Vítejte ve zcela jiném světě. Ve světě, jehož příroda vás ohromí svou vůní a živelným dechem. Život je jen odlesk dění v krajině obrazů a jejich zdánlivých zrcadlení. Lidé, kteří nejsou jen voskové figuríny, hrající své role na ponurých jevištích divadel bytí. Svět podle Pavly Medunové je jako pohádka, která má tisíce otevřených konců, a je jen na vás, kam až bude směřovat pocit prázdnoty, šílenství a možná i absolutní dokonalosti.

Před týdnem jsme vám přinesli recenzi inscenace Osmdesátdevět – Trenažér revoluce. Představení dne 17. května 2009 v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí navštívil i Václav Havel, jehož promluvy z polistopadových jednání v inscenaci také zaznívají. Po skončení představení byla krátká příležitost pana Havla při odchodu ze sálu požádat o zodpovězení dvou zvídavých otázek. Posléze jsem se dotázal také režiséra inscenace Jiřího Honzírka.

Připravili jsme pro vás novou rubriku, v níž každý týden nabídneme odlehčenou formou novinky z hudebního světa, které nás nějakým způsobem zaujaly. Doufáme, že zaujmou i vás!

Před čtrnácti dny vyrazila naše fotografka Martina Věrčáková na bohnické Mezi ploty. Proměnila se v zuřivou fotoreportérku a nafotila, co se dalo. Z několika stovek fotografií pak vybrala ty, které jsme uveřejnili v naší fotogalerii. A abyste se k nim dostali a do fotogalerie proklikali, Martina Kotolová pro vás vybrala ty nejzajímavější fotografie, přes které můžete kliknout na větší originály, popř. při kliknutí na název hudebníka či kapely se dostanete do zmíněné fotogalerie. Už při pohledu na prvních pár jmen je vidět, že bude na co koukat – Dan Bárta & Illustratosphere, Wohnout, UDG…

Václav Bartoš, šéfredaktor

„Nic není nikdy uzavřené ani hotové. Poměr dokončenosti a jistoty je pouhá iluze“.

Robert Šalanda

Lyžaři, krajiny, gotika. A ještě zašifrovaný Robert Šalanda. To všechno pohromadě v olomoucké galerii Caesar, která pozřela elixír mládí a pěstuje si svěžího ducha. Šalandova výstava s názvem Zkus to znovu, třeba jsi se spletl není žádným omylem ani chybou. Právě naopak. Divákovi nabízí originalitu, tajemno a latentní hravost.

Název filmu Milk svádí k představě nějakého zapadlého mléčného baru, ale po přečtení anotace je jasné, že půjde o úplně něco jiného. Filmoví tvůrci vypráví životní příběh politika Harveyho Milka, bojujícího za práva homosexuální menšiny v Americe 70. let, kdy přetrvávala perzekuce gayů, a homosexuální učitelé měli být dokonce hromadně propouštěni ze škol. „Normální“ většina se totiž obávala, že jiné sexuální orientaci se lze naučit a že s homosexualitou přichází také mravní a duchovní pokleslost.

Největším zážitkem posledního dne byla kromě Sopránu ze slapské přehrady A studia Rubín (o něm píše Marek Lollok) komentovaná prohlídka Dolu Hlubina, který získal v roce 2002 status národní kulturní památky. Jeho správce – státní podnik Diamo usiluje o zanesení do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Doba, kdy Ostrava žila v zajetí industriální doby, je už nenávratně pryč a dnes se pro průmyslové objekty hledá nové využití.