Román Rodová znamení, za který autorka obdržela významné francouzské ocenění Prix Fémina, retrospektivně provází čtenáře historií jedné rodiny od současnosti ke druhé světové válce. Na příkladu konkrétních postav je ilustrována zrůdnost německých rasových plánů. Retrospektivní rozvíjení příběhu dává autorce možnost pomalu odkrývat rodinná tajemství, která se spojí v logický celek až s posledním slovem románu.

Režisér Jakub Špalek sáhl po Ionescově kdysi šokujícím textu podle vlastních slov z určitého rozčarování nad nedostatkem současných „poctivě divadelních“ her. Plešatá zpěvačka, která svým uvedením v roce 1950 inspirativně ukázala jednu z možných podob divadla a předznamenala éru rozkvětu absurdní poetiky v dramatickém umění, je – nejen dle Špalkova názoru – nabitá spoustou atraktivních, divadelně plodných situací. Zároveň se jedná o text, který má i dnes potenciál vypovídat o soudobém světě.

V pátek 8. května oslavíme 64. výročí konce 2. světové války v Evropě. Na státní svátek připravil rozhlas některé mimořádné pořady. Hned dvě rozhlasové hry nabídne stanice Praha, a to Adresáta neznámého Kressmanna Taylora. Jde o rozhlasovou úpravu textu, který se k válce vztahuje. Praha pak ještě odvysílá dramatizaci Roku na vsi bratří Mrštíků s hudbou Jiřího Pavlici. Na Vltavě si v pátečním večeru připomeneme norimberský proces a už ve středu také vylodění v Normandii. Také hra Jiřího Suchého Doktor Johann Faust Praha 2, Karlovo náměstí 40 se vztahuje k válce. Vysílat se bude až v sobotu, stejně jako Smetanova Libuše. A z války je také hra Ludvíka Aškenazyho Piškot, kterou odvysílá v neděli stanice Praha.

Jaro je tady! A s ním alergie všeho druhu a několik zajímavých stříbrných placek, aby se nemocní nenudili. V dnešním rozpisu máme pokračování Madagaskaru, nového Jamese Bonda, arcidílo Kevina Smitha Hledám Amy, hororovou Karanténu a tuzemského zástupce v podobě Tobruku.

Zazvonil telefon a na druhém konci někdo trochu rozhořčeně povídá, že se se mnou chce už dlouhou dobu spojit, ovšem kontakt nemůže nalézt. Optám se ho, oč běží, neboť správný kontakt už nejspíše našel, když mi volá. A on odpoví, že o nějaké divadlo. Tak mě zajímalo o jaké. Zaznělo jméno režiséra Friče, pak divadelních prostor, kde se bude hrát – A studio Rubín. Ještě chvíli jsem se stavěl k věci mírně odměřeně, už se mi ale v mysli rodila vidina zajímavého divadelního počinu.

Kapelu Toxique, držitele ceny Akademie populární hudby v kategorii Objev roku, si nespletete. Na svých koncertech divákům připravuje nebezpečně nakažlivou pastvu pro smysly. Pokud zavřete oči, slyšíte Amy Winehouse. Po letmém mrknutí na pódium spatříte dívčí pokojíček s gaučem a horami oblečků, mezi nimiž se promenáduje zpěvačka, jejíž smyslně nakřáplý vokál lehce proplouvá úskalími stále překvapujících melodií. Frontwoman kapely Toxique Kláru Vytiskovou jsem zastihla na křtu debutového alba formace KOFE-IN v opavském Café Evžen.

Branické ledárny, unikátní průmyslová památka, která je běžně veřejnosti nepřístupná, ožijí divadlem. V neděli 10. 5. ve 20 hodin se v obří lednici odehraje performance nazvaná Deus ex machina. Jejími autory je pětice studentů, která do ledáren přicházela po dobu jednoho roku a zabývala se pohybovými improvizacemi, světelnými a zvukovými experimenty. Na principech site-specific divadla tak vznikl scénický tvar, po všech stránkách vycházející z prostorových podmínek ledáren.