Autorka této knížky a překladatelka z polštiny v jednom zve čtenáře své prvotiny na procházku jakousi středoasijskou republikou, kde se cizost okolního prostředí konfrontuje s věčností hor. Kámen-hora-papír je příběh o lásce, samotě, pochybách a hledání jistot. Je Bára Gregorová jen další z řady „fresh“ autorů na jedno použití, anebo v ní můžeme najít ony hledané jistoty?

Filmoví producenti rádi zastírají skutečnost, kličkují, snaží se diváka přesvědčit sliby v trailerech, že právě jejich film je ten, co jim do života přinese nový směr a u kterého nesmí chybět. Lež však mívá kratší jednu nohu, a tak existují dobří lidé jako my, kteří diváka ochrání před těmito zběsilými útoky a přes velmi jemný cedník rozdají propustky jen těm vyvoleným.

Čtyřicátník pocházející z Nizozemí se výrazně zapsal do povědomí veřejnosti před devíti lety svým debutem Pod kůží (česky vydaným v roce 2003). Ten aspiroval na Whitbreadovo ocenění a nenechal čtenáře na pochybách, že se setkáváme s nápadně originálním a vyzrálým autorem, což bezvýhradně potvrzuje také jeho nová kolekce povídek lákavých, „diskrétně frivolních“ názvů.

Galerie Caesar se po měsíci opět zatřpytila současným uměním, tentokrát v podání energického malíře: Zbyněk Sedlecký prošel malířskými ateliéry na pražské AVU, brněnské FAVU, absolvoval studijní pobyty ve Stuttgartu, Antverpách či Bukurešti. Svěží tvůrce prezentuje rozměrná plátna příjemně kontrastující s drobnými malbami. Výstava byla zahájena 7. dubna a potrvá do konce měsíce.

Divadlo Rity Jasinské oprášilo a v celovečerní verzi uvedlo svůj evergreen – Shakespearova Richarda III. Alžbětinská hra o jedné mocichtivé zrůdě, která kuje a uskutečňuje své pikle na anglickém dvoře, se tak konečně dostává nejen před mladé diváky (pro které byla dosud ve zkrácené verzi hrána), ale získává i rozsáhlejší, značně modernizovaný charakter. A je úplně jiná, než jak se v poslední době hrála.

Festival Stimul, 24. března 2009, divadlo Archa. Venku mráz, světlům hotelového bulváru to jiskření sluší. Mírným jazzem ve sluchátkách uklidňuji duši. V tašce mám špunty do uší – i tatínek zaslechl, že ten dnešní Japonec bude bolet. Jak to dopadlo…?

Akademická malba první poloviny 20. století. Toto spojení může v některých lidech vyvolávat nelibé asociace nebo dokonce hlasité odmítnutí. Už jste se ale někdy zamýšleli nad tím, jaká existuje spojitost mezi touto malířskou větví a dnešní popkulturou? Kde jsou její kořeny a v co vyústila nebo v co se transformovala? Nechte se inspirovat dosud opomíjenou součástí výtvarné kultury minulého století!