Výstava Fotografis collection reloaded představená Národní galerií je reprízou výstavního projektu, který uspořádalo Bank Austria Kunstforum ve své galerii ve Vídni na podzim roku 2008. Ve druhém patře paláce Kinských v Praze tak můžete ještě do 8. února zhlédnout jedinečnou sbírku, která je jednou z nejranějších a nejvýznamnějších fotografických sbírek v Evropě.

Román Terézie Mory Den co den byl vloni navržen na cenu Magnesia Litera v kategorii překladové knihy (Tomáš Dimter). Není se co divit. Dílo, které je specifické svou časoprostorovou neuchopitelností, nebylo jistě lehké českému čtenáři předložit bez významových deformací. Zvláště když jej psala autorka maďarského původu žijící v Německu a jedním z hlavních témat jí byla vykořeněnost člověka v cizině (ať už reálné nebo té symbolické). Ač v soutěži nakonec oceněn nebyl, výsledek se nadmíru podařil.

Jsou chvíle, které berou vítr z plachet. A jsou chvíle, kdy nefouká vůbec. A právě takové chvíle zkoumá ve své autorské inscenaci JIŘÍ HAVELKA v Divadle Ypsilon. Jediné, co ke zkoumání potřebuje je PLOVÁK – PLACHTA – VÍTR – VODA a herci, kteří jsou schopní improvizovat. Všeho toho má dostatek. Velká plavba k nedalekému majáku začíná.

Přiznám se, měl jsem z toho trochu strach, abychom se nestali političtí. První díl rozhovoru s Valtrem Komárkem vyšel nakonec jako velice svěží vzpomínání na období politických snů. Nekultura přinesla v uplynulém týdnu také recenzi Ježíš je normální!.

Zlatý glóbus za nejlepší zahraniční film. Nominace na Oscara, která bude s velkou pravděpodobností na konci února proměněna. Nominace na Zlatou palmu z Cannes 2008. Šest sošek Ophirů (ceny Izraelské filmové a televizní akademie). Mnoho dalších nominací a ocenění. Chce se říct: Co je to za film, že se líbí Američanům, Evropanům i Asiatům? V animovaném dokumentu Válka s Bašírem (2008) se jeho režisér, Ari Folman, za pomoci svých bývalých spolubojovníků i odborníků, pokouší zjistit, co dělal, kde byl a co cítil v době masakru Palestinců v libanonských uprchlických táborech Sabra a Šatíla, který se udál v roce 1982. I přesto, že se tehdy jako mladý voják izraelské armády nacházel v jejich blízkosti, si totiž nic nepamatuje.

Nová kniha Doroty Masłowské od čtenářů vyžaduje speciální přístup. Vzpírá se jakýmkoliv komentářům, předem paroduje a shazuje sebe sama a není pochyb, že její přečtení vyžaduje i jistou dávku odvahy. V Královnině šavli si nemůžeme být ničím jisti, ani tím, jestli ji dokážeme přečíst celou od začátku do konce.

V první části rozhovoru s Valtrem Komárkem, jedním z mála Čechů, který se osobně setkal s Che Guevarou, jste si mohli přečíst převážně o životě a názorech Che Guevary. Teď vám přinášíme pokračování, kde se mluví o smrti, myšlenkovém dědictví a odkazu Guevary jak v kontextu Kuby, tak celého světa.