Festival Stimul, 24. března 2009, divadlo Archa. Venku mráz, světlům hotelového bulváru to jiskření sluší. Mírným jazzem ve sluchátkách uklidňuji duši. V tašce mám špunty do uší – i tatínek zaslechl, že ten dnešní Japonec bude bolet. Jak to dopadlo…?

Akademická malba první poloviny 20. století. Toto spojení může v některých lidech vyvolávat nelibé asociace nebo dokonce hlasité odmítnutí. Už jste se ale někdy zamýšleli nad tím, jaká existuje spojitost mezi touto malířskou větví a dnešní popkulturou? Kde jsou její kořeny a v co vyústila nebo v co se transformovala? Nechte se inspirovat dosud opomíjenou součástí výtvarné kultury minulého století!

Hned dvakrát oslavíme s Vltavou osmdesátiny profesora Ivana Vyskočila. Třikrát se pak vrátíme do válečných let. Nejdříve v četbě na pokračování na stanici Praha, pak v rozhlasové hře Adresát neznámý ve čtvrtek večer na Vltavě, a na téže stanici ještě v pátek odpoledne v pořadu Fonogramy. Stanice Leonardo zase připravila pořad o pravosti či nepravosti Rukopisů. A protože v pátek začne mistrovství světa v ledním hokeji, bude Radiožurnál vysílat přímé přenosy. Prozatím se musíme spokojit se sobotní přímou reportáží ze závěrečné třetiny utkání Česko–Dánsko.

Ostravské Divadlo Petra Bezruče má v sezoně 2008/2009 na repertoáru dvě inscenace čerpající z prozaických předloh. Po vynikající divadelní adaptaci románu Josepha Rotha Job uvedlo dramatizaci antiutopického románu George Orwella 1984. Pro Orwella představoval rok 1984 vzdálenou budoucnost, pro současné publikum znamená minulost. Téma manipulace s lidským vědomím je však stále aktuální.

Na webových stránkách galerie NoD příliš detailní informace nenajdeme. Můžeme se dočíst, že 21. dubna zde začíná výstava „věnovaná historii symbolů a ideologií ve dvacátém století“. Výstava je pojmenována slovem Achtung! – tedy Bacha! A to by nás mělo upozornit na větu „premiérové vystoupení polského streetartového enfant terriblea Petera Fusse v České republice“. Ať už to znamená cokoli, zapějme ódu. Jen kratičkou.

Recenzovat debut mladé autorky není nic záviděníhodného. Jméno na obálce knihy odmítá poskytnout jakýkoli záchytný bod – má stejnou informativní hodnotu jako jméno v telefonním seznamu. Jana Šrámková již není zcela neznámá. Poskytla několik rozhovorů, jeden dokonce pro masově prodávaný deník. Pokud se ale stejně jako autorka tohoto rozhovoru nebudeme podivovat nad skutečností, že lze napsat příběh, aniž by ho autor prožil, a přistoupíme k textu se snahou o literárně-kritickou profesionalitu, znamená to učinit veliký krok do neznáma a vyjádřit co možná nejkomplexněji jeho charakter. Co tedy nabízí novela Hruškadóttir od Jany Šrámkové?

Režisér a pedagog pražské DAMU Marek Bečka vybral svým studentům námět k herecké práci v podobě literatury, která se věnuje trosečníkům na pustém ostrově, tedy přímo trosečníkům v dětském věku. Kromě Dvou roků prázdnin od francouzského spisovatele dobrodružných románů Julesa Verna je to Pán much – románová prvotina nositele Nobelovy ceny Williama Goldinga.