Festival Apostrof má za sebou úspěšný 11. ročník. Setkání nezávislých amatérských, ale velmi zajímavých souborů se neslo ve zcela neformálním a přátelském duchu. Nabídka byla pestrá, o čemž svědčí drobná ochutnávka z pondělního menu 29. června. První na řadu přišlo brněnské seskupení Služebníci lorda Alfreda, tedy soubor studentů divadelní akademie JAMU s (téměř) non-verbálním představením SPÍŠ SE MNOU?, následovala maďarská variace na Sen noci svatojánské KARNEVAL, SVATEBNÍ HODY souboru Kompánia Th. Budakészy a pondělní program završil syrský soubor Al-Khareef s představením SAMOTKA.

Stage (pondělí 13. 7., 19:00–20:00) Martyn z festivalu Sónar 09 Pracovní pondělí, i když uprostřed letních prázdnin, je třeba řádně nakopnout. Pro tuto příležitost jsme si pro vás připravili ještě teplý set dubstepového DJ Martyna z letošního ročníku španělského festivalu Sónar. Holanďan, vlastním jménem Martijn Deykers se etabloval jako drum’n’bassový jezdec, který se po přestěhování do New Yorku vrhnul na dubstep a založil si vlastní vydavatelství 3024. Na něm vydal výborné autorské album Great Lengths a zařadil se tak do absolutní světové špičky tohoto undergroundově progresivního tanečního směru. Jeho hodinový set nakopne pondělní podvečer Stage Radia Wave od 19 hodin.

Výstavy Čtrnáct S a DOXNANO! se odehrávají v lahodném prostoru pražského centra pro současné umění Dox. V lahodném, protože nedokončeném. Návštěvník se pohybuje po schodech z obnaženého betonu, po surově betonových podlahách, v sálech nerozředěných žádnými detaily. Žádné doplňky, římsy, svítidla, klimatizace. Nic tedy neruší. Jenom to umění – přesně tak, jak to má být.

Filmové soutěže jsou ve Varech v plném proudu. A soutěže samozřejmě nemohou zůstat bez porot – a v nich zasedají zajímavé osobnosti. Kolikrát jsou to skutečné filmové hvězdy. Jelikož však na festivalu zůstávají po celou dobu, nepůsobí jejich přítomnost exkluzivně a nevyvolává tolik mediální pozornosti. Navíc nepřijíždí s novým filmem. Ale myslím si, že stojí za to si představit alespoň členy hlavní poroty.

Rád bych napsal několik řádek o, na stránkách Nekultury neznámém, Zdeňku Janálovi. Svými kvalitními recenzemi, postřehy a vhledy do karlovarského festivalového dění zaujal už nejedno čtenářovo oko. Doposavad z Varů vycházely Deníky baťůžkáře – tedy články psané z pohledu běžného diváka festivalu, Zdeněk se však rozhodl na vlastní pěst vydat do novinářského zázemí festivalu a mít tak k hvězdám blíž. Večer si předpřipraví článek, aby jej během noci v novinářském centru dopsal, přidá své fotky z uplynulého dne a pak se vše vkládá na Nekulturu. Moc mu za jeho obětavou práci děkuji, už jen kvůli tomu, že si s takovým pracovním vypětím neužije festivalového křepčení jako ostatní diváci.

Václav Bartoš

Byla jednou jedna Marie, která pocházela z velice podivné rodiny, a byla jedna Aniela, která sice pocházela z jiné rodiny, ale v lecčems se jí podobala. Kromě nich byla i Jakuba se zvláštní nemocí. První se uměla proměnit, druhá se uměla zastavit, třetí si nepamatovala tváře – a všechny se měly tuze rády. No, možná ne tuze a možná ne tak zcela rády, ale rozhodně mezi nimi nějaké pouto bylo. A jaképak pouto? Inu, to už je trochu složitější.

Na počátku byl velkolepý plán natočit nezapomenutelné dílo. Životopis gangstera Johna Dillingera se měl stát hitem. Filmový časopis Empire jej označil za nejočekávanější snímek roku. Z kamene skutečné předlohy nakonec režisér Michael Mann vytesal mdlý kriminální thriller, který se filmem roku s největší pravděpodobností nestane.