Známé rčení říká: Nic není staršího než včerejší noviny. A skutečně – jen stěží bychom hledali člověka, který před spaním listuje dva týdny starými novinami (pokud právě nepracuje na mediální analýze). Existuje ale autor, jehož novinové sloupky jsou i desítky let po svém vydání čteny, překládány a stále jsou inspirativní. Tím autorem je Umberto Eco.

V případě, že jste právě navštívili Quantum of Solace a chcete si čekání na další bondovku zpříjemnit dalším akčním filmem, tak je tu pro vás Veřejný nepřítel č. 1. V případě, že se chystáte navštívit Quantum of Solace, tak si začněte lámat hlavu, protože je tu pro vás Veřejný nepřítel č. 1. A v případě, že vás bondovky nezajímají, akční filmy moc nelákají, i pro vás je tu Veřejný nepřítel č. 1.

V kontextu autorovy tvorby vyčnívá tento soubor drobných beletristických prací snad jedině formou (z našeho hlediska u něj doposud neznámou). Ačkoli Twainův tvůrčí styl může působit zastarale, uchovává si své bytelné literární hodnoty a nic mu v podstatě nebrání příjemně překvapovat. Antologie byla sestavena víceméně náhodně z nejrůznějších autorových textů, které vznikaly během dlouhého časového úseku a nebyly původně zamýšleny jako ucelený soubor.

Sestra, to je románová prvotina Jáchyma Topola z roku 1994. Sestra, to je CD, které natočili Psí vojáci v návaznosti na knihu Jáchyma Topola. A Sestra do třetice, je film režiséra a scenáristy Víta Pancíře, vzniklý na motivy románu Jáchyma Topola s hudbou Psích vojáků. Je to film, který svým ztvárněním může rozvířit stojaté vody, je to film, s jehož vizuálním ztvárněním nemusíte být za jedno, ale určitě je to film, který byste měli vidět.

Tentokrát si připomeneme výročí hned tří hudebních skladatelů, budeme pokračovat ve sledování rozhlasové tvorby inspirované dílem Karla Čapka a nechybí ani trocha poezie. V neděli také začne další dramatický seriál. Za seriál bychom s nadsázkou mohli považovat sérii detektivek s komisařem Maigretem. Ta bude pokračovat další rozhlasovou inscenací. Premiéru budou mít na rozhlasových vlnách hned dvě rozhlasové hry, ale také rozhlasový dokument, se kterým se ještě vrátíme k letošnímu kulatému výročí událostí v srpnu roku 1968.

Martin Reiner v pěti větách: Básník a prozaik. Nakladatel spojovaný především s dílem Michala Viewegha. Iniciátor rozvíjející se tradice slam poetry. Znalec díla Ivana Blatného. Organizátor literárních festivalů.
Zní to jako reklama na úspěch, ale kompletní záběr Reinerových aktivit bych musela zestručnit sloganem „to všechno a ještě mnohem víc“.