Rodák ze Západního Sussexu, Antony Hegarty, přinesl za dobu svého působení do hudební branže tři desky a smyčcové kvarteto nabídl jako naprosto přirozenou součást popové muziky. Přesídlil do New Yorku a v řadě rozličných hudebních kolaborací (hostoval např. na albech Lou Reeda, CocoRosie nebo Rufuse Wainwrighta) dokázal svým fanouškům, že se umí měnit jako chameleon na slunci. Poznamenala nějak Antonyho variabilita i poslední album The Crying Light?

Rozhodně příjemná instituce. Budova sama jakoby pulzuje, plná světla, sem tam nepotlačený výkřik inspirace, sem tam rozbitý artefakt. Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (VŠUP) hrdě vystavuje výsledek dřiny, tápání a tvarování vizí svých studentů. Po designovém, příznačně červeném, a přesto barvami hýřícím Heinz Artu představila klauzurní práce. A v úterý 16. června se blýskne finálními produkty kreativních mozků (a duší) – začínají třítýdenní DIPLOMKY 2009.

Rostliny pučí na zdech. Světlušky dovádějí na stěnách. Ptačí zpěv doprovází hukot rozbouřené říčky. A přece nejsme v lese. Tedy ne doopravdy. To se jen příroda rozhodla dočasně změnit své sídlo. Šternberská galerie je v této době proměněna v hustou síť výtvarných krajin, které byly doslova „vypěstovány“ pod rukama citlivého a vnímavého Miloše Šejna. O tom, jak se píšou krajiny, vás přesvědčí Šejnova retrospektiva ve Šternberku, jež potrvá do 19. června.

Tentokrát si připomeneme 100. nedožité narozeniny vynikajícího herce Karla Högera. Poslechneme si třetí část cyklu Kohoutových her a od básníka Goetha si poslechneme hru Torquato Tasso. Ještě se vrátíme na Concertino Praga a na Pražské jaro. A taky si pomocí rozhlasového archivu připomeneme cestu prvního člověka na Měsíc.

Vítejte ve zcela jiném světě. Ve světě, jehož příroda vás ohromí svou vůní a živelným dechem. Život je jen odlesk dění v krajině obrazů a jejich zdánlivých zrcadlení. Lidé, kteří nejsou jen voskové figuríny, hrající své role na ponurých jevištích divadel bytí. Svět podle Pavly Medunové je jako pohádka, která má tisíce otevřených konců, a je jen na vás, kam až bude směřovat pocit prázdnoty, šílenství a možná i absolutní dokonalosti.

Před týdnem jsme vám přinesli recenzi inscenace Osmdesátdevět – Trenažér revoluce. Představení dne 17. května 2009 v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí navštívil i Václav Havel, jehož promluvy z polistopadových jednání v inscenaci také zaznívají. Po skončení představení byla krátká příležitost pana Havla při odchodu ze sálu požádat o zodpovězení dvou zvídavých otázek. Posléze jsem se dotázal také režiséra inscenace Jiřího Honzírka.

Připravili jsme pro vás novou rubriku, v níž každý týden nabídneme odlehčenou formou novinky z hudebního světa, které nás nějakým způsobem zaujaly. Doufáme, že zaujmou i vás!