Galerie Leica, která průběžně prezentuje nejlepší fotografy světa, přinesla v polovině ledna do Prahy jedinečnou výstavu, která fotografický žánr poněkud přesahuje. Nizozemský autor Ruud van Empel (narozen 1958) zde představuje stylizované dětské portréty inspirované tzv. „naivním realismem“, které potěší oko, podnítí fantazii a citlivějšího diváka mohou dokonce vyděsit.

Někdo se tu chce stát novým Spielbergem, ale nějak mu to nejde, i když mu pomáhá Spielbergův kamarád Tom Hanks. Tím někým je režisér Gil Kenan. Měl pěkně našlápnuto animovaným filmem V tom domě straší (oscarová nominace za nejlepší animovaný film). Bohužel svým dalším snímkem, Městem Ember (2008), se uvrhl jen mezi obyčejné režiséry průměrných dobrodružných rodinných filmů.

Od posledního lednového čtvrtka je v Galerii Rudolfinum k vidění projekt kurátora Muzea moderního umění v New Yorku (MoMA) Klause Biesenbacha, projekt na první pohled výstřední, totiž výstava filmů Andyho Warhola. Jeho filmy u nás měly doposud pověst jen jakýchsi nekoukatelných kuriozit a vždy stály ve stínu ostatní autorovy tvorby. Výstava se ale povedla – ukazuje, že na Warholovy experimentální snímky je lepší se dívat jako na svého druhu videoart, nikoli jako na filmová díla se začátkem a koncem.

Tentokrát nás čekají rozhlasové adaptace klasických předloh Williama Shakespeara a Miguela de Cervantese y Saavedry. Budeme se zabývat hospodářskou krizí, ale taky poslouchat hudbu, například skupiny Elán. A začneme se podrobně zabývat Biblí kralickou.

Začátkem února vystoupila v Praze a Ostravě skupina The Australian Pink Floyd Show, o níž se tvrdí, že je jednou z nejlepších tributních kapel na světě. Proč se vyplatilo některý z koncertů navštívit, přestože „to přece není originál“? Už jen proto, že se vystoupení skutečných Pink Floyd nachází ve sféře hypotéz (rozhádaného Davida Gilmoura s Rogerem Watersem nesmířila ani smrt Ricka Wrighta) a ucelená živá verze slavné desky The Wall se často nevidí.

Ještě dva týdny potrvá výstava v Langhans galerii, svěží jako všechny výstavy pořádané v tomto jedinečném prostoru. Svěží nikoli tématem, ale koncepcí. Kurátor David Korecký propojil tvorbu dvou zcela odlišných umělců, různě starých fotografů. Jejich umění spojují slova jako jemnost, intimita či něha života.

„Kulturní turista“ Petr Malina, malíř čistých a klidných obrazů, hovoří o své nejnovější tvorbě a výstavách, které ho zaujaly. Absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze. Na podzim roku 1998 obdržel stipendium na Statliche Akademie der Bildenden Kunste v Karlsruhe, kde studoval v ateliéru profesora van Dulmena. Od března do května 2000 působil na Middlesex University – School of Art, Design and Performing Art v Londýně.