Sedíc v hledišti pražského Divadla Na Zábradlí, vrtalo mi hlavou, jaké to generace jsem – byť do jisté míry nedobrovolně – součástí. Jak velkolepě žvaníme, fňukáme, dopodrobna vše řešíme a analyzujeme, ale povzbuzeni nejen svým uměleckým založením do nekonečna trčíme – s cígem mezi prsty – na zadku v zahulené hospodě a skutek celkem jistě a téměř vždy utekl. Kolem nás se valí dějiny, rodí se naše děti, vymírá generace, co zažila obě světové války, komunisti se dostávají zpět k moci a my hledáme zapalovač a namísto řešení skutečných problémů se soustředíme na své malé osobní bolístky. Auva!

Není na mně, abych hodnotila, zda je vhodné či nevhodné, aby divadelní festival vysokých škol ZLOMVAZ končil definitivně tím, že nám pan Bob ukáže svého pindíka. Do poslední chvilky jsem hluboko v sobě doufala, že půjde o nějakou legraci. Když se ale rozsvítila červená žárovčička na klinkajícím se přirození téměř padesátiletého striptéra, pochopila jsem, že všechna sranda musí stranou: na jevišti divadla Disk jsem byla přítomna pánskému striptýzu. A ne že ne!

S letošní koordinátorkou Mezinárodního festivalu divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2009 jsem se setkala deset dní po oficiálním ukončení celé akce, pro ni ale ještě tak úplně neskončila, nebo spíše ještě vůbec neskončila. Magdaléna Lišková je normální kudrnatá holka a mimo to studentka třetího ročníku divadelního manažerství na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, která s nadhledem přiznává, že nejlepší kontakty se získávají tak jako tak ve školním baru.

Poezie Kocoura, autora nejen básní, ale i povídek a fotografií, vás příjemně povznese a jeho vzletné veršování vás osvěží. Někdy čtenáře nechává hloubavě se zamýšlet a jindy, při čtení milostných děl, nezůstane vaše oko suché. Každý si určitě najde ten svůj šálek čaje, a pokud byste měli chuť přečíst si další Kocourovu tvorbu, můžete navštívit jeho vlastní publikační webové stránky www.rajumelcu.cz, kde dává prostor i jiným amatérským autorům psaného slova a fotografie.

Chybí zápletka? Peripetií, kolizí a krizí je ale dost a každý je zvědavý, jak tohle dopadne. Postavy nejsou postavy, protože herci nejsou herci – tady se na nic nehraje. Kdokoli z účinkujících by za sebe mohl vytáhnout někoho z hlediště a na představení by se nic nezměnilo. Což je v tomhle případě vyseknutím poklony a nikoli hodnocením profesionální úrovně. Místo nasazení divadelní masky zvolilo několik odvážlivců zcela opačný postup a hráli sami sebe.

Čtvrtý den fotbalového festivalu Zlomvaz cup obohaceného o pestrý divadelní doprovodný program je 16. květnem za námi, a tak i celé sportovně-kulturní klání pro tento rok skončilo. Výkop fotbalového míče při slavnostním zahájení byl doslova i pomyslně zahrán do té správné branky při neméně slavnostním zakončení v prostorách divadla DISK. Diváci zcela zaplnili hlediště a napjatě očekávali výsledky, které se letos vyhlašovaly již pošestnácté.

Konečně je jaro, děvčata odhalila kotníky (i kolena), chlapci nastavují záda slunci, park je plný psů, dětí a veselých skřehotavých zvuků. Nu tak: chceme vás pozvat do parku speciálního, vlastně mezi paneláky, kde to v těchto dnech ožívá tvůrčím zápalem, přátelskou atmosférou, barvami a pohybem. Street for art 2009.