Byla jednou jedna Marie, která pocházela z velice podivné rodiny, a byla jedna Aniela, která sice pocházela z jiné rodiny, ale v lecčems se jí podobala. Kromě nich byla i Jakuba se zvláštní nemocí. První se uměla proměnit, druhá se uměla zastavit, třetí si nepamatovala tváře – a všechny se měly tuze rády. No, možná ne tuze a možná ne tak zcela rády, ale rozhodně mezi nimi nějaké pouto bylo. A jaképak pouto? Inu, to už je trochu složitější.

Na počátku byl velkolepý plán natočit nezapomenutelné dílo. Životopis gangstera Johna Dillingera se měl stát hitem. Filmový časopis Empire jej označil za nejočekávanější snímek roku. Z kamene skutečné předlohy nakonec režisér Michael Mann vytesal mdlý kriminální thriller, který se filmem roku s největší pravděpodobností nestane.

Jako první se v hlavní soutěži objevil dánský snímek Martina Petera Zandvlieta Potlesk. Ten do svého celovečerního debutu obsadil herečku Papriku Steen. Obsazení hlavní role vysvětluje takto: „Paprika Steen byla klíčovým prvkem. Od začátku jsme ji chtěli pro tuhle roli. Byla psaná přímo pro ni.“ Film byl připravován v úzkém kruhu dlouholetých přátel – scénář napsal režisér se scenáristou Andersem Friethofem Augustem, produkce se ujal Mikael Rieks, jehož je Steenová manželkou. Ve filmu hraje i jejich malý syn Otto.

Sobotnímu festivalovému programu vévodila především světová premiéra filmu Dobře placená procházka. Pozornost připoutala především osobní přítomnost režiséra Miloše Formana. Film doprovodila početná delegace tvůrců – vedle režiséra spoluautor hry Jiří Suchý, dirigent Libor Pešek, kameraman Jan Malíř, střihačka Tonička Janková, hudební skladatel Marko Ivanovič, producentka Radka Kadlecová a dvě herecké zástupkyně – Dáša Zázvůrková a Tereza Hálová.

Zahajovací a závěrečný film festivalu bývá obvykle velkou neznámou. Bývají to filmy nejen dlouho očekávané, ale zároveň takové, které mohou oslovit široké publikum. Vždyť v sále sedí nejen filmuchtiví diváci, ale také řada sponzorů a jiných prominentů. Je tedy nutné se jim zavděčit a příliš nezatěžovat komplikovanějším či artovějším snímkem. Přesto by to měl být film kvalitní. V případě filmu Dar (The Greatest) debutující režisérky Shany Festeové jsem však na velkých pochybách, pokud jde o kvalitu snímku.

Festival byl oficiálně zahájen ve večerních hodinách. Před hotelem Thermal mohli diváci sledovat a poslouchat koncert bubenické skupiny Jumping Drums. Mocné zvuky bubnů ohlašovaly, že se blíží něco velikého, a sice 44. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Po bubenickém vystoupení, při kterém nechyběly ani melodie slavných hitů nedávno zesnulého Michaela Jacksona, se již pohledy návštěvníků ubíraly na přijíždějící limuzíny a na červený koberec.

Série festivalů pod souhrnným názvem České hrady patří v české kotlině k těm nejzajímavějším. Sice svým rozsahem a kapacitou návštěvníků nemohou konkurovat velkým festivalům, které v těchto dnech probíhají a probíhat budou, ale to není věc, která by organizátory trápila. České hrady totiž lákají na něco zcela jiného. A tím je bezkonkurenční atmosféra českých hradů, kterou umocňuje výběr hudebních interpretů.