Tak jako jsme se na konci února stěhovali do Ostravy na přehlídku činoherního divadla Ostravar, tak vás nyní čeká studentský divadelní festival Setkání/Encounter v Brně, který potrvá až do soboty, a vy se můžete těšit na každodenní zpravodajství.

Už bylo napsáno tolik knih o socialismu u nás a o osudech lidí, kteří v této době žili. Mohlo by se zdát, že tato kapitola je již vyčerpaná, přesto stále vycházejí nové romány, které se zaměřují na tuto tmavou stránku naší národní minulosti. Některé nabízejí nové pohledy a interpretace, jiné nepřinášejí nic zajímavého. Je román Zimní zahrada emigrantky Moniky Zgustové něčím výjimečný, nebo je jen jedním z řady?

Jihoafričtí studenti herectví si na světovou premiéru své hry (jak exkluzivní!) přivezli jen linoleovou plachtu na podlahu. V sále Husy na provázku na ně čekal sál nabitý dychtivým festivalovým publikem i hotová scéna. Ne, skutečně do dvaceti nebo kolikakilového limitu zavazadel nenacpali ani okno a dveře, ošuntělé skříňky, ledničku s rychlovarnou konvicí ani stohy zaprášených knih – vybavení představující zázemí antikvariátu, který pojí i rozděluje čtyři postavy autorského kusu Grega Homanna.

Působivá, emotivní až děsivá hudba. Ze tmy se objeví dvě postavy v šedých kabátech, na klopě židovské hvězdy a běží. Po chvilce další dvě postavy vystoupí ze tmy, zatímco první dvojice se ocitne ve tmě. Objevivší se Židé také běží. Za chvíli třetí dvojice, zase běží. Italštině většina publika festivalu Setkání/Encounter nerozuměla, nechávala tak na sebe působit pouze jevištní tvar. Úvodní sekvence pokračovala další smrští působivých obrazů a děsivých scén. Tvůrci rozehráli svou fantazii a chtěli svým dílem především apelovat na divákovy city a nenechat ho chladným.

Polští studenti z Krakova přijeli na brněnské Setkání s inscenací Potopená katedrála, jejíž text se rozhodli zarecitovat, a to způsobem, který český divák může znát například ze Slam Poetry. V některých monolozích přešla rytmická a podmanivá deklamace v rap podkreslený živým beatboxem.

Dlouho jsem přemýšlel, zda seriál Staveb, které změnily tvář Prahy obnovit po delší přestávce příkladem architektury, která se mi zdá dobrá, anebo naopak něčím, co by zasloužilo kritiku. Nakonec volím třetí cestu a v dnešním díle pohlédneme krátce na oba póly pomyslného spektra. Ve srovnání Pleskotova ústředí ČSOB a chystaného Copa centra na Národní třídě však nepůjde ani tak o estetiku nebo o konstrukční řešení (tím spíš, že na Národku bagry ještě nevyjely), jako spíš o ideu, která za architekturou stojí a která je pro její vyznění nakonec ze všeho nejdůležitější.

První festivalový den brněnského SETKÁNÍ/ENCOUNTERu se v Divadle Bolka Polívky jako druhý bod hlavního programu představila krakovská škola The Ludwik Solski State Drama School. Neznalost polštiny mnohým z nás znemožnila vychutnat si údajně výjimečný jazyk textu Gerta Jonkeho, ale naopak zvýraznila vnímání ostatních složek inscenace.