Od 4. června je v nově otevřené galerii Dvorak sec contemporary vystavena sbírka starších děl známého a kontroverzního umělce Davida Černého. Ten se proslavil zejména dílem Entropa, která je skládačkou všech zemí Evropské unie a byla sestavena v rámci českého předsednictví EU. Plastika, jejíž jméno obletělo svět, bude viset na odiv až do 4. ledna 2010 v pražském centru DOX.

Vymyslela malé černé koktejlky a střídmé kostýmky. Naučila ženy nosit kalhoty a oblékat se jednoduše. Stala se ztělesněním francouzské elegance a první dámou módního světa. Jaký byl osud Coco Chanel před vznikem legendárního salonu Chanel, nyní vypráví stejnojmenný životopisný snímek.

Hru Svatá země (Terre sainte) napsal v roce 2005 tehdy padesátiletý francouzský spisovatel alžírského původu Mohamed Kacimi. Nebyl na divadelním poli žádným nováčkem, jeho předchozí hru 1962 uvedla o čtyři roky dříve ve svém Théâtre du Soleil Ariane Mnouchkinová, Abrahámova zpověď byla první premiérou sezony 2002/2003 v Théâtre du Rond-Point. Do českého prostředí jej ale poprvé přivedl až překlad Jana Tošovského, kterého se režijně ujala Tošovského bývalá spolužačka a častá spolupracovnice (např. Štěstí dam v DISKu, Mlčenlivá na půdě pražského klubu Cross) Lucie Málková.

Rodák ze Západního Sussexu, Antony Hegarty, přinesl za dobu svého působení do hudební branže tři desky a smyčcové kvarteto nabídl jako naprosto přirozenou součást popové muziky. Přesídlil do New Yorku a v řadě rozličných hudebních kolaborací (hostoval např. na albech Lou Reeda, CocoRosie nebo Rufuse Wainwrighta) dokázal svým fanouškům, že se umí měnit jako chameleon na slunci. Poznamenala nějak Antonyho variabilita i poslední album The Crying Light?

Rozhodně příjemná instituce. Budova sama jakoby pulzuje, plná světla, sem tam nepotlačený výkřik inspirace, sem tam rozbitý artefakt. Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (VŠUP) hrdě vystavuje výsledek dřiny, tápání a tvarování vizí svých studentů. Po designovém, příznačně červeném, a přesto barvami hýřícím Heinz Artu představila klauzurní práce. A v úterý 16. června se blýskne finálními produkty kreativních mozků (a duší) – začínají třítýdenní DIPLOMKY 2009.

Rostliny pučí na zdech. Světlušky dovádějí na stěnách. Ptačí zpěv doprovází hukot rozbouřené říčky. A přece nejsme v lese. Tedy ne doopravdy. To se jen příroda rozhodla dočasně změnit své sídlo. Šternberská galerie je v této době proměněna v hustou síť výtvarných krajin, které byly doslova „vypěstovány“ pod rukama citlivého a vnímavého Miloše Šejna. O tom, jak se píšou krajiny, vás přesvědčí Šejnova retrospektiva ve Šternberku, jež potrvá do 19. června.

Tentokrát si připomeneme 100. nedožité narozeniny vynikajícího herce Karla Högera. Poslechneme si třetí část cyklu Kohoutových her a od básníka Goetha si poslechneme hru Torquato Tasso. Ještě se vrátíme na Concertino Praga a na Pražské jaro. A taky si pomocí rozhlasového archivu připomeneme cestu prvního člověka na Měsíc.