„Nic není nikdy uzavřené ani hotové. Poměr dokončenosti a jistoty je pouhá iluze“.

Robert Šalanda

Lyžaři, krajiny, gotika. A ještě zašifrovaný Robert Šalanda. To všechno pohromadě v olomoucké galerii Caesar, která pozřela elixír mládí a pěstuje si svěžího ducha. Šalandova výstava s názvem Zkus to znovu, třeba jsi se spletl není žádným omylem ani chybou. Právě naopak. Divákovi nabízí originalitu, tajemno a latentní hravost.

Název filmu Milk svádí k představě nějakého zapadlého mléčného baru, ale po přečtení anotace je jasné, že půjde o úplně něco jiného. Filmoví tvůrci vypráví životní příběh politika Harveyho Milka, bojujícího za práva homosexuální menšiny v Americe 70. let, kdy přetrvávala perzekuce gayů, a homosexuální učitelé měli být dokonce hromadně propouštěni ze škol. „Normální“ většina se totiž obávala, že jiné sexuální orientaci se lze naučit a že s homosexualitou přichází také mravní a duchovní pokleslost.

Největším zážitkem posledního dne byla kromě Sopránu ze slapské přehrady A studia Rubín (o něm píše Marek Lollok) komentovaná prohlídka Dolu Hlubina, který získal v roce 2002 status národní kulturní památky. Jeho správce – státní podnik Diamo usiluje o zanesení do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Doba, kdy Ostrava žila v zajetí industriální doby, je už nenávratně pryč a dnes se pro průmyslové objekty hledá nové využití.

Nabitý festivalový program v sobě skrýval jistá nebezpečí – současně probíhalo několik produkcí a bylo na divákovi, kterým dal přednost a případně na kterých setrval. Stál jsem o to, dokoukat i druhou polovinu představení v Divadle Petra Bezruče s názvem 1984, jenže to už v dole Hlubina dohrálo Divadlo Na zábradlí Pískoviště, a herci Národního divadla moravskoslezského Vladimír Polák a Petr Sýkora se s Vendulou Novákovou (pod společnou značkou PaS de Theatre) chystali zahrát svůj deset let starý dramatický kus Dva pod balkonem ve Veroně aneb Cyrano, Hamlet a Julie.

V prostorách bývalé kanalizační čistírny v Praze Bubenči se koná další interaktivní výstava projektu Orbis Pictus, Labyrint světla. Koncept exhibice volně inspirované myšlenkami Jana Amose Komenského vytvořili Petr Nikl a Ondřej Smeykal. Své objekty zde vystavuje také například Dan Hanzlík, Jiří Konvrzek, Ueli Seiler, Zdeněk Šmíd nebo Quido Sen.

Sobotní hudební „klání“ na hradbách Vyšehradu proběhlo v příjemně komorní, avšak lehce deštivé atmosféře. Židovské rytmy orchestru Šarbilach doprovázené bubnováním dešťových kapek na paraplata obecenstva vystřídalo vystoupení kapel Akáty s Jitkou Vrbovou a Standou Chmelíkem, Celula z New Yorku v čele s trumpetistou Laco Deczim a The Tap Tap Orchestra, skupiny složené ze studentů Jedličkova ústavu. Slaňování vozíčkářů, které probíhalo nad hlavami účastníků koncertu celé odpoledne, bralo mnohým divákům dech.

V recenzi na novou novelu Jáchyma Topola, Chladnou zemí, na serveru Aktuálně.cz píše Lukáš Novosad, že je rozdělena do dvou „dějových bloků“ a že její autor je „spisovatel bez úcty k faktům“ a jeho „lajdáctví“ je až udivující. Ve skutečnosti je udivující především literárněvědná neznalost a s prominutím hlupáctví kvazirecenzenta. Novela Chladnou zemí je zajímavá především složitostí determinace jedince prostředím a sdílenou pamětí.