Herečka a pedagožka Eva Salzmannová je známá především pražskému divadelnímu publiku a akademické obci Divadelní akademie múzických umění (DAMU), kde učí studenty herectví. Filmoví diváci ji mohou spatřit v Botě jménem Melichar (1985) nebo ve filmu Bolero (2004) a dalších (viz profil Eva Salzmannová). S Evou Salzmannovou jsme si povídali o její cestě k divadlu, studiu a vyučování na DAMU (o přijímacím řízení, způsobu výuky a její budoucí podobě, o úskalích vztahu student – pedagog).

Teodor Rotrekl – oblíbený tvůrce ilustrací žánru sci-fi a fantasy. Mnozí z vás jistě znají pozdější tvorbu tohoto brněnského rodáka, která jej nejvíc proslavila. Víte ale, jak vypadaly jeho práce z přelomu padesátých a šedesátých let, doby končící tuhé nadvlády komunistického diktátu socialistického realismu?

Je to již dva měsíce, co měl v českých kinech premiéru loutkový film Jiřího Barty Na půdě aneb Kdopak má dneska narozeniny. Mezitím již stihl dosáhnout jisté návštěvnosti, sesbírat několik pozitivních ocenění kritiků i podívat se do dalekého Japonska. Nejen na návštěvu této země, nejnovější film i animaci obecně jsme se zeptali jeho tvůrce Jiřího Barty.

Hned pět rozhlasových detektivek si můžete poslechnout v noci z 22. na 23. května. Noc s detektivkou zahájí Sherlock Holmes, ale na řadu přijdou i další hrdinové. Jejich autory jsou Gilbert Keith Chesterton, Agatha Christie, Lucille Flechter a Edgar Allan Poe. Pokračuje Pražské jaro, takže si hned v pondělí poslechneme jeden jeho koncert, tentokrát ze záznamu. Ale přímým přenosem bude Vltava vysílat středeční zahajovací koncert festivalu Janáčkův máj z Ostravy. V sobotu pak Vltava nabídne rozhlasovou verzi Shakespearova Hamleta.

Pražskou premiéru má za sebou inscenace hry Freyera Separatisté, kterou v ústeckém Činoherním studiu nastudoval Thomas Zielinski. Inscenace o boji za nezničitelnost „vlastního“ sídliště byla představena v KC Zahrada v rámci festivalu Země – město, do jehož tematického programu skvěle zapadla.

Jako by si člověk vybavoval nějaké slovo a už už ho měl na jazyku – takový pocit se dostaví při vnímání obrazů Alberta Ràfolse-Casamady. A vůbec nevadí, že není jasné, jaké slovo by to mělo být.

Podobně krásná věta se málem vloudila do festivalového věstníku Obratel (což není žádný úsměšek, jen ukázka toho, v jakém vytržení redaktoři pracují a co všechno vychytají pohotoví korektoři). V něm můžete nalézt denní zpravodajství z festivalu divadelních uměleckých škol Zlomvaz. Ve své červeno-bílo-černé trikoloře zahrnuje produkci pražské DAMU, brněnské JAMU a bratislavské VŠMU. Díky snaze organizátorů zasvětit vždy jeden celý den příslušné oblasti (Čechy, Morava, Slovensko) se mohou účinkující na festivalu cítit jako doma.