem. O té první skupině se bude ještě dlouho mluvit a kuloáry budou znít názvy inscenací jako Marnotratný syn, Své dny, Fucking generation, Nemá kocúr večně hody nebo jména herců Ondřej Bauer, Andreja Vozárová, Rebeka Poláková, Anna Schmidtmajerová (oceněni porotou za herecké výkony) a Alena Bazalová (Čurda do 30 vět s možností uvést v DISKu své vlastní představení).

Herečka a pedagožka Eva Salzmannová je známá především pražskému divadelnímu publiku a akademické obci Divadelní akademie múzických umění (DAMU), kde učí studenty herectví. Filmoví diváci ji mohou spatřit v Botě jménem Melichar (1985) nebo ve filmu Bolero (2004) a dalších (viz profil Eva Salzmannová). S Evou Salzmannovou jsme si povídali o její cestě k divadlu, studiu a vyučování na DAMU (o přijímacím řízení, způsobu výuky a její budoucí podobě, o úskalích vztahu student – pedagog).