Hovořím o Světozoru. Dekoru vévodí červená – polštáře na schodech, mladíkovy ponožky, slečniny šaty, některé sedačky v sále, moje nehty. Že by podvědomý červený koberec v nás? Vlastně proč ne – obyčejní lidé jsou tématem a tedy hvězdami. Mezi festivalovými diváky jsou zastoupeny všechny věkové kategorie – sál se rozesměje, když po znělce s miminy zezadu zapláče kojenec – přiléhavá metafora Jednoho světa.

České národní trauma jménem Mnichov se v poslední době skloňovalo ve všech pádech. Učebnice a většina národa mají jasno: Spojenci nás tehdy zradili a Hitler dosáhl svého. Co se ale skutečně odehrávalo v onen osudný den za dveřmi paláce Führerbau? Dokáže nás něco překvapit i po sedmdesáti letech?

Pokud se rozhodnete jít na Skrepla, připravte se na pecku – nepočítejte, že se vám budou vystavené věci líbit. Jen tak si udržíte odstup pro objektivní posouzení, nad něčím se zasmějete, nad něčím mávnete rukou, nad něčím se zamyslíte. Osobitý projev této extrovertní, energické a výbušné osoby však stojí za povšimnutí.

Krátce před Vánocemi 1999 se v Seattlu mělo odehrát zasedání WTO – Světové obchodní organizace, jako vůbec první na americké půdě. Na setkání se poctivě připravovali nejen její zástupci, ale i několik tisíc demonstrantů proti globalizaci, ničení životního prostředí a jiným civilizačním neduhům spojeným s moderními nadnárodními korporacemi. Původně mírumilovné protesty se však záhy zvrhly ve skutečné peklo bojů a ničení majetku, kvůli kterým byl ve městě vyhlášen výjimečný stav a povolána národní garda, a nezvratně zasáhly do mnoha životů…

Jsou to už dva měsíce, co vyšlo nové (v pořadí osmé) album jedinečného hudebního úkazu, variabilní skupiny Animal Collective. Doba na proniknutí jejich tělem byla potřeba – patří mezi náročné milenky, vyžadují váš čas a maximální účast. Není to hudba do fronty na párek, nepřipravenému posluchači by při zvukové explozi mohlo zaskočit. Jak název této hudební složky, tak obal jejich aktuálního alba Merriweather Post Pavilion vás znamenitě uvede.

Na půdě pražského klubu Cross se od prosince 2008 do ledna 2009 pořádal svébytný divadelní počin. Skupina studentů a absolventů DAMU pod vedením režisérky Lucie Málkové doplněná o několik dalších sympatizujících jmen (v tomto případě spíše přezdívek) v nezvyklém a jednoduše (ne)upraveném prostoru připravila inscenaci „scénického horroru“ Mlčenlivá.

Znáte to. Holka krásná jako nebe a k tomu ještě tak strašně správná, až se vám z ní třesou kolena. Prostě k zamilování. Proč by někdo takový měl klidně žít svůj skvělý americký život, když na ni může číhat psychopat v masce, když na ní může ležet letitá rodinná kletba nebo si ji může vyhlédnout za oběť pořádně hladový démon? Nejlépe v podobě dítěte! A teď ještě k tomu dítěte nenarozeného!!! A pak se to už jenom mele, jak narůstá hrůza, množí se oběti a kupí hororová klišé.