Na počátku byl velkolepý plán natočit nezapomenutelné dílo. Životopis gangstera Johna Dillingera se měl stát hitem. Filmový časopis Empire jej označil za nejočekávanější snímek roku. Z kamene skutečné předlohy nakonec režisér Michael Mann vytesal mdlý kriminální thriller, který se filmem roku s největší pravděpodobností nestane.

Jako první se v hlavní soutěži objevil dánský snímek Martina Petera Zandvlieta Potlesk. Ten do svého celovečerního debutu obsadil herečku Papriku Steen. Obsazení hlavní role vysvětluje takto: „Paprika Steen byla klíčovým prvkem. Od začátku jsme ji chtěli pro tuhle roli. Byla psaná přímo pro ni.“ Film byl připravován v úzkém kruhu dlouholetých přátel – scénář napsal režisér se scenáristou Andersem Friethofem Augustem, produkce se ujal Mikael Rieks, jehož je Steenová manželkou. Ve filmu hraje i jejich malý syn Otto.

Sobotnímu festivalovému programu vévodila především světová premiéra filmu Dobře placená procházka. Pozornost připoutala především osobní přítomnost režiséra Miloše Formana. Film doprovodila početná delegace tvůrců – vedle režiséra spoluautor hry Jiří Suchý, dirigent Libor Pešek, kameraman Jan Malíř, střihačka Tonička Janková, hudební skladatel Marko Ivanovič, producentka Radka Kadlecová a dvě herecké zástupkyně – Dáša Zázvůrková a Tereza Hálová.

Zahajovací a závěrečný film festivalu bývá obvykle velkou neznámou. Bývají to filmy nejen dlouho očekávané, ale zároveň takové, které mohou oslovit široké publikum. Vždyť v sále sedí nejen filmuchtiví diváci, ale také řada sponzorů a jiných prominentů. Je tedy nutné se jim zavděčit a příliš nezatěžovat komplikovanějším či artovějším snímkem. Přesto by to měl být film kvalitní. V případě filmu Dar (The Greatest) debutující režisérky Shany Festeové jsem však na velkých pochybách, pokud jde o kvalitu snímku.

Festival byl oficiálně zahájen ve večerních hodinách. Před hotelem Thermal mohli diváci sledovat a poslouchat koncert bubenické skupiny Jumping Drums. Mocné zvuky bubnů ohlašovaly, že se blíží něco velikého, a sice 44. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Po bubenickém vystoupení, při kterém nechyběly ani melodie slavných hitů nedávno zesnulého Michaela Jacksona, se již pohledy návštěvníků ubíraly na přijíždějící limuzíny a na červený koberec.

Série festivalů pod souhrnným názvem České hrady patří v české kotlině k těm nejzajímavějším. Sice svým rozsahem a kapacitou návštěvníků nemohou konkurovat velkým festivalům, které v těchto dnech probíhají a probíhat budou, ale to není věc, která by organizátory trápila. České hrady totiž lákají na něco zcela jiného. A tím je bezkonkurenční atmosféra českých hradů, kterou umocňuje výběr hudebních interpretů.

Opět je tu léto, čas prázdnin, a s ním jako každoročně karlovarský Mezinárodní filmový festival se svou náloží kvalitních snímků. Za 16 let pod vedením prezidenta festivalu Jiřího Bartošky a za uměleckého šéfování Evy Zaoralové si vydobyl velmi dobrou pověst a řadí se dnes mezi nejdůležitější festivaly svého druhu na světě – s kategorií A figuruje po boku filmových přehlídek jako Cannes, Berlín či Benátky.