Výstava Hermovo ucho je organizátory dobře načasována: je svěží, hravá a neotřelá, stejně jako každé jaro. Současný sound art — umění vizualizující hudbu a slyšení — zastoupený tvorbou třech desítek umělců ve většině případů vyžaduje k pochopení naslouchání a účast. Nesmíte se ale všemi těmi občas ne zrovna příjemnými zvuky nechat odradit.

Současná česká mladá divadelní generace má v ohni několik žhavých želízek, která úspěšně nahřívá a taví do potřebných, pro své vrstevníky nadmíru atraktivních tvarů. Svými převážně autorskými počiny dává totiž jasně najevo, že pod pojmem divadlo se neskrývá pouze Shakespeare, Čechov či jiní, školním systémem až nezdravě proklamovaní dramatici. A jak jinak ukázat mladým lidem krásy divadla, než na ně přichystat návnadu v podobě inscenace, která se opírá o svět, kterému rozumí?

Ani negativní recenze americké diváky nezastavily a Rychlí a zběsilí se hned po svém uvedení staly nejnavštěvovanějším snímkem. Čeští diváci se nezachovali jinak. Od prvního dílu z roku 2001 kult „rychlých a zběsilých“ za vydatné pomoci filmů a videoher s podobnou tematikou jen sílí a jeho čtvrté pokračování, které se prezentuje návratem původní čtveřice hlavních hrdinů, je pro mnohé nepřekonatelným lákadlem.

Progresivní formace KOFE-IN byla dosud pověstná především svými divokými koncerty. Po třech letech společného hraní se pětice muzikantů vymaní ze škatulky skupiny, která umí odehrát skvělé živé vystoupení, ale dosud nevydala album. Debutová deska vyšla začátkem dubna a obsahuje deset našlápnutých electro-rockových pecek, které si svou energií nezadají s koncertním provedením.

Jednou za čas přijde německá kinematografie kromě nových snímků svých slavných autorských tvůrců s dílem, jež svou kvalitou naprosto převálcuje vše srovnatelné z jiných zemí. Historie západoněmecké teroristické skupiny RAF (Rote Armee Fraktion) je nejkrvavější epizodou poválečných dějin Německa, nanejvýš rozporuplnou politickou i společenskou problematikou i příběhem v Evropě ne zcela běžné vzpoury proti společnosti. Po kvalitním zpracování, které by se dostalo i do kin, přímo volala.

Málokdo by ještě nedávno tušil, že vyhaslá hvězda spotřebních akčních fláků 80. a 90. let Jean-Claude Van Damme by se mohl objevit ve snímku, který by šlo alespoň minimálně označit za povedený, natožpak umělecky hodnotný, a v němž by Van Damme dokázal, že kromě předvádění standardních akrobatických a ranařských výstupů umí vůbec hrát. A ouha, jak velmi příjemné překvapení nejen této sezony přináší snímek JCVD – jde nejen o film alespoň v některých ohledech nesoucí určitou uměleckou hloubku, ale jde snad o první Van Dammův snímek, ve kterém předvedl své herecké schopnosti.

Minulý pátek jsme měli volno a chtěli ho věnovat duševnímu zkulturnění. Plán: výstava Ceny Czech Grand Design 2008 v Uměleckoprůmyslovém muzeu, procházka po nábřeží a Prague Free Fashion Weekend v Karlíně. Stalo se. Patřičné oblažení se ovšem (až tak úplně) nedostavilo.