Ostravské Divadlo Petra Bezruče má v sezoně 2008/2009 na repertoáru dvě inscenace čerpající z prozaických předloh. Po vynikající divadelní adaptaci románu Josepha Rotha Job uvedlo dramatizaci antiutopického románu George Orwella 1984. Pro Orwella představoval rok 1984 vzdálenou budoucnost, pro současné publikum znamená minulost. Téma manipulace s lidským vědomím je však stále aktuální.

Na webových stránkách galerie NoD příliš detailní informace nenajdeme. Můžeme se dočíst, že 21. dubna zde začíná výstava „věnovaná historii symbolů a ideologií ve dvacátém století“. Výstava je pojmenována slovem Achtung! – tedy Bacha! A to by nás mělo upozornit na větu „premiérové vystoupení polského streetartového enfant terriblea Petera Fusse v České republice“. Ať už to znamená cokoli, zapějme ódu. Jen kratičkou.

Recenzovat debut mladé autorky není nic záviděníhodného. Jméno na obálce knihy odmítá poskytnout jakýkoli záchytný bod – má stejnou informativní hodnotu jako jméno v telefonním seznamu. Jana Šrámková již není zcela neznámá. Poskytla několik rozhovorů, jeden dokonce pro masově prodávaný deník. Pokud se ale stejně jako autorka tohoto rozhovoru nebudeme podivovat nad skutečností, že lze napsat příběh, aniž by ho autor prožil, a přistoupíme k textu se snahou o literárně-kritickou profesionalitu, znamená to učinit veliký krok do neznáma a vyjádřit co možná nejkomplexněji jeho charakter. Co tedy nabízí novela Hruškadóttir od Jany Šrámkové?

Režisér a pedagog pražské DAMU Marek Bečka vybral svým studentům námět k herecké práci v podobě literatury, která se věnuje trosečníkům na pustém ostrově, tedy přímo trosečníkům v dětském věku. Kromě Dvou roků prázdnin od francouzského spisovatele dobrodružných románů Julesa Verna je to Pán much – románová prvotina nositele Nobelovy ceny Williama Goldinga.

Soustředné oranžovo-červeno-modré kruhy na obraze Petrbokovy Vánoce, který výstavu zahajuje, působí nejdřív trochu nepatřičně. Jako výsostné znaky na letadlech za první světové války. Když si dojem sedne, dostavují se jiné asociace: meditativní kresby Karla Malicha či výtvarná tvorba Františka Drtikola. Drtikolovskou náladu má ostatně i do sebe pohroužená tvář muže na úvodním obraze, tvář samotného autora. Jiří Petrbok se ovšem na výstavě Duhová posouvá od introspekce k přesvědčivému konceptu, který se jen obtížně pojmenovává.

V úterý 14. dubna a také v neděli 19. dubna věnuje Vltava spoustu svých pořadů 250. výročí úmrtí Georga Friedricha Händla. Především tedy budeme poslouchat jeho hudbu. Sobota 18. dubna bude opět na Vltavě zase ve znamení češtiny. Budeme o ní mluvit, ale také poslouchat písňové texty, rozhlasové hry a dozvíme se leccos i o překladech. Chybět nebude ani humor. Před 40 lety zvolila Komunistická strana Československa svým prvním tajemníkem Gustáva Husáka. Výročí se věnuje Český rozhlas 6 v nedělním pořadu Téma. A Vltava začne reprízovat další z úspěšných dramatických seriálů. Vznikl podle předlohy Roberta Gravese a jmenuje se Já, Claudius. První část už tuto neděli.

Výstava Hermovo ucho je organizátory dobře načasována: je svěží, hravá a neotřelá, stejně jako každé jaro. Současný sound art — umění vizualizující hudbu a slyšení — zastoupený tvorbou třech desítek umělců ve většině případů vyžaduje k pochopení naslouchání a účast. Nesmíte se ale všemi těmi občas ne zrovna příjemnými zvuky nechat odradit.