Na jevišti brněnského divadelního studia Marta proběhla 29. března 2009 premiéra inscenace WWW aneb Dolů králičí dírou. Studenti převážně letos absolvujících ročníků dramatických umění se tentokrát pustili do nepříliš probádaných končin současnosti a namísto zpracování pevného dramatického textu se rozhodli pro experiment zabývající se dnešním fenoménem – sítí internet. Ta je zde představována jako nekonečný svět přebujelé fantazie, skrytý manipulátor i pustá step duše lidského pokolení.

Naše tipy budou ve znamení Velikonoc. Proto končí výjimečně až Velikonočním pondělím. Poslechneme si například Stabat mater Antonína Dvořáka, hru Josefa Topola Hodina lásky nebo Adama Stvořitele bratří Čapků, ale také Smetanovu Hubičku a Händlova Mesiáše. O tom, co se bude vysílat na Vltavě na Velikonoční pondělí od 9 do 12, se ale v našich tipech nepíše. Půjde totiž o vltavské dopoledne na přání posluchačů, takže nezbývá než si pustit rádio a nechat se překvapit…

Na pěti titulech z březnové nabídky si ukážeme rozsáhlou škálu humoru. Většinu pokryjeme díky Benu Stillerovi, třetímu Muzikálu ze střední, Travičce zelené a Disaster Movie. Dostatečné místo pro vlastní iniciativu si poté vytvoříme s Maxem Paynem, jehož nuzný děj se hodí právě k vyprávění fórků vedle sedícím.

Brněnské Setkání/Encounter kromě úžasné příležitosti nahlédnout do současné tvorby studentů divadelních škol ze všech možných koutů světa včetně Jihoafrické republiky přináší možnost setkávání s tvůrci a budoucími profesionály, kteří jsou vděční za každou zpětnou vazbu a reakci. Setkávání hlediště s jevištěm, kdy jsou reakce publika velice spontánní a upřímné, či dokonce setkávání osobní – tvůrců s tvůrci či obyčejnými diváky.

Při překládání Shakespearova Hamleta se začaly v mysli Heinera Müllera rodit první obrysy hry Hamlet-stroj. Běžnému divákovi lze hru přirovnat ke scénické básni, v níž se s motivy z Hamleta prostupují autorovy zážitky a zkušenosti. Divadelní tvůrci si při jejím inscenování vytkli cíl pojednat o vztahu řeči a těla, jejich vzájemné působení na herce a jeho komunikaci s publikem. Po kratším zamyšlení lze dospět k závěru, že každý herecký projev sleduje jak řeč, tak i tělo a následně se vztahuje k divákovi. Zadání je natolik obecné, že si lze tvůrčí neúspěch jen těžko představit. Přece se výsledek s úspěchem nesetkal.

Na tomto místě by se mohla otisknout jenom prázdná stránka. Ti, kdo viděli inscenaci Orchestr bratislavského souboru, by její význam jistě pochopili. Ti, komu se to v nabitém programu SETKÁNÍ nepodařilo, by měli vědět, že v hledišti studia Marta po přestávce zůstala asi pětina původního počtu diváků.

Komiksový počin Zabil jsem Adolfa Hitlera může při letmém pohledu na přebal připomenout pověstnou obrazovou novelu MAUS Arta Spiegelmana. Avšak nenechte se zmást, u symbolu hákového kříže a zvířecího hrdiny však vzájemná podobnost končí. Stín druhé světové války je v případě tohoto příběhu pouze druhotnou (avšak velmi neotřele využitou) kulisou.