Jako by si člověk vybavoval nějaké slovo a už už ho měl na jazyku – takový pocit se dostaví při vnímání obrazů Alberta Ràfolse-Casamady. A vůbec nevadí, že není jasné, jaké slovo by to mělo být.

Podobně krásná věta se málem vloudila do festivalového věstníku Obratel (což není žádný úsměšek, jen ukázka toho, v jakém vytržení redaktoři pracují a co všechno vychytají pohotoví korektoři). V něm můžete nalézt denní zpravodajství z festivalu divadelních uměleckých škol Zlomvaz. Ve své červeno-bílo-černé trikoloře zahrnuje produkci pražské DAMU, brněnské JAMU a bratislavské VŠMU. Díky snaze organizátorů zasvětit vždy jeden celý den příslušné oblasti (Čechy, Morava, Slovensko) se mohou účinkující na festivalu cítit jako doma.

Je jen málo divadelních počinů, které by tak intenzivně plnily periodika odlišnými recenzemi jako zatím poslední inscenace Činoherního klubu. Bůh masakru francouzské autorky Yasminy Rezy není geniálním dramatickým kusem. Ani jeho pražskou inscenaci nelze přijmout bez výhrad. Přesto text není plytký a je zábavně zpracován. A to není málo.

Po Michaelu Claytonovi, jednom z nejgeniálnějších filmových překvapení posledních let, se uznávaný scenárista Tony Gilroy opět posadil na režisérskou židli a přináší komplikovaný příběh agentů opačného pohlaví, korporací, romantiky, podvodů a stylové elegance, jako vystřižený ze staré školy.

Jistě jste si všimli toho boomu. Stromy v květu. Milenci na lavičkách. A ptačí sólisté. Sladěna s atmosférou probíhá tyto dny v galerii Langhans výstava emocí. Choreografie citů. Konceptem (a průvodním slovem) ji opatřil jmenovec jarního atributu, kurátor Jiří Ptáček.

Mikropříběhy dějin bývají často zajímavější než „velká vyprávění“ zaznamenaná v učebnicích historie. Dotýkají se nás osobněji, provokují nás, staví nás před otázky, na které se mnohdy hledá odpověď jen stěží. I proto existují vyprávění, i proto si lidé píší deníky, i proto je tak lákavé je číst. Memoárová kniha Můj Hostýn je prázdný je fiktivní koláží dopisů a deníkových záznamů, v níž se nejzásadnější události 20. století prolínají s příběhem obyčejných lidí.

Po Havlově Odcházení v podání Slovenského národního divadla byla v rámci brněnského festivalu Trialog uvedena inscenace hry britského dramatika Toma Stopparda Rock´n´roll. Na prknech Mahenova divadla se s ní představil činoherní soubor pražského ND, který tak svým dílem přispěl do přehlídky mapující nejvýznamnější momenty česko-slovenských dějin dvacátého století. Rock´n´roll jakožto „česká hra“ z rukou zahraničního autora (byť narozeného v bývalém Československu) poskytuje na příslovečnou „českou otázku“ pohled opravdu ojedinělý.