Pokud se rozhodnete jít na Skrepla, připravte se na pecku – nepočítejte, že se vám budou vystavené věci líbit. Jen tak si udržíte odstup pro objektivní posouzení, nad něčím se zasmějete, nad něčím mávnete rukou, nad něčím se zamyslíte. Osobitý projev této extrovertní, energické a výbušné osoby však stojí za povšimnutí.

Krátce před Vánocemi 1999 se v Seattlu mělo odehrát zasedání WTO – Světové obchodní organizace, jako vůbec první na americké půdě. Na setkání se poctivě připravovali nejen její zástupci, ale i několik tisíc demonstrantů proti globalizaci, ničení životního prostředí a jiným civilizačním neduhům spojeným s moderními nadnárodními korporacemi. Původně mírumilovné protesty se však záhy zvrhly ve skutečné peklo bojů a ničení majetku, kvůli kterým byl ve městě vyhlášen výjimečný stav a povolána národní garda, a nezvratně zasáhly do mnoha životů…

Jsou to už dva měsíce, co vyšlo nové (v pořadí osmé) album jedinečného hudebního úkazu, variabilní skupiny Animal Collective. Doba na proniknutí jejich tělem byla potřeba – patří mezi náročné milenky, vyžadují váš čas a maximální účast. Není to hudba do fronty na párek, nepřipravenému posluchači by při zvukové explozi mohlo zaskočit. Jak název této hudební složky, tak obal jejich aktuálního alba Merriweather Post Pavilion vás znamenitě uvede.

Na půdě pražského klubu Cross se od prosince 2008 do ledna 2009 pořádal svébytný divadelní počin. Skupina studentů a absolventů DAMU pod vedením režisérky Lucie Málkové doplněná o několik dalších sympatizujících jmen (v tomto případě spíše přezdívek) v nezvyklém a jednoduše (ne)upraveném prostoru připravila inscenaci „scénického horroru“ Mlčenlivá.

Znáte to. Holka krásná jako nebe a k tomu ještě tak strašně správná, až se vám z ní třesou kolena. Prostě k zamilování. Proč by někdo takový měl klidně žít svůj skvělý americký život, když na ni může číhat psychopat v masce, když na ní může ležet letitá rodinná kletba nebo si ji může vyhlédnout za oběť pořádně hladový démon? Nejlépe v podobě dítěte! A teď ještě k tomu dítěte nenarozeného!!! A pak se to už jenom mele, jak narůstá hrůza, množí se oběti a kupí hororová klišé.

Za poslech určitě stojí dvoudílná dramatizace románu Karla Čapka Továrna na absolutno, kterou před 20 lety režíroval Jiří Horčička. Ke slyšení budou také dvě zbrusu nové rozhlasové hry, a to v úterý ve 21.30 a potom v neděli v 19 hodin, pokaždé na Vltavě. Páteční večer připomene dílo Nikolaje Vasiljeviče Gogola a sobotní večer s operou přinese Wagnerova Lohengrina. Antonín Přidal připomene v sobotu ve svých Potulkách knihami a časem rozhlasovou osobnost Jiřího Štuchala. Do deníku břichomluvce ještě před tím – o půlnoci z pátku na sobotu – nahlédneme ve vltavské radiofonické kompozici. A už podruhé bude hostem pořadu Jak to vidí… stanice ČRo 2 – Praha Tomáš Halík.

Prostě punk, protože kde to neklouže, tam to lepí. Pivo po těle. Vzít si bílý kecky nebyl dobrý nápad. Tolik k dekoru. Tím nemíním znevážení jedinečně vyšperkovaného holešovického prostoru; chci tím ilustrovat situaci – v tomto prostoru toho dne. Co se zbytku týče, pátek třináctého byl vyautován létem, životem, kokosy. Terne Čhave a Maradona Jazz. Au.