Znáte to. Holka krásná jako nebe a k tomu ještě tak strašně správná, až se vám z ní třesou kolena. Prostě k zamilování. Proč by někdo takový měl klidně žít svůj skvělý americký život, když na ni může číhat psychopat v masce, když na ní může ležet letitá rodinná kletba nebo si ji může vyhlédnout za oběť pořádně hladový démon? Nejlépe v podobě dítěte! A teď ještě k tomu dítěte nenarozeného!!! A pak se to už jenom mele, jak narůstá hrůza, množí se oběti a kupí hororová klišé.

Za poslech určitě stojí dvoudílná dramatizace románu Karla Čapka Továrna na absolutno, kterou před 20 lety režíroval Jiří Horčička. Ke slyšení budou také dvě zbrusu nové rozhlasové hry, a to v úterý ve 21.30 a potom v neděli v 19 hodin, pokaždé na Vltavě. Páteční večer připomene dílo Nikolaje Vasiljeviče Gogola a sobotní večer s operou přinese Wagnerova Lohengrina. Antonín Přidal připomene v sobotu ve svých Potulkách knihami a časem rozhlasovou osobnost Jiřího Štuchala. Do deníku břichomluvce ještě před tím – o půlnoci z pátku na sobotu – nahlédneme ve vltavské radiofonické kompozici. A už podruhé bude hostem pořadu Jak to vidí… stanice ČRo 2 – Praha Tomáš Halík.

Prostě punk, protože kde to neklouže, tam to lepí. Pivo po těle. Vzít si bílý kecky nebyl dobrý nápad. Tolik k dekoru. Tím nemíním znevážení jedinečně vyšperkovaného holešovického prostoru; chci tím ilustrovat situaci – v tomto prostoru toho dne. Co se zbytku týče, pátek třináctého byl vyautován létem, životem, kokosy. Terne Čhave a Maradona Jazz. Au.

Špilberk je jedno ze čtyř míst, kde se zastavilo dílo proslulého skláře na cestě po České a Slovenské republice. Výstav obrazů, grafiky a videoprojekcí jsou všude spousty. Zato se sklem, navíc skvěle zpracovaným, se jen tak nesetkáte. Už proto se vyplatí vyšlapat kopec k hradu.

Kniha láká potencionální čtenáře uhrančivým obrázkem na obálce, stejně tak jako názvem. Pokud jste odolní vůči takovým vábničkám, ale přesto knihu zkusíte otevřít, po přečtení první kapitoly ji už neodložíte. Autor totiž namíchal poměrně chutný koktejl z pikantních příměsí, především však hodně zábavný.

Mirah, vlastním jménem Mirah Yom Tov Zeitlyn, se narodila v Portlandu, kde pracuje jako skladatelka a producentka. Zpěvačka s křehkým dívčím hlasem vydala čtvrté sólové album, kterým potvrzuje, že pětiletá pauza opravdu stála za čekání. Její tvorba se řadí na nezávislou hudební scénu a nová deska (a)spera je vyspělejší než kterákoliv předtím.

Nebo raději až o pár měsíců později, přece jen upoutávat na filmy, co se promítají za pár dní, by postrádalo tu potřebnou dávku napětí a nedočkavosti. A tak tedy pro všechny obdivovatele adrenalinových sportů (tedy také nedočkavosti) přichází již za necelé tři měsíce první filmy z dnešních Návnad do kin.