Tento rok si připomínáme 100 let českého hokeje. Letopočet se sice nezadržitelně chýlí ke konci, ale to naprosto nebrání tomu, abychom si ve zbytku času osvěžili počátek onoho dojemného příběhu, jehož kapitoly se hemží blýskavými medailemi a tvářemi českých mužů, v nichž se zračí tvrdošíjná zarputilost, prudkost a svěžest ducha. Nebudeme zastírat, že příčinu k našemu dějinně-lingvistickému zkoumání zavdala výstava Sto let českého hokeje probíhající v Panteonu Národního muzea, na ochozu druhého patra. Právě naopak, pokusíme se zvolna kráčet v jejích šlépějích.

Svérázná holešovická kapela Los Perdidos dokáže svým originálním hudebním stylem dostat publikum do varu. Jejich koncert, který uvolnil stresové období předcházející vánočním svátkům, byl toho zářným důkazem. Odehrál se v kultovní olomoucké hospodě U Muzea, odnepaměti přezdívané „Ponorka“.

Protože nás čeká přelom dvou roků, budeme se věnovat hlavně Silvestru a Novému roku. Dostaneme se ale až do roku 1968, kdy se konal tehdy ostře sledovaný Silvestr. Ohlédneme se za událostmi roku právě končícího a nezapomeneme ani na rozhlasové hry, které ke svátečním dnům patří.

IAMX milují Českou republiku, čeští fanoušci zbožňují IAMX. Před závěrečným koncertem podzimního turné (Unheard tour) této kapely se však do myslí věrných posluchačů mohly vkrádat pochyby, zda mohou IAMX ještě něčím překvapit a nabídnout více než „ohrané“ skladby ze svých dvou alb Kiss + Swallow a The Alternative. V neděli 14. prosince po desáté večerní bylo jasno: Mohou – a stojí to za to.

Zdeněk Svěrák se nám už na přebalu samotné knihy přiznává, že si touto sbírkou povídek, jejichž postupný vznik trval více než čtyřicet let, plní svůj velký sen. Otázkou však zůstává, zda má tato herecká a scenáristická ikona českého filmu stále nabídnout co nového i literárnímu světu, či zda se Povídky nestaly pouze splněným přáním jednoho autora nebo artiklem pro obdivovatele svěrákovské poetiky, tolik blízké Hrabalovu laskavému humoru.

Film epických rozměrů, melodrama, western i pohádka. Austrálie Baze Luhrmanna tím vším chce být a sem tam se jí to dokonce daří. Dává vzpomenout na Červenou řeku (1948), Jih proti Severu (1939) nebo na každý jiný klasický hollywoodský film. Díky tomu si ji zamilují staromilci, moderní diváci většinou ne.

Moderní uspěchaná doba přeje zkratce a skládankám, čehož se rozhodli využít v pražském Divadle v Dlouhé a máme tak možnost zažít a plně vychutnat neuvěřitelný divadelní fast food „Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách“ v režii Jana Borny s trojicí Jan Vondráček, Miroslav Táborský a Martin Matějka v hlavních (a vlastně všech) shakespearovských rolích. Nevěříte? Tak čtěte.